Art deco v jedné stopě: BMW R7

Tenhle krasavec se jmenuje R7 a vznikl v roce 1934, čili před více než 80 lety. A pořád je to motorka, ze které si sednete na zadek a řeknete si, jak je možné, že se tohle nikdy nevyrábělo. Jenže ono to bylo už pro konzervativní meziválečnou Evropu poněkud "přes čáru", a jestli se podstatně konvenčnější, nicméně také lehounce art decem "líznutá" R16 prodávala jen v několika málo stovkách kusů, er-sedmičku by potkal osud kusových prodejů. A to samozřejmě v BMW nechtěli, protože technologicky tohle byl velký krok dopředu a investice do výrobních postupů tedy nenávratná.

R7 měl na svědomí s největší pravděpodobností, hraničící s jistotou, Alfred Böning, který dělal podvozky u BMW od roku 1930. Tehdy se ještě žádná jména designérů neuváděla, to až dnes se individualizuje. Každopádně Böning se vznášel na vlnách art deco a nástupce R16 vystřihnul s takovým kabátem, jaký neměl obdoby. Rám byl monokokový, do té doby BMW používalo akorát z lisovaných plechů, který byl levný na výrobu. A přední kolo vedla teleskopická vidlice, u BMW vůbec poprvé. Dvouválcový boxer o objemu 793 kubíků dával 35 koní, o dva více než v "šestnáctce", což 165 kg lehký stroj (o 5 kg méně než R16) pustilo až na hranici 150 km/h, pokud by se o to někdo na předválečných silnicích pokusil...

Zajímavé je, že zatímco dnes by podobný prototyp byl hvězdou každé výstavy, R7 byla sestrojena pěkně v tichosti a údajně až v roce 1936, při prezentaci nové R5, v jednom časopise vyšla její malá fotka jako "co by kdyby". Pak byla dlouhé roky schovaná a až v roce 2005 se dočkala restaurace a veřejného vystavení. Jestli ji chcete vidět naživo, dojeďte si do muzea BMW v Mnichově.