Mikrostíhačka

Aerox je padík už od pohledu, maličký a kompaktní. Dokonce i se svými 174 cm jsem to měl tak akorát, a když jsem na něm donutil jet dvoumetrového Davida, musel mít nohy roztažené do stran mimo celkem účinné „kapsy“. A ještě větší groteska byla, když jsem Davida naložil na zadní sedátko a takhle jsme prděli Prahou. Ale my se smějeme často a rádi a nejsme skoupí se o legraci podělit s okolím, tímhle činem si u nás navíc Aerox vydobyl respekt.

Vzhledem ke kratičkému rozvoru a malým kolečkům je Aerox docela drncátko, nicméně je cítit, že ty tlumiče opravdu fungují. Aerox nikam neskáče a působí hodně jistě, když s ním někam vletíte příliš optimisticky, je velká naděje, že také v pohodě vyletíte ven. Což je k nezaplacení, jako u každé jiné padesátky si totiž ani zde nemůžete dovolit zbytečně ubírat plyn.
A to tak, že vůbec. Přestože jde o dvoutakt, je akcelerace ohavně euro-plynulá. Je to padesátka, takže jsem samozřejmě nečekal raketu, ale že nebude mít odšťuch opravdu vůbec nikde? Dáte plyn, motor se trochu vytočí, rozjezdová spojka sepne, motůrek bzučí, na parádní nové LCD přístrojovce naskakují číslice, ale vy máte dojem, že se vlastně vůbec nic neděje. Je to tak lineární, že elektromotory zkratují závistí.…

Celý test a další Honzisovy dojmy najdete v ČMN 02/2014 dne 23. ledna.