Expedice CZ 2009 - Jižní Amerika - díl druhý

Následně zkouším další agenty, další lidi, kteří by mi mohli pomoci. 3.8. mi poslední z nich vrací doklady od mašiny s tím, že nikdo není schopný s tím pohnout a musim to zařídit sám. Mířím tedy na celnici, která je jen málo vzdálená od mého hotelu. Během hodiny mám vyřízené celní doklady a zbývá si dojít do skladu pro motorku! Stále tomu ale moc nevěřím. V celním skladu Andromeda, vzdáleném 200 m od kanceláří celnice nacházím mezi regály s balíky paletu, na které je cosi omotané kartonem a igelitovou folií. Pod vrstvou prachu lze přečíst štítky s informacemi o nákladu.,,CONSIGNER: Vojtěch Hlásný, Airport Caracas, Venezuela, Phone 00420 724 2……, Danger godos! ”.
Není tedy pochyby, je to ona! Jdu k vedení skladu, abych zaplatil poplatky a motorku vyzvedl. Očekávám, že za skladování motorky, ne mou vinou velmi dlouhé, budu platit desítky tisíc korun. Vedoucí skladu si cosi opisuje do počítače, nakonec mi podává fakturu s tím, že když to zaplatím, že mohu hned odjet. Ve chvíli, kdy ji beru do ruky, je ve mě malá dušička. Pak se přemůžu a podívám na cenu. Cca 4500,- Kč. Pořád tomu nemohu uvěřit, že by to šlo tak dobře. K mému nekonečnému úžasu sleduji, jak po zaplacení vyjíždí ještěrka s paletou na dvůr. Rychle strhávám obal, pod kterým se objevuje moje Čezeta! V tu chvíli končí práce v celém areálu, kolem stojí s nevěřícným pohledem zaměstnanci, kteří tu o mou motorku šest týdnů zakopávali a říkali si, co je asi uvnitř. Rychle začínám montovat motorku dokupy za pomoci zaměstnanců. Když je vše skoro hotovo, zjišťuji, že mi nějaký dobrák vyndal a nepřibalil benzínový kohout. Se zaměstnanci skladu objíždíme na motorce okolí, kupujeme jiný kohout, v instalatérství kus trubky a v jedné dílně se tvoří redukce. Hotovo je za tmy.
Druhy den vyřizuji carnet a před odjezdem ještě musím koupit stan a pojistku. Pojistka je problém, značka ČZ není v databázi pojišťovny. Zkoušíme najít Jawu, tu mají, ale jen modely 350 a 180 (kdo trochu zná modelové řady, tak si řekne, že co je to za nesmysl Jawa 180). Když můj kolega hledal v Bogotě motorku na naši cestu, jednou mi napsal:,,Ahoj, mám tu motorku, na nádrži má Jawa, na motoru ČZ a v TP ČZ Cagiva, co to je?” Jednalo se o ČZ 175/487.5 neboli ČZ Cagiva 180 z roku 1993, která se sem dovážela pod známějším označením týneckého podniku. Ředitel pobočky volá na centrálu a za hodinu už je v databázi motocykl Jawa, model ČZ 453.
7.8.2009 vstávám ve čtyři hodiny, za úsvitu vyjíždím do Kolumbie. Ráno je Caracas dobře průjezdný, jen dost prší. To mi ale nevadí, protože už konečně jedu. První noc na cestě spím v motelu v Barinas, na půli cesty do Kolumbie. Ráno pokračuji dál, opět chvílemi prší, opět to nevadí. Co ale vadí, je fakt, že začíná blbnout startování. Motorka sice chytá jako nikdy předtím, ale občas se startovací segment za nepříjemného doprovázejícího zachrastění bez účinku proklouzne. Jednou zastavuji, cca 100 km před San Cristobalem, chci si dát oběd a dolít benzín. Naštěstí stojím u dílny. Když chci odjet, segment nezabírá už vůbec. V dílně snímám levé víko, abych identifikoval problém. Jenže nic nenacházím. Segment i kolečko na spojkovém koši jsou dobré, jen špičky mají trochu odrhnuté. Dlouho nemůžu na nic přijít. Ani rady z domova nepomáhají. Od Petra, mého kolegy, který na mě čeká v kolumbijském hraničním městě Cucuta, přichází mail, že má dílnu, kde se specializují na veterány, přespávám tedy v dílně a druhý den vyrážím dál. Musím dávat pozor, abych stavěl vždycky na kopečku.

Ze San Cristobalu je to již jen kousek do hraničního městečka San Antonio. Silnice je nebezpečná, strmá, samá zatáčka, občas utržená krajnice. Na nebezpečné zatáčky upozorňují značky,,Curva peligrosa”. Na hraničním přechodu v San Antoniu nejsou žádné fronty, to je dobré znamení, říkám si. Dobré znamení je to až do té doby, než zjistím, že v neděli půlka celníků nepracuje a nemá mi kdo orazítkovat carnet. Takže musím počkat do pondělka. Mimo přechodu hranic mám starosti s penězi. Od Petra z Kolumbie chodí zprávy, že spadl venezuelsky bolivar – měna, ve které mám nemalé peníze v hotovosti. Naštěstí propad není tak hrozný. V pondělí v poledne jedu na hranice. Na celnici potkávám Dána, co projezdil už skoro celou Jižní Ameriku na nějaké nové motorce. O motorkách má asi přehled, říkám mu, že jedu na ČZ a on hned ví, že je to,,Czech bike”. Ve Venezuele stojí litr benzínu 95 oktanu 0,097 bolivaru, 91 oktanů 0,070 bolivaru. Jeden bolivar vychází na 3,- Kč. Jinými slovy - palivo je tu zdarma. Je nad slunce jasné, že většina aut, která jezdi do Kolumbie, pašuje benzín. A to mám v úmyslu i já. Tvrdě však narazím. U benzínek je zákaz používání kanystrů, policisté zapisuji SPZ a já mám co dělat, abych vůbec dostal benzín alespoň do nádrže. Samotný přechod hranic Venezuely a Kolumbie je jinak formalitou.