Abraham i se zraněním desátý

Nedělní program zahájil v Estorilu dopolední warm up, který třída Moto2 odjela za deště. Karel Abraham navzdory pátečnímu zranění na trati nechyběl a až do závěru se držel v první desítce. Ve svém posledním jedenáctém kole měl ale lehký pád, při kterém si znovu narazil zraněnou ruku. Připsal si tak až třináctý čas, přesto se rozhodl nastoupit do závodu.

V Estorilu si počasí s jezdci opět pohrálo, a tak na startu třídy Moto2, která tentokrát absolvovala závod jako první, svítilo v poledne už sluníčko. Trať rychle osychala, ale úvodní kola byla přece jen opatrnější. Karel startoval ze šesté řady, ale vstup do závodu se mu hodně povedl. Na konci prvního kola jezdil už na patnáctém místě. Pak se dostal do skupiny, která bojovala o jedenáctou pozici. Šest kol před cílem už byl v první desítce, když za sebou nechal i druhého jezdce celkové klasifikace Španěla Simona. V závěru ale musel absolvovat ještě tvrdou bitvu, než předjel Španěla Faubela a definitivně získal desáté místo. Počtvrté za sebou a celkově po sedmé v této sezoně skončil v první desítce.

Karel Abraham po závodě řekl: „Na jednu stranu jsem rád, že jsem s poraněnou rukou, která v závěru už dost bolela, dojel vůbec do cíle a ještě jako desátý. Přesto si myslím, že jsem měl na lepší výsledek, kdyby mi jen trochu přálo štěstí. Všechno vlastně rozhodlo posledních deset minut pátečního volného tréninku. Na osychající trati mi to v závěru nešlo, jenže právě tento výsledek rozhodl o postavení v závodě. Kvalifikace byla v sobotu odpoledne kvůli špatnému počasí zrušena a platil nejlepší čas z volných tréninků. Takže jsem musel startovat až ze šesté řady, a i když jsem začal dobře, tak jsem v závěru bojoval už jen o první desítku. Navíc mě zbrzdil highsider asi v polovině závodu, který mě stál čtyři místa. A o každou pozici jsem musel bojovat. Dlouho to bylo se Simonem, pak s Debisem a Iannonem, a v samém závěru jsem zůstal jen tři setinky za devátým Aegertrem. Kdybych startoval alespoň ze čtvrté řady, mohl to být dnes výrazně lepší, ale na kdyby se prostě nehraje. Ještě dnes odlétám do Valencie a tam si dám do středy klid. S rukou na vyšetření už nepůjdu, protože kost je opravdu „jen“ naštípnutá a jak se dnes ukázalo, mohu závodit. Takže se těším na poslední souboj ve Valencii, kde bych rád zajel na rozloučenou s třídou Moto2 co nejlepší výsledek“.