Gottvaldova smůla až do konce

V on-line výsledcích se sice večer a v noci neobjevoval, jen se tam upřesňovala míra jeho zdržení mezi předposledním WP7 a posledním WP8 včerejší etapy. Mezi odstoupenými motocyklisty také ještě nebyl zapsaný, a to dokonce celý další den. Pořád tedy existovala naděje, že by mohlo jít o chybu ve výsledkové listině, jak se to na Dakaru už mnohokrát stalo. Bohužel, Zdeněk si svou smůlu vybral skutečně až do hořkého konce. Vše začalo už při přejímce a slavnostním startu, pokračovalo ve druhé etapě palivovým čerpadlem. Potom to ve třetí etapě vypadalo, že snad už jsou všechny problémy zažehnané, ale hned následující den se vše ve špatné obrátilo. Na faceboooku se nejprve ráno v den páté etapy objevila krátká zpráva Zdendova týmu: „Včerejší etapa se pro Zdeňka vyvíjela velmi dobře, po WP6 se držel na 54. pozici. Ale pak se to stalo. V písečných dunách, někde před koncem, Zdeňkovi odešla spojka a nemohl projet dál. „Potkal jsem nějaké Chilany a dali mi aspoň svačinu," poslal SMS Zdeněk. Bližší info nemáme, ale dnes je na startovní listině na 114. pozici a má startovat 10:59 ART, 14:59 SEČ. "Bojuj chlape, držíme pěsti! “
Teprve k večeru přišlo to, co jsme už všichni tušili, protože Zdeněk do páté etapy neodstartoval: „Konec mezi dunami. Zdeněk dojel. Bohužel zcela. Včera při přejezdu dun odešla jeho motorce spojka. Noc strávil na trampa v písku, bez spojení se světem, mobil se mu vybil a neměl tak možnost s kýmkoli komunikovat. Nevěděl kdy a jestli ho vůbec najdou, až dnes odpoledne uslyšel vrtulník, který jej po dlouhých hodinách vysvobodil. V poušti zůstalo úplně všechno, záchranáři vzali jen jeho. Zdeněk je samozřejmě fyzicky i psychicky vyčerpaný, ale důležitější je, že je konečně v bezpečí."
V pátek se na facebooku Gottbros objevila další upřesňující zpráva: "Mluvili jsme se Zdeňkem. Bojoval až do tří do rána, kdy několik posledních hodin motorku kvůli spojce prakticky tlačil a pohyboval se rychlostí cca 1,5 km za hodinu. Druhý den přišel jeden z organizátorů a přikázal Zdeňkovi buď motorku okamžitě opravit, nebo nastoupit do vrtulníku. Opravit to nešlo, takže musel odletět. Z vrtulníku potom viděl, že ti, co ho předjížděli o půlnoci, byli o 1,5 km dál než on. Některé kamiony ležely na boku, další stroje jejich posádky vyhrábavaly z písku. Japonci, kteří mu večer dali vodu a slíbili, že v bivaku vyřídí, že je ok, měnili o dvě duny dál poloosu."

Zdeněk je ze všech pěti našich motocyklových účastníků nejstarší, je mu už čtyřiačtyřicet. Má ale s endurem ze všech daleko největší zkušenosti. Zradila ho technika a vypadá to, že pronajatý motocykl, který už si dříve na Dakaru své odsloužil, nebyl pro tuhle soutěž adekvátně připravený. Snad se Zdeňkovi povede zopakovat si Dakar příští rok a my mu v tom budeme držet palce! I v těch několika dnech dokázal, že je velký bojovník.