Jakub Nič
vydáno 22. 6. 2012
---------------------
foto: autor a David Bodlák
Suzuki M 1800 R2 Intruder je na první pohled velký, leč designově pěkně uhlazený stroj. Za elegantním vzhledem se skrývá obrovský výkon!
Pamatujete si scénku z Terminátora 2, jak z blázince vysvobozená Sarah Connorová se synem Johnem a Terminátorem prchají ukrýt se ke známým do prérie? Valí si to v polorozpadlém kombíku s malou závadou na chladicím zařízení a zakotví až hluboko v poušti. Na plotě nabodnuté hadí kůže, vedro k padnutí. A když se ten umaštěný Enrique, starý známý Connorové, s brokovnicí v ruce ptá, kdo že je ten hromotluk, malý John mu odpoví: „To je strýček Bob.“ Vysvětlování, že je to Terminátor, by totiž stejně nikam nevedlo. A Intruder je taky takovej strejda Bob. Ono se na něm prostě musí jet. Vysvětlování, že dává na křižovatce Fárošům a Ninjám po čuni, nemá totiž vůbec cenu. Kdo nezkusil, nepochopí.

Strýček Bob

Thumbnail image for /Handlers/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2008_26.jpg
Čtrnáctku Intrudera s velkým předním kolem, ikonu většiny chopperistů, Suzuki definitivně odpískala již před mnoha lety. Pak pustila mezi lidi Intrudera 1500, který ale tiše zapadl mezi běžné cruisery typu Yamaha Royal Star nebo H-D Fat Boy.
Intruder M 1800 R se ukázal v roce 2006 a okamžitě se zařadil mezi stroje, na které nezapomenete. Yamaha sice měla svého Warriora a Triumph kněžnu „Raketu třetí“, nicméně Intruder je fenomén. Ze svých předchůdců si ponechal jenom jméno, nic víc. Jiná konstrukce, jiná image, jiní kupující.
V nabídce pro rok 2008 jsou osmnáctistovkové Intrudery tři, celkově má Suzuki chopperů dost pro všechny: Marauder 125 a Intrudery M 800, C 800, M 800 Z, C 1500, C 1800 R, M 1800 R a M 1800 R2, kterého jsme testovali my. Ten nosí méně extravagantní čumák (jiné světlo a maska) než původní M 1800 R, který se pro sezonu 2008 mimochodem dělal i jako Limited Edition v pampeliškově křiklavé žluté a s čirou optikou zadního světla a blinkrů, nasazenou od očaře.

Kroužek pěstitelů svalstva
Jestli by někdo měl mít sílu na motorku (nepočítám-li nesmysly jako Boss Hoss), tak majitel Intrudera. Na motorkách už pár kilometrů najeto mám, ale opět mě dokázala jedna mašina přechytračit. Takový malý, asi centimetrový schůdeček při couvání z výtahu mi dal pěkně zabrat, zvláště když jsem si nemohl motorku rozhoupnout nebo trochu rozjet, protože je tak dlouhá, že se do výtahu sotva vlezla. Asi jako když hlava novorozeněte vykoukne při porodu z ženské výjimečnosti. Neslučitelné rozměry. Obě tyto radostné situace mají společné tekoucí slzy, nepříčetnost a hlasitou zednickou mluvu.
Na Introše vlezete a chcete nahmátnout řídítka. Jenže se musíte docela intenzivně naklonit dopředu, pak ještě o kousek, vrátit se zpátky, povolit pásek u kalhot, zhluboka vydechnout a až teprve teď máte vyhráno. Taky musíte pořádně - jak to říci výstižně – zabejčit, abyste se z roviny od vertikály lehce odkloněné dostali do pozice zcela svislé. Odpověď najdete v techničáku: 321 kg BEZ náplní plus 19 litrů v nádrži a nějaký ten olej a kapalina do ostřikovačů. Nebo vlastně do chladiče, spletl jsem si to zase s kamionem.
Potom si začnete prohlížet nádrž. Pěkná, hladká, kulatá, velká, pevná… A příjemná na pohlazení. Tachometr i čerpací hrdlo jsou zapuštěné v jakési slze, kterou pro čopry kdysi vymyslel asi pan Hárlej, Dejvidsn nebo někdo takovej. Tachometr je pro jízdu trošku nešťastně položený: když jedete pomalu až do nějakých osmdesáti, musíte si rychlost trošku domýšlet - koukáte hodně zešikma a ručička ukazuje něco jiného, než vidíte vy.

Specifická pozice
Vpředu a daleko umístěná ocelová kónická řídítka jednoduchého rourovitého typu drží v krásných a nesmírně vysokých komínkách. Odlitky broušené, leštěné, lakované, z vnitřní strany s odlehčovací dutinou. Krásný prvek. Komínky jsou hodně nahnuté k řidiči, aby na řídítka přes ultra dlouhý trup stroje aspoň trošku dosáhl. I díky dlouhým komínkům se s motorkou zatáčí jinak, než jste zvyklí - řídítka opisují znatelný oblouk.
Uprostřed nad komínky sedí ohromný placatý digitální otáčkoměr, kde otáčky ukazují černé kapalné krystaly. Já osobně bych vyměnil otáčkoměr za tachometr, se skoro dvoulitrovým motorem mě víc zajímá rychlost než otáčky – u dvouválce podle ucha není moc co zkazit.
Stupačky jsou hodně vpředu, takže se musíte natáhnout jak k řídítkům, tak ke stupnám. Je to zajímavá pozice, ale jako odpočinkovou bych ji rozhodně neoznačil. Vyloženě únavná však není. Vyžaduje trošku zvyk, především při manévrování, protože musíte jinak pracovat s těžištěm. Ovladače na řídítkách jsou sice netradičně stříbrné (nebo spíš šedé), ale rozmístění patří k naprosto standardním.

Nechť tě síla provází
Levou nohou zaklapnete asi tak půlmetrového policistu (mluvíme zde slušně), zmáčknete tlačítko startéru. „Šudliky-šudliky-šudliky“ (za tepla pouze „šudliky-šudliky“) a potom „blec ble ble ble“ s náhodným a dočista občasným „blec“, když si zrovna jako kojenec při krmení bezmála dvoulitr malinko škytne a krkne. Basy jsou tak hluboké, že měl Honzis starost, jestli jsou ty výfuky původní. Jsou.
Když dáváte na místě jedničku, tak byste se měli něčeho pořádně držet. Převodovka je tak trochu model „zemědělec“, takže i při citlivém poškádlení řadičky dostanete za odměnu škubu jako kráva. Motorka poskočí asi o pět centimetrů a zadní kolo kolikrát i na asfaltu trošku podhrábne. Všechny kvalty se řadí trošku těžce, ale celkem dost přesně. Jedině dvojce se tam z úplně vytočené jedničky moc nechce, musíte na ni být trpělivější a razantnější.
Při normální jízdě oceníte dokonalý (jiné slovo nemám) motor. Volnoběh asi 1100 otáček, kolem 1500 již začíná být agregát použitelný, pokud nechcete vyloženě agresivně zrychlovat. Cítíte pod sebou ten intenzivní „tlukot srdce“, s každým zapálením a basovým zaduněním do vás jakoby proudí nějaká vyšší energie. Motor si měkce ňufe, stroj se zlehka natřásá, občas trošku zakašle. Nejsem čoprař, ale tohle mě opravdu uchvátilo. Kolem dvou a půl tisíc se motor ještě uklidní a začne nabírat sílu. Zvuk se narůstajícími otáčkami mění od tlukotu srdce přes ostrý superbike po totálně naštvaný dragster.
Vezmete-li mašinu někam do zatáček, stačí zařadit trojku a o ostatní se již stará pružný motor. Jeho síla je opravdu impozantní. Od pěti tisíc výše mašina zrychluje jako superbike, na křižovatce pustíte spojku a než řeknete „šmarjápanno“, máte jedničku v omezovači, za vámi modrý kouř z hořící pneumatiky, dáte dvě a letíte kilo dvacet! To všechno dřív, než na silniční motorce najdete na spojce ideální záběr k rozjezdu. A ten zvuk, lidi! Agresivní, ječivý, bručivý, dunivý, mečivý, chrochtající, burácející... Spektrum zvuků. Taky tam (asi kardan) píská trošku jako turbo, moc příjemný zvuk. Rocková muzika, doslova! Pětikvalt víc než stačí.
Klikovka je tak těžká a motor má takovou sílu, že když na volnoběh na stojánku cuknete za plyn, motorka se dokonce viditelně zhoupne v zadních tlumičích. Ohromná síla.

Titanic: zpětný chod na plný výkon
Tu rozburácenou nádheru je ale také potřeba někdy zastavit a tehdy se o slovo přihlásí radiálně přišroubované čtyřpísty Tokico. Zde je potřeba vážit slova. Brzda sílu má, ale motorka je hodně těžká, s posádkou to udělá zhruba 321 kg mašina + 15 kg zhruba benál + 80 kg On a 55 kg Ona. To máme 471 zaokrouhlených kil, pakliže mě mé kuličkové počítadlo nešálí. Brzda by ráda zastavila, ale váha si o tom zkrátka myslí své. Tudíž se nedivte, když v sedmdesátce zastavíte přední kolo. Ano, dělá to trošku hluk, asi jako když vlezete do silnice před kamion, který se snaží ze všech sil zastavit. Guma pod vahou skřípí, kotouče zlátnou, modrají. Zacpat nosy. Díky ultra nízkému těžišti se ale dá jet (nebo spíš driftovat) i se zastaveným předním kolem překvapivě daleko, aniž byste měnili směr. Helmut z TV shoppingu by teď měl říct: „Ale doma to nezkoušejte! “ Já říkám: „Jestli si někdo natlučete a svedete to na mě, tak všechno popřu. Koneckonců jsem Čech! Popírání a vymlouvání máme v genech.“ Zadní brzda sice funguje, ale žádnými složitějšími úkoly bych ji nepověřoval.

Dlouhé a rychlé, na to je frajer!
Podvozek se chová asi nejlíp, jak se zadanými industriemi může. Dvěstěčtyřicítka pneumatika na zadku je hodně citlivá. Má nízký profil a vypadá jako úzká guma navlečená na široký ráfek. Jedete tedy po velmi široké ploše a jakákoliv nerovnost vás rozhazuje. Podélné spáry v asfaltu nebo vyjeté koleje, to všechno na Intrudera i s jeho váhou působí hodně negativně. Naproti tomu rám je dost pevný, přední „vzhůrunohama“ vidlice stíhá také dobře a ani v rychlostech skoro u dvoustovky se motorka nikterak znatelně nekroutí. To, co s ní šije, je vesměs jen zadní guma.
Sportovní jízda je Intruderu velmi blízká, ale musíte najít delší a táhlejší zatáčky s velmi dobrým povrchem. Podvozek je hodně tvrdý, zdvihy krátké a takové zatáčky v tempu kolem stodvacítky jsou úžasným nízkotěžišťovým zážitkem, zvláště pak když stupačkami „sváříte“.
Pozor jen na odhad rychlosti, jezdíte-li i na jiných strojích. Najíždějte do zatáček pomaleji, než si myslíte, že je pomalu. Introš se nedá moc klopit, jakmile chytíte stupačkou o zem, moc místa již ke korekcím nezbývá a sklouznout se po boční trubce rámu nebo se „nevejít“ do zatáčky asi nikdo nechce. Jinak gumy sedí díky hmotnosti jako přibité.

Nezapomenutelný zážitek
Člověk si na Intruderu stále připadá jako v kamionu. Tahle motorka dává mužským (asi i ženám, které ho ve světě také jezdí) najevo, že jsou stále chlapi (u žen je to individuální), zvyšuje sebevědomí a navozuje dojem sucha a bezpečí. Nenápadný, dokud mu nedáte za uši. Pak se projeví a nenechá na sebe zapomenout. Legenda. Stejně jako Terminátor.



Pohled spolujezdce
Intruder je největší motorka, na které jsem kdy seděla. Jak rozměrově, tak motorově. Jezdec sedí oproti spolujezdci hodně utopeně dole, takže já mám vzadu parádní výhled a nebouchám helmou o helmu. Vzadu se sice ničeho držet nedá, nicméně sedátko je docela pohodlné a ani po delší jízdě jsem necítila únavu. Takže mě jízda opravdu bavila. A to zrychlení! Ve dvou se to s námi dokonce jednou zvedlo docela dost na zadní! Prý za to mohl hrubý asfalt a těžiště hodně vzadu.
Léňa



Jiný pohled
V tomhle případě by se tato rubrika měla jmenovat Pohled prcka, nebo možná Z oka do výfuku. Pokud měříte jako já 173 cm nebo méně, budete na Intruderu jen jako designový doplněk. Řídítka jsou v nedohlednu, stupačky v nedošlápnu… Když už jsem se ale na motorku poskládal a hlavně přichytil tak, abych z ní v nestřežený okamžik nevypadl, byla jízda překvapivě snadná. Tedy snadnější, než jsem od třímetrákového železničního vagonu s pneumatikou šíře 240 mm čekal. Pamatuji si, jak hrozně jsem právě s tou gumou zápasil před dvěma lety na prvním Introšovi s kapličkou nad světlem, ale tentokrát jsem průjezd zacpanou Prahou zvládl překvapivě snadno. I tak jsem byl však zpocenější než na kterémkoli jiném chopperu. Vzhledově se mi zrovna Intruder R2 líbí hodně, ale vybírat si pro sebe motorku téhle kategorie, sáhl bych jinam.
Honzis

Techbox
Suzuki Intruder M 1800 R2
Objem 1783 cm3
Výkon 95 kW/125 k@6200
Točivý moment 160 Nm@3200
Hmotnost 319 kg (suchá)
Cena 344 900 Kč (v roce 2008)
Motor: kapalinou chlazený dvouválec V 54°, DHC/4, vrtání x zdvih 112 x 90,5 mm, kompresní poměr 10,5:1, vstřikování SDTV průměr 56 mm, elektrický startér, pětistupňová převodovka, kardan
Podvozek: ocelový trubkový rám, vpředu USD vidlice průměr 46 mm, zdvih 130 mm, vzadu kyvná vidlice s jedním tlumičem, nastavitelné předpětí, zdvih 118 mm, úhel řízení 31,25°, stopa 124 mm, přední brzda 2 kotouče průměr 310 mm, čtyřístkové radiální třmeny, zadní brzda kotouč průměr 275 mm, dvoupístkový třmen, přední pneu 130/70-18, zadní pneu 240/40-18
Rozměry: délka 2480 mm, šířka 875 mm, výška 1185 mm, sedlo 705 mm, rozvor 1710 mm, nádrž 19,5 l


Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 5/2022
  • Motorbike 4/2022
  • Motorbike 3/2022
  • Šeri testuje - Ducati Monster 1100 EVO – Dlouhodobý test
  • Blood Ridaz

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
před 4 dny v 15:12
Keďže motoristický šport sledujem od svojich piatich rokov, konkrétne od roku 1979, spomínam si na rôzne zásahy funkcionárov počas totalitného režimu do práv pretekárov, pričom jednou z najsilnejších spomienok je pre mňa zavedenie tzv. komerčných stykov, cez ktoré povolili vybraným jazdcom reprezentovať, ale tí si to museli tvrdo platiť a nesmeli bodovať do domáceho šampionátu… Že ešte aj po viac ako 30 rokoch dýcha zastrešujúca organizácia duchom totality je však pre mňa k neuvereniu…
Magazín Motoroute
před 5 dny ve 22:26
Nepropásni svátek příznivců značky Ducati ❗️
DUCATI DEN se uskuteční ve středu 8. června 2022 od 9 do 18 hodin v areálu Autodromu v Mostě.
Časopis Motorbike
6. května v 15:50
Květnový Motorbike je na stáncích! Víc se dovíš  na www.motolife.cz/.../motorbike-5-2022-motorbike-45ec
Bikes.cz
28. dubna
Informace, které nejsou začátkem sezóny na škodu...
Všechny příspěvky ...