Ufff…., a mám to za sebou!

S obrovskou úlevou nejen na mysli, ale i na duši mohl si po nejnáročnějším víkendu své letošní sezóny Jakub Kornfeil nakonec opravdu oddechnout. Při domácí Grand Prix totiž skončil ve třídě stopětadvacítek na sedmém místě, což je určitě úspěch.

Možná Kubajz před víkendem hovořil o tom, že by přeci jenom dosáhl na ještě vyšší příčky, ale ustát obrovský tlak z domácího prostředí se ne vždy podaří. Tentokráte to ovšem klaplo. Možná to byl vlastně i recept na úspěch, protože po všech těch společenských akcích, autogramiádách, rozhovorech s novináři konečně přišel dnes na řadu konečně nedělní závod. A v něm stejně jako loni Kubajz prokázal své kvality. Bleskový start jej katapultoval do blízkosti první desítky a jeho taktická, i když potom velmi osamocená jízda byla korunována 7. místem v cíli a devíti body do tabulky MS, kde nyní figuruje na dvanáctém místě jen s velmi drobným odstupem na dva další soupeře před sebou.

Jakub Kornfeil: „Po tom, co se stalo včera, byl dnešní warm up hojivým balzámem. Motorka jela tak, jak měla a já byl schopen i na ojetých gumách zajet mnohem lepší čas než ve včerejší kvalifikaci. Rozhodně to pomohlo mému sebevědomí před závodem a já se cítil být nachystaný a nebyl jsem tak nervózní ani z toho, že jsem měl do závodu vyrazit až z 20. pozice po včerejší „nepovedené“ kvalifikaci, jejíž výsledek ovlivnil v mém případě vzpříčený zadní brzdový kotouč. Zpočátku jsem si myslel, že je to přidřené, tak jsem s tím posledních šest kol kvalifikace dokončil, protože už nebyl čas na to zajet do boxů. Až posléze se pak zjistilo, že v brzdovém kotouči chyběl jeden spojovací šroub, čímž se ve své podstatě vzpříčením zapekl zadní kotouč k deskám. Start do závodu se mi povedl nádherně a během velmi krátkého času jsem se dokázal dostat přes dvě až tři řady. Již v ten moment jsem věděl, že to půjde dobře dopředu, když jsem v první zatáčce přidal ještě pár dalších skalpů mých soupeřů. Byl jsem tak myslím čtrnáctý po prvním kole a poté, co jsem se dostal ještě přes jednoho ze soupeřů, byla již na čele velmi silná a početná skupina, která udávala, jak se později ukázalo, pekelné tempo. I já jí byl velmi blízko, bohužel jsem se nedokázal dostat dostatečně rychle přes Itala Grotzkého a i kvůli drobným soubojům s ním mi ten hlavní rychlík „ufrnknul“. Myslel jsem si, že je budu schopen dojet, nakonec jsem to i zkoušel, ale bohužel můj rytmus osamoceného jezdce nebyl takový jako jejich. Ztracený kontakt se skupinou mne mrzí, protože jak se pak ukázalo, jelo se tam o bednu. Vím, třeba to bylo jen zbožné přání, ale i přesto mne to prostě trochu mrzí. Závod jako takový jsem pak ovšem nevypustil, snažil jsem se dál tahat, ale bohužel, sedmé místo bylo dnešní maximum, za které jsem ovšem i tak moc rád. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli týmu a všem těm, jež na tom mají aspoň jakýkoliv drobný podíl. A pak taky a to hlavně kvůli všem těm fandům, které jsem i přes vytočenou Aprilii v helmě slyšel.“