PRVNÍ DOJMY: Ducati Hypermotard 939

Na velký test téhle motorky se můžete těšit už za 14 dní v ČMN číslo 6, které vycházejí ve čtvrtek 17. března. Ale už teď, pěkně "zatepla", vám musíme naprášit pár informací a ukázat pár fotek. Za ty jízdní sorry, to není žádná akce, však taky když se podíváte pozorně, zjistíte, že tam fakt fest leje...

Hypermotard patří mezi klíčové modely Ducati, a to už pěknou řádku let. V roce 2013 přišla jeho zbrusu nová generace, která byla totálně odlišná od té masírky z designérského pera páně Terblancheho. Tehdy se z Hyproše stala strašně příjemná motorka, vhodná i pro méně zkušené piloty a jako dělaná do městského provozu. To se o staré dvouventilové jedenáctistovce vážně říct nedalo.

Základem byla podstatně přepracovaná jízdní pozice, z poněkud zvláštního sezení se stalo sezení velmi pohodlné a celá motorka byla tak přirozená, jak jen to jde. Prostě sednete a jedete, jen při tom sedíte trochu výš. Totální novinkou byl motor. Kapalinou chlazená Testastretta nepocházela z žádného jiného modelu, měla objem 821 kubíků a neuvěřitelně jemný chod na V2. Dost koní, nízká spotřeba, kultivované chování na všechny ze tří motorových módů...

A pro letošek tady máme další evoluci. Na rozdíl od minulé revoluce se tady spíše dolaďovalo, ale to nás ve finále těší, protože tuhle motorku poslat do důchodu by byla fakt škoda.

I nadále tady není jeden stroj, ale hned celá Hyper-rodina. Tvoří ji standardní Hypermotard, vlastně dnes oficiálně Hypermotard 939, to je taková platforma, z níž vycházejí další dva modely. Stejný základ, totálně odlišné zaměření.

Druhým modelem je Hypermotard 939 SP. V něm Ducati podpořila tu hravou sportovní stránku, a to do té míry, že o espéčku můžete s klidem uvažovat jako o okruhové motorce. Do Brna to úplně nebude, ale v takovém Mostě si srandy užijete dost. A když ho vezmete na nějakou menší motardovou dráhu...

Třetím do party je Hyperstrada 939. Ta si vždycky žila tak trochu svým životem, je totiž určena pro trochu jiné spektrum jezdců. Pro ty, kteří rádi courají po světě a chtějí trochu toho pohodlí, a přitom pořád stejný fun-factor. Plexi, brašny, jiné sedlo - jiná motorka.

A co je pro letošek tedy nového a co jsme do Španělska jeli zkoušet? Odhlédneme-li od drobností, jakou jsou LED blinkry v krytech rukojetí nebo ukazatel zařazené rychlosti na přístrojové desce (což je mimochodem velmi příjemná drobnost), je to hlavně motor.

Ten Ducati předělala tak, aby plnil normu Euro 4, ale když už se do toho v Boloni pustili, chtěli přidat "něco navíc". Tím se staly kubíky, z 821 jich najednou máme 937. Počet koní v maximu se nijak dramaticky nezměnil, ze 110 na 113, jenže o to u téhle motorky vůbec nejde. Prioritou se stalo střední pásmo, a jeden údaj za všechny: při 6000 otáčkách je k dispozici o 18 % větší krouťák! Jestli je to znát? Panebože to je otázka! Máte pocit, jak kdyby tam přidali malý kompresor...