Z ARCHIVU ČMN 2007: Exkluzivní test Jawy 650 Classic spřáhnuté s postranním vozíkem Velorex
CMN 2007

Blízké spojení třetího druhu

Exkluzivní test Jawy 650 Classic spřáhnuté s postranním vozíkem Velorex.

vydáno 6. 10. 2017, vyšlo v ČMN 10/2007, text Petr Pour, foto Jakub Nič

V prehistorických časech motoristických býval postranní vozík, jinak také zvaný sidecar (čti sajdkár), často v sériové produkci výrobců motocyklů. Stabilita takové soupravy umožňovala použití motocyklu i v horších klimatických podmínkách. A nesloužil vždy jen pro přepravu osob. Často byly k motocyklům připojovány různé nákladní vozíky nebo prodejní pulty. Jak šel čas, postranních vozíků pomalu ubývalo. Stále častěji se objevoval názor, že motocykl se sajdkárem pobral nevýhody auta i motocyklu. Totiž, že nepřízeň počasí je stejně krutá jako na motocyklu a kvůli své šířce potřebuje při průjezdu prostor jako auto.

Přesto se vyprofilovalo několik firem, které vyrábějí postranní vozíky a připojují je k patřičně upraveným sériovým motocyklům. Nejčastěji se tak děje v Německu a ve Francii, kde je obliba sajdkárů přece jen větší než u nás. Najde se však i pár výrobců motocyklů, kteří mají svého dvorního dodavatele sajdkár. Mezi ně patří Jawa jako výrobce motocyklů a Velorex coby dodavatel postranních vozíků. Spolupráce těchto firem má dlouholetou tradici. Většina týneckých modelů se prodávala i ve verzi se sajdou od Velorexu a naopak Jawa pomohla žamberským, když jim dodala pohonnou jednotku pro jejich legendární tříkolku.

Sto třicet i víc

Pohon dnes testované soupravy obstaral nejstarší model z novodobých týneckých čtyřtaktů, Jawa 650 Classic. Univerzální jednoválec Rotax ve spojení s pětistupňovou převodovkou dokáže zabrat v celém svém otáčkovém rozsahu, i když přesná čísla vám nepovím, neb není otáčkoměr. Každopádně při nízkých otáčkách se motor chová klidně a nervózně neškube, jak to má ve zvyku řada jednoválců. Klidný chod motoru má na svědomí i dobře zvládnutá karburace.

Na výkon 47 koní si asi někdo zanadává, ale při spojení se sajdou stejně oceníte víc krouťák, a ten má hodnotu slušných 57 Nm. Počet kobylek bohatě stačí k dotlačení ručičky rychloměru ke značce sto třiceti kilometrů v hodině. Asi by šla i dál, ale v prosincovém počasí už mi slušně foukalo pod jégry. Faktem je, že pokud naložíte sajdu a za sebe posadíte spolujezdce, pravděpodobně v horských oblastech nebo při předjíždění budete muset častěji podřazovat.

Sedlo jezdce je velké a pohodlné, takže vaše pozadí si pohoví i při delších cestách. To samé už nepocítí spolujezdec za vašimi zády. Sedíc na kostce velikosti čtvrtky másla bych opravdu cestovat nechtěl. Jezdecká pozice je pohodlná i díky dostatečně širokým řídítkům. Radost z vyjížďky vám ale nejspíš zkazí zápach spálené gumy z levé boty, která se dost často krom stupačky opírá i o výfuk.

Znervózňovaly nás ještě další detaily. Náš stroj například měl sice výborná zrcátka, ale ta byla nekvalitně přimontována a za jízdy se sama pohybovala. Úplně nesmyslně nastavené byly páčky řazení a zadní brzdy, jejich poloha hluboko pod stupačkou v prvním případě znepříjemňovala řazení a použití zadní brzdy bylo možné pouze sešlápnutím patou. Jawa i se sajdou sice předkem brzdí dobře, ale jsou situace, kdy i zadní brzdu oceníte. Během té chvíle, co jsme měli motorku na otestování, jsme to neřešili, ale nechápali jsme, jak s tím někdo před námi mohl jezdit. A jen tak mimochodem, pořád něco kouřilo v prostoru před motorem. Zřejmě drobná závada na chladicím zařízení. Takovéto drobnosti by se snad daly lehko odstranit a požitek ze stroje by byl zase trochu lepší.

Čtyři v sajdě a tchýně

Konstrukce samotné lodičky je jednoduchá. Jedná se o laminátový skelet, který je vpředu osazen chromovanou trubkou v roli jakéhosi nouzového nárazníku. Tím myslím, že slouží pouze k ochraně lodičky před drobnými ťukanci, aby nepraskla. Při vážnějších haváriích vám asi moc nepomůže.

Lodička je prostorná a skýtá dostatek pohodlí i pro větší lidi. Velké polstrované sedadlo s opěradlem postačí i pro trochu nakynutou tchýni. Jenže kdo by se chtěl tahat s tchýní, stejně tak se do sajdy vejdou třeba až čtyři basy piv. A aby na ně nepršelo, dá se to celé přikrýt plátěnou střechou. Pro usnadnění nakládání lahváčů nebo tchýně lze horní část sajdy s čelním sklem zčásti odklopit. Pokud byste přece jen potřebovali ještě někam umístit nějaké láhve nebo třeba buřty, za sedačkou je přibližně stolitrový zavazadlový prostor. K němu je trochu netradiční přístup: nejprve je potřeba odemknout a odklopit sedák, potom odklopit opěradlo a tudy vede cesta do kufru.

Vadou na kráse jinak pěkné lodičky byla horší kvalita laku. Ten se na stykových plochách již ošoupal a na světlo se tak dral původní povrch laminátu.

Kmitající řídítka

Hodnotit jízdní vlastnosti v porovnání s jinými sajdkáry není snadné, moc jich totiž na trhu není. Cenově nejbližší je asi ruský stroj Ural, ale ten je plný odlišností - od zavěšení předního kola přes zabudovanou zpátečku až po pohon sajdy (u některých modelů). V Jawě šli cestou nejmenšího odporu. Na samotném motocyklu nejsou v podstatě žádné úpravy. Sajda se tak dá kdykoliv odpojit a motocykl použít sólo. Třetí kolo není hnané, pouze brzděné bubnovou brzdou, i když i ta byla u testovaného stroje odpojena a vůbec to nevadilo (plně naložený stroj by ji jistě užil).

Traduje se, že při akceleraci mají sajdy tendenci táhnout řízení doprava a při brzdění pro změnu doleva (pakliže je sajda na pravé straně). Jawa tomuto jevu nijak drasticky nepodléhá, přesto se vás stroj při rychlostech nad šedesát kilometrů v hodině a při zrychlování bude snažit vyvézt mimo vozovku. Stáčení do protisměru při brzdění je ale opravdu minimální.

V Jawě budou muset ještě zapracovat na stabilitě v přímém směru. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale pokud při jakékoliv rychlosti pustíte řídítka, už je zpět nechytíte. Rozkmitají se tak rychle, že při pokusu o opětovné uchopení jsou schopné přerazit vám prsty. V Jawě o tom vědí a nejspíš to budou řešit namontováním tlumiče řízení. Byla by škoda tento neduh neodstranit, jinak je totiž stroj slušně ovladatelný.

Jezdí celá rodina

Celá souprava je zatím jen zkušebním prototypem, který se testuje (rok 2007 - pozn. red.) a podle toho, jestli se osvědčí, bude homologován. V techničáku by měl být uveden jako typ vozidla motocykl s přívěsným vozíkem, takže sajda sice půjde fyzicky odpojit, ale jízda se samotným motocyklem nebude legální.

Ohromnou výhodou je "díra" v našem silničním zákoně, který se sajdkáry vůbec nepočítá. Takže zatímco spolujezdec na tandemu musí dosáhnout na stupačky a být starší dvanácti let, na posádku sajdkáru se žádná omezení nekladou, což nám potvrdili i z ministerstva dopravy. Ale pozor, v zahraničí už to tak být nemusí.

Technická data Jawa 650 Classic

motor čtyřdobý, kapalinou chlazený jednoválec, DOHC/4

objem 651,9 cm3

vrtání x zdvih 100 x 83 mm

výkon 34,5 kW (47 k)/6500 ot./min.

točivý moment 57 Nm/5000 ot./min.

kompresní poměr 9,7:1

plnění motoru karburátor Bing

startér elektrický

převodovka pětistupňová

brzdy vpředu kotouč průměr 320 mm, dvoupístkový třmen

vzadu kotouč průměr 220 mm, jednopístkový třmen

lodička bubnová brzda

rozvor 1525 mm

výška sedla 712 mm

suchá hmotnost 180 Kg

hmotnost lodičky 70 Kg

objem nádrže 14,2 l


Článek vyšel v tištěných ČMN 10/2007



Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 12/2024
  • Motorbike 11/2024
  • Motorbike 10/2024
  • Hvězdné Dymokury!
  • Motorbike 9/2024

Aktuálně na MotoLife

Příspěvky motorkářů