V jedné věci měl Roman úplně jasno už od začátku – minimum věcí nakupovat a co nejvíce komponentů vyřešit vlastní výrobou. Základním stavebním materiálem pro všechny díly se stala nerezová ocel a klíčovou roli v celém projektu sehrál další český stavitel a konstruktér Jirka Frühbauer zvaný „Freeba“, opravdový mistr práce s nerezovými materiály. I při stavbě oldschoolového bobberu se závodním duchem šli Roman s Jiřím zase proti proudu. Nekopírovali klasické hardtailové rámy ze čtyřicátých let (jako většina zahraniční konkurence), ale vymysleli vlastní tvar slzy, který navíc umožnil posadit převodovku podstatně výš, než je běžné. Srdcem stroje měl být původně klasický motor Evolution 1340 cm3 designově předělaný podle motoru Knucklehead ze třicátých let. Pak ale přišla nabídka, která se neodmítá, a do rámu putovala replika agregátu Panhead o objemu 93 c.i. (1530 cm3) od S&S. K motoru přibyla masivní šestikvaltová převodovka značky Ultima a oba komponenty propojil designově velmi zajímavý kit otevřeného primárního řemenu Ultima o šířce dva palce. Přední vidlici i systém jejího prazvláštního a přitom tak jednoduchého odpružení si vymyslel Roman sám. Ještě než Romanův nový stroj opustil dílnu, už se vyráběly další repliky této vidlice pro zájemce v Německu.
Kola dělaj motorku
Stejně jako každé vytuněné auto nebo motorku, dělají i tuhle stavbu zajímavou už na první pohled kola. Prapůvodně Roman plánoval postavit motorku na kola z Jawy 500 OHC s velkými bubny, ale byly s nimi pořád nějaké problémy. Měl jeden a sháněl druhý, až mu úplně náhodou Zbyněk Kloboučník přiznal, že má doma schovaná kola ComStar ze staré Hondy CB 550. Jejich středy se tváří jako velké chlazené závodní bubny, ale přitom jsou v nich ukryty kotoučové brzdy s dvoupístkovými třmeny. Roman sehnal z Anglie hliníkové šestnáctipalcové ráfky a Zbyněk mu je napletl na tyhle prďácké středy. Výsledek ve spojení s balónovými pneumatikami je nádhera. První liga, která nenapadla nikoho na světě. Pak přišla na řadu řídítka, která jsou extrémně strohá včetně slušivých obrácených páček spojky a brzdy, které původně patřily na BMW Sahara. Za zmínku stojí také nenápadná páčka pod pravou trubkou řídítek. To je páka plynu. Přidává se tady palcem jako na čtyřkolce nebo sněžném skútru. Nádrž, zadní blatníček a olejovka umně ukrytá pod převodovkou pak byly zase dílem mistra Freeby. Freeba ostatně vytvořil i další zajímavý detail - výfuk. Tedy až na tlumič; ten je z katalogu Louis. Roman ho prostě chtěl, a tak si ho tam dal…
Jako na café raceru
Ve finále přišly na řadu detaily. Žebro na zadním blatníku, postavičky na prstenci výfuku, které znázorňují mrtvolky obkreslené na zemi policejní křídou… A housenky svárů. Těch je tam hodně, proto se motocykl jmenuje nakonec Zjizvenec a ne Edelstahl Bike, což byl pracovní název. Místo lakýrnickou pistolí vzali tvůrci nerezový povrch velmi jemným smirkem, aby ještě více zhrubl a zmatněl. Se všemi hliníkovými věcmi se pak zavřeli na půl dne do fabriky, pronajali si tam pískovačku, nakoupili balotinovací kuličky a tryskali do zblbnutí. No a výsledek myslím nepotřebuje další komentář. To, co tu vidíte, je něco jako „zhmotnění ducha industrialismu“.
Motocykl jezdí a navzdory všem zlým jazykům si dovoluji tvrdit, že jezdí a funguje proklatě dobře. Sedí se na tom jak na nějakém café raceru (měl jsem z toho úplně stejný pocit jako z první jízdy na Triumphu Thruxton) a stroj drží stopu a vodí se jako fabrický originál. Dokonce nebylo ani potřeba montovat tlumič řízení. Ostatně Roman to jel zajíždět až do Alp a vrátil se živ a zdráv!