Život na provázku

V minulém díle našeho seriálu „Two stroke is better“ jsem naznačil, že Derbi už frčí na plný výkon a že necelé dva kilowatty s omezením na 45 km/h jsou minulostí. Od té doby mě Derbi naplnila další porcí zážitku. GPR 50 byla připravena na svoji první plně výkonnostní jízdu. Při prvním testu se ukázalo, že maže opravdu pěkně, a to i se spolujezdcem, jehož váha navíc nebyla na chodu motoru téměř znát. Samozřejmě to měly na svědomí velmi krátké převody uzpůsobené rychlosti 45 km/h. V otevřeném stavu tak Derbi dosahuje rychlosti kolem 80 km/h při jedenácti a půl tisících otáček za minutu. Jiný sekundární převod však Derbi čeká až v další fázi našeho testování.

Jako aretační kolík posloužil šroubovák omotaný páskou

Jako aretační kolík posloužil šroubovák omotaný páskou

Do Hořic a zpět

Vydal jsem se s Derbinkou, přítelkyní (batůžkem) Adélkou a kamarádem Úvalákem na ČZ 250 (r. v. 1961) na výlet. Cestu z Chlumce nad Cidlinou do Hořic jezdím pravidelně od svých šestnácti let, co jsem si pořídil první motorku. Mezi Novým Bydžovem a Hořicemi je na 80 % délky krásný asfalt a silnice se tam hezky kroutí mezi poli. A tady Derbinka dostávala poměrně za uši. Teplo nebylo zanedbatelné, kolem 25 °C, a vetšinu cesty jsme mazali 80 km/h (GPR šla ješte o neco víc, ale kdo by ji trápil). Projíždíme Myštěvsí, kde na mě Úvalák na CZ predznamenává, že mu brzo asi zaklepe motor. Klika mu svištěla, píst mlátil, ale stále jela. Na výjezdu z lesa, kterým jsme projížděli, tahám za plyn a cítím, že je toho na Derbinku nějak moc, že vytočení se k maximu jí dalo o maličko více práce. GPR nemá na palubním přístroji teploměr vody, pouze kontrolku vysoké teploty a ta byla zatím v klidu. Pokračujeme tedy dál ve zmírněném tempu. Projíždíme Sukorady předepsanou rychlostí a za značkou města opět otáčíme plynem.

Už to poznám

Zachyceno paparazzi - Hříšníci na háku

Výbava sbalená na cesty

Tenhle pocit znám až moc dobře. Na vozíku jsem vypravil až moc motorek

Upalujeme s Derbi opět 80 km/h a blížíme se k další vesnici, před jejíž hranici na mě Úvalák, který prorokoval zadření své ČZ, něco zezadu křičí. Myslel jsem si, že oznamuje finální skonání svého agregátu. Po chvíli zjišťuji, že cílem křiku byla moje řadicí páka, ze které vypadl jeden z aretačních šroubů hliníkového adaptéru. V tu chvíli už je však na pokraji skonání motor. Avšak ne Úvalákův, ale můj. Cítím, že tentokrát je už něco opravdu špatně. Když čtyřikrát zadřete motor, už to jednoduše poznáte, a tak okamžitě vymačkávám spojku a tímto včasným zásahem zachraňuji motor před záhubou. Zastavujeme u vjezdu na polní cestu před Sukorady a zjišťujeme, co trápí motor Derbi. Na startér kupodivu chytá, ale je zcela evidentní, že odešlo jedno z ložisek na ojnici, vzhledem ke klepání, které se ozývalo z válce. Jako na potvoru samozřejmě všichni známí či kamarádi byli s dodávkami a vleky někde pryč, a tak jsme se po půlhodinové debatě uchýlili ke koupi tažného lana na nejbližší benzínce, kam jsem dojel s ČZ. Ta už toho taky měla dost, rychlosti vypadávaly a já se jenom modlil, aby pod mým zadkem neodešel další motor. Po návratu z benzínky vymýšlíme, jak nejlépe motorku uvázat k tažení. Nakonec aplikujeme variantu „hulvát“, tj. obepínáme masku lanem ze stran. Lépe to opravdu nešlo, uvazovat lano kolem přední vidlice by byla sebevražda...

Poslední pokusy o oživení ČeZety

Dlouhá cesta

Rozjíždíme se zpět směrem k Chlumci nad Cidlinou. Moje veškerá pozornost se upírá k přední masce Derbi, zda vydrží sevření lanem při rozjezdu. Akcelerujeme opravdu velmi zvolna. Celou akci ještě komplikuje již dosluhující převodovka Čezety. Kupodivu ale vše jde jako po másle. Přesunujeme se až čtyřicetikilometrovou rychlostí a jedinou komplikací je klesání a stoupání vozovky. V klesáních jsem si musel hodně hlídat průvěs lana a motorku přibrzďovat, ale přitom nepřebrzdit, aby za masku následně lano moc neškublo. Ve stoupáních jsem naopak mohl pouze doufat, že maska tažená kila v kopci udrží. Ano, máte pravdu, porušili jsme jedno ze základních pravidel silničního provozu, které nám bylo vtloukáno do hlavy hned při první návštěvě autoškoly. Bohužel ale přišla krizová situace a bylo třeba jednat. Celou cestu jsme doufali, že nepotkáme příslušníky Policie České republiky. Projíždíme kolem Bikers Crownu v Chlumci nad Cidlinou, kde řádně bavíme dav relaxujících motorkářů na parkovišti. Následně se vymotáváme z kruhového objezdu, kde volíme směr naší cílové vesnice.

Na laně se vléci nesmí!

A je to tady. Z vedlejší přijíždí policie a začíná groteska. Řvu na Úvaláka, ať to zatáhne na první doprava. Policie jede proti nám a já skrz tmavé plexi pokukuju okem, zda po nás koukají. Koukají a po pár metrech jízdy jim asi dochází, co se děje a že se to dít nesmí. Otáčí se tedy za námi, a protože silnice vede v mírném oblouku, na chvíli nás ztrácí z dohledu. V tuto dobu už se stroji odbočujeme doprava ze silnice za plot jedné zahrady a čekáme, co se bude dít. Hlídka policie zmateně projíždí okolo nás, netušíc, kam jsme zmizeli. Po chvíli nás však zahlídne, a tak se znovu s autem otáčí přes silnici a zajíždí k nám. Následuje dlouhé vysvětlování a poučování, při kterém jenom smutně klopíme hlavami a přikyvujeme. Riskovali jsme a doplatili na to, avšak policisté pochopili naši situaci a vyřešili celou záležitost domluvou, za což děkujeme. A nám zbývá vyřešit odvoz pro Derbi. Jak se posléze ukázalo, svůj život již dokonal i agregát Čezety, který se nám již nepovedlo probudit k životu, a tak jsme při čekání na odvoz oplakali další motor a smutnou bilanci našeho výletu. Poslední dva kilometry naší cesty, které nám zbývaly domů, jsme si pak s oběma motocykly odbyli na vleku za autem.

Výsledek krát dva

Po rozborce obou motorů bylo zjištěno následující. Čezeta skonala únavou dílů, aneb motor opravdu již dosluhoval. A co trápilo Derbi? To se dozvíte v dalším díle seriálu „Two stroke is better“!