Veterán Francise Barnetta

Na konci druhé světové války byli Britové na pokraji emocionálního i fyzického vyčerpání. Bylo již po válce a britský národ patřil mezi vítězné mocnosti, ale bylo to vítězství, které hodně bolelo. Jídlo se distribuovalo ve formě stravenek a dětem byly rozdávány tabletky a koncentrovaný pomerančový džus, aby se předešlo různým druhům nemocí z podvýživy.

Britský průmysl také strádal kvůli postválečnému syndromu, byl velký nedostatek surovin všeho druhu. Motocyklový průmysl byl nejvíce zdecimovaný šestiletou válkou. Úspěšná a profitující továrna Francise Barnetta v Coventry byla připravena upravit jejich moderní 125cm3 motocykl pro válečné účely. Nicméně byla za války zničena a srovnána ze zemí, a nebyla schopna dodat ani jeden motocykl armádě.

Poválečná léta nepřála malým výrobcům, a tak také továrna Francise Barnetta byla pohlcena velkou londýnskou AMC, která sdružovala již známé značky AJS a Matchless. Marketinková strategie továrny byla taková, že náročnější a luxusnější modely bude dodávat pod značkami výše zmíněných společností. Barnett měl zastřešovat nízkoobjemové a lacinější motocykly. Celý koncept byl uplatněn v praxi a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Předválečný Barnett používal k docílení nižších nákladů motory Villiers z Wolverhamptonu. Villiers nikdy nevyráběli celý motocykl, ale byli známí jako výrobci trvanlivých a odolných motorů a hojně využívány menšími společnostmi při stavbě finálních produktů. Problematický byl ale obchodní přístup společnosti Villiers ke svým partnerům. Chovali se poměrně arogantně, a to otrávilo nejen Barnetta, ale stav se ještě zhoršil po převzetí společností AMC.

AMC byla také známá poměrně slabým vedením, které vždy postrádalo vizi o budoucnosti společnosti. Poválečná AMC byla unavená, do sebe zaměřená a velmi úzkoprsá společnost. Se Sochiro Hondou by to byla jedna z nejperspektivnějších společností. Neměli však pana Hondu v čele, a proto jsou dnes minulostí.

AMC se samozřejmě chtěla osamostatnit od monopolního výrobce motorů společnosti Villiers. Angažovala tedy italského designéra Vincenza Piattiho, aby navrhnul zbrusu nový dvoudobý motor. Piatti byl již dobře zapsán svými funkčními, ale nadmíru ošklivými mopedy, nicméně jeho projekt se nezdařil, a byl to totální kolaps od začátku až do konce. Druhým důvodem byla humpolácká výroba ze strany AMC, a tak si jeho motory brzy vysloužily přívlastky jako nespolehlivé, málo výkonné a konstruktérsky nedotažené. AMC se tímto tahem paradoxně ještě více vzdálila svým zákazníkům.

Barnettův cruiser byla těžkopádná mašina v každém ohledu. Měl slabý výkon, náročné ovládání a brzdy, které motocykl dokázaly pouze zpomalovat, ale ne agilně brzdit. Když k tomu přidáte nelíbivá barevná provedení, tmavé vzezření celé motorky, je nasnadě, že ani navzdory silné dealerské síti firmy AMC nebyl cruiser prodejní trhák, naopak byl to docela slušnej propadák.

Motocykl byl již v době svého vzniku a uvedení na trh (1957) zastaralý. Navíc postrádal automatické mazání, které měly například konkurenční motocykly Scott již o 32 let dříve. Místo toho jezdec musel vozit plechovku s olejem, a při každém natankování přidávat olej do benzínu a pak s ní třást jako tanečník samby.

Jednoválcový motor o zdvihovém objemu 250 cm3 silně vibruje s celým motocyklem natolik, že nutí uživatele zastavit, vypnout motor a odejít pryč. Nejinak je tomu i s převodovkou, která je nepřesná a rychlosti nezapadají, jak by měly.

Řízení cruiseru v dnešní době je depresivní zážitek. Některé veterány mohou dát pocítit lehkost z pohybu a splynutí s motocyklem, které leckterá moderní motorka nedokáže zprostředkovat. Naproti tomu patnáctiminutová jízda s Cruiserem vás přesvědčí, že rychle chcete zpátky na moderní motorku, pokud si nelibujete v motorkářském utrpení. Bohužel to musíme takto konstatovat - Francis Barnettův Cruiser je špatná motorka.