Šampion z Vysočiny

vydáno 9. 7. 2012, text Ondřej Hrůza, foto black MACHINE, David M. Bodlák

Tento Fireblade vznikl v obyčejné garáži u Třebíče a dokázal deklasovat všechny konkurenty ve střední a východní Evropě.

Mezi prvními, kteří se přihlásili do druhého ročníku projektu V4 (mezinárodní seriál soutěžních výstav motocykových customů) byl David Zima, velmi šikovný nadšenec od Třebíče s tímhle hondím Firebladem. Už z fotek bylo jasné, že tohle je vážně pekelná záležitost inspirovaná „britskou školou“ přelomu tisíciletí. Ale úplně mě dostala, až když jsem ji poprvé viděl v reálu. Krásná čistá práce, a přitom bez zbytečného vyhazování peněz. A taky spousta technických detailů a zajímavých nápadů. Za Davida jsem rád, že jsem nebyl jediný, komu se tahle motorka letos na soutěžích líbila, a vím, že to první místo ve velkém finále V4 v Mušově mu po právu patří.


CBR vs. GSX-R

Kdo se o streetfightery alias streety trošku zajímá, dobře ví, že většina tuzemských biků vznikla jako z nouze ctnost. A bylo to na nich vždycky hodně vidět. Staví je lidé, kteří po radikálním streetu ani nijak zvlášť neprahnou, koupí bouraného supersporta, chtějí co nejdříve jezdit, avšak na návrat stroje do původního stavu a barev prostě nemají peníze. Tak se spokojí s „takystrítem“ – nízkorozpočtovým očesaným naháčem na bázi původního sporťáku.

David to však měl úplně jinak. Roky moc dobře věděl, co chce, a cíleně šel za svým snem. Mezi řečí mi sice přiznal, že na začátku (v motorkách se vrtal už od svých dvanácti let) byly Jawky přestavěné na choppery, a dokonce i nezbytné třásně, ale postupem času se mu v hlavě vyprofilovala jasná vize velmi radikálního streetfighteru.

Než se pustil do díla, dlouho studoval internet a veškeré možné dostupné materiály na téma streetfighter. Z nich mu vypadly dva „kultovní“ základy. Honda CBR nebo stará dobrá Suzuki GSX-R. Cébéero ve výrazném hliníkovém rámu však nakonec zvítězilo. Základem se tedy stal bouraný Fireblade z roku 1996, kterého David v první fázi pouze vybavil novou vidlicí z Kawasaki ZXR750, opravil, co bylo třeba, a odjezdil jednu sezonu. Potřeboval se prostě přesvědčit, že to byla dobrá volba. Prý byla.


Letmáč podmínkou

Na podzim roku 2010 motorku kompletně rozdělal a pustil se do stavby prakticky úplně od začátku. Základní podmínkou, kterou si David sám stanovil, bylo letmé uložení zadního kola. Kvůli němu proseděl hodiny a hodiny na internetu, než našel vhodnou kyvku z Hondy VFR. Tím ale začala dlouhá cesta vývoje. Nová kyvka si nakonec vyžádala nové uložení, nový úchyt centrální tlumicí jednotky a nakonec i celý nový tlumič z novějšího CBR929.

Přední vidlice ze ZXR byla jen přechodovou fází. Navíc tekla a měla jen jednu brzdu… David proto sehnal mnohem vhodnější komplet z Aprilie RSV. „Tahle USD vidle se mi fakt hodila, protože má parádní odlehčené horní brýle a naopak masivně se tvářící spodní. Až na osu do krku jsem do ní nemusel zasahovat,“ vzpomíná konstruktér.

Vidlice byla bez problémů, ne však přední kolo. David pořád sháněl takové, které by korespondovalo se zadním loukoťákem. Na druhou stranu však stejně jako na letmém uložení bazíroval na dalším technickém špeku, na tzv. perimetru – velkém brzdovém kotouči, uchyceném na předním ráfku. Zkoušel kdeco, ale nakonec zjistil, že jestli má výsledek nějak vypadat a hlavně má-li spolehlivě a bezpečně fungovat, musí použít přední kolo z Buella. Tedy mezi námi – lehké kolo s minimalistickými loukotěmi tam stejně vypadá nejlépe. Kolo sehnal, kotouč vymámil z kamaráda Aťase a jeho dvorní soustružník Roman Šandera pak podstoupil zkoušku dospělosti nazvanou „uchycení brzdového třmenu pro perimetr na vidlici Aprilia, kde se s podobnou atrakcí vůbec nepočítalo“.


Nádrž v podsedlovce

Vývoj plechařiny byl také hodně divoký. David začal podsedlovkou a sedlem, ke které si sám navrhnul nádrž. Původně chtěl použít nádrž originální, ale nakonec pomocí kartónu vymýšlel stále nové tvary a velikosti, až přišel na to, že nejlepší bude přesunout nádrž z její původní pozice pod sedlo. Tomu říkám nápad! Vejde se do ní cca dest litrů paliva a letecký uzávěr je původní.

Není bez zajímavosti, že „kapota“, která nahradila původní nádrž, je stranově odlišná, a napravo najdete druhé náporové sání pro airbox. O hlavní přísun vzduchu se stará další líbivá věcička zvaná HyperCharger, vyvinutá původně pro americké big twiny. Konkrétně tahle pochází shodou okolností z jiné, také velmi úspěšné stavby Járy Novotného z Třebíčska. Se samotným motorem David nic nedělal, protože od motorky vyžadoval hlavně spolehlivost. Lovci tuningu tak najdou pouze K&N filtr v airboxu, přetryskované a upravené karburátory, prodloužené výfukové svody a hlavně výfukovou koncovku vlastní konstrukce, vyluzující zvuk, který připomíná spíš formulový monopost.

Základ byl hotový, zbývaly už jen všechny ty krásné „maličkosti“, se kterými mu vydatně pomohli Petr Čermák a již zmiňovaný Roman Šandera. Přepákování, stupačky, nezvykle široká a tlustá řídítka (trubka průměru 30 mm a délky 800 mm) jsou vlastní výroby. Stejně jako celá elektrika, neboť David je vystudovaný slaboproudař. „Celou tu původní elektriku jsem vzal, odštípal a vyhodil. Podle mého je to se streetem úplně stejné jako třeba s café racerem nebo chopperem. Motorka má být co nejjednodušší a nejúčelovější.“

Takže u nové elektriky se nepočítalo s žádnými blinkry, se zbytečnými spínači a přepínači na řídítkách, se složitou palubní deskou, přebytečnými čidly a podobně. Motorka se startuje přes univerzální automobilovou spínačku a jezdci slouží pro orientaci jeden malý multifunkční digitální přístroj značky Acewell. Když půjdete jako já po detailech, určitě vás zaujmou světla. Ty přední si David zase vyrobil sám z plechu a do nich usadil automobilové mlhovky. Dva zadní miniaturní trojúhelníčky, vtipně zaintegrované do podsedlovky, jsou původně bočn�� miniblinkry z Renaultu.


Další bude kafáč

David makal na motorce asi deset měsíců ve volném čase. A výsledek není jen líbivý na oko, dokonce se na tom dá i jezdit. „Zadní kolo je sice o čtyři centimetry dál, ale na jízdních vlastnostech se to nijak negativně nepodepsalo. Naopak nižší přední vidlice a váha motocyklu koncentrovaná co nejvíce dopředu udělaly z cébéera pěkně hravou motorku, se kterou se parádně blbne. Je teda pravda, že od 160 km/h chytá celkem slušné vibrace a vlny, ale díky širokým řídítkům se to dá ustát a člověku ani nechybí tlumič řízení,“ popsal současnou charakteristiku David. A „mimo mikrofon“ mi ještě přiznal, že ho úspěchy v soutěžích pořádně nakoply, takže už má v hlavě další projekty. Teď ho láká postavit novodobý café racer. Elegantní stroj prošpikovaný prvky moderní závodní techniky. Takže uvidíme a držíme mu palce.



Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 11/2022
  • Výměna olejového filtru motorky
  • Motorbike 10/2022
  • Motorbike 9/2022
  • Motorbike 7-8/2022

Příspěvky motorkářů

Magazín Motoroute
před 2 dny v 15:57
Nová Honda CL500 se nese v duchu bohatého retro stylu inspirovaného modely řady CL z let šedesátých a sedmdesátých.
Magazín Motoroute
před 8 dny v 19:41
CFMOTO odhalila na EICMA 2022 nové modely
Časopis Motorbike
6. listopadu
😍 Motorbike 11/2022 😍
Pomalu se chystáme na italskou výstavu EICMA, ale ještě předtím jsme si pořádně mákli na letošním předposledním vydání Motorbike 😎. Najdete v něm tradičně nejen slušnou dávku testů motorek, skútrů a čtyřkolek, ale krom dalšího třeba i reportáže ze závodů či dalších akcí, vonících benzínem. Prostě vše, o čem má správný motorkářský časopis být.
A věříme, že se vám i listopadový Motorbike (opět rozšířený na 124 stran) bude líbit! 😈
Více na www.motolife.cz/.../motorbike-11-2022-motorbike-45f4
Všechny příspěvky ...