Probuzení na pláži má své kouzlo, ale vracíme se zpět do hor. První hodina v páteční zácpě u města Durres nám na náladě nepřidá, ale cíl dnešní trasy, koupání v přehradě, nás žene dál a dál. Dáváme si pár desítek kilometrů zatáček a je tu pořádný off-road. Několikrát bloudím, protože jedu jenom na instinkt. Vysoká teplota a měkký štěrk přidává na naší únavě, přehrada je ale už na dohled a před ní je malý krámek, kde mají pivo v mrazáku. Bereme jich deset, a stejně tak vod, a frčíme na koupání. Voda je skvělá a bouřka, která se na nás žene, také. Náš další cíl je město Shkoder, kde se máme v šest sejít u mešity s druhou partou. Jsme tam na čas. Kluci zatím tvrdnou na albánské čáře, a tak měním dispozice na město Koplik. Setkáváme se v protisměru, v té největší zácpě, vybereme ještě nějaké peníze a hurá do hor, do hotelu v Razemu. Náhle je nás deset a u večeře si sdělujeme zážitky jeden přes druhého jako ženský u kadeřníka. Na druhý den nás čeká přejezd průsmyku na Thetach a 130 km off-roadu. Je to ta nejtěžší část v rámci našeho testování s Mitasem.
Všech osm endur se vydává překonat již zmíněný Thethský průsmyk. Počasí se zatím jeví jako uspokojivé, a tak hromadně vyrážíme. Hádáme, že Albánci se rozhodli zpřístupnit cestu lepším autům, protože strojů a lidí je tu fůra, a to v téhle oblasti rozhodně neznám.
Stoupáme k průsmyku a máme další pády motorek, většinou v zatáčkách. Motorky jsou plně naložené, a tak se není co divit. Kousek před průsmykem stojí přes cestu bagr, a to tak, že nejde objet. Nadáváme, co za vola to takhle mohl nechat, ale zjišťujeme, že nad námi bude odstřel skály. Nakonec nás dělníci pouštějí a odprásknou to až po nás. Nejedeme tak rychle, jak jsem měl v plánu. Sprchlo nám, a tak se cesta zase o další hodinku natáhla. Už teď je jasné, že Thethy dnes nepřekonáme. Vylejzá slunce a je nepředstavitelně dusno. Konečně dosahujeme vesnice Thethy, která měla být původně jen průjezdním místem. Časová ztráta víc než čtyři hodiny a únava většiny jezdců je na mezní hranici. Spíme v horách, mé rozhodnutí je nutnost, nálada mužstva je na bodu mrazu, ale pneumatiky dostaly na prd... A proto jsme tady, vyzkoušet jejich extrémní použití v kombinaci s vysokým nájezdovým průběhem. Dáváme ještě u jedné usedlosti jedno studené pivko a přesouváme se k řece, kde budeme kempovat. Všichni dnes dostali do těla, a tak spánek pod širákem s miliardou hvězd nad našimi hlavami bude zaslouženou odměnou. A to kluci netuší, co jsem jim nachystal na zítra...
Vymetená noční obloha je krásná záležitost, ranní rosa odpovídající silnému dešti je zase věc druhá. Máme mokré úplně všechno. Ve stanu samozřejmě nikdo nespal, to by byla věčná škoda, a tak ráno čekáme, až k nám na plácek dorazí sluníčko, abychom mohli začít sušit. Máme před sebou druhou část off-roadu, nebo spíš trialu, řekl bych. Prvních osm kilometrů se jeví jako křest ohněm. Jestli jsme si včera mysleli, že máme vyhráno, tak dnes tomu tak rozhodně není. Zastávky děláme po neuvěřitelných třech kilometrech. Burlaci na Volze byli proti nám na letní dovolené.
Jsem tu po několikáté, a tak vím, že se brzy vše v dobré obrátí a posledních zhruba 35 km už bude na „pohodu“, jenže nikdo mi to nechce věřit. Cesta se brzy ale opravdu lepší a jednou z odměn nám je mimo krásných výhledů i koupání v říčce s tůní. Spojili jsme to s obědem, a takové osvěžení přišlo víc než vhod. Závěrečné tři hodiny jízdy ani nebudu popisovat, každopádně ve chvíli, kdy jsme dosáhli asfaltu, to bylo pro mnohé jako ten nejlepší dárek k vánocům. Vzali jsme úderem město Shkoder a slušně se najedli v léty prověřeném bufáči s gyrosem. Doplnit palivo a najít nejaký kemp, kde přečkáme do rána, byl další úkol.
Skupina A si zítra nadělí další slušnou porci off-roadu a B si jede odpočinout do Černé Hory a pofoukat utržené rány z předchozích dvou dnů.
David si vzpomněl na velkou ceduli s reklamou na kemp, kam asi po 20 minutách dojíždíme. Cena 5 eur za hlavu i s bazénem, čistou sprchou a záchodem se jeví jako nutnost. Už víme, kde je kouzlo čistoty, majitel kempu je Holanďan...
Ráno je jako přes kopírák, kemp nekemp, spíme pod širákem a opět máme vše promočené. Než ale dojíme snídani, je zase horko, a můžeme vyrazit. Přejet přes Shkoder na Koplik je snad ještě horší než projet Tiranou, hotovej mazec. Dotankováváme do plných a hurá do hor. Tolik prachu, co jsme měli za necelé dvě hoďky jízdy, jsem snad nikdy nezažil.
Jedním z cílů je dojet na konec údolí Vukel. Honíme se na cestách jako někde na rally a kluci míjejí odbočku. Neva, vracíme se a začíná stoupání do nejkrásnějšího údolí v Albánii. Navnadil jsem kluky na vše, co tam uvidí a zažijou, jenže počasí naše plány definitivně hatí. Nejsme ani v pětině cesty a prudký a intenzivní déšť nás donutí vrátit se. Asi bychom tam dojeli i po kluzkých kamenech, jenže neviděli bychom nic z toho, co jsem slíbil.
Opět drobný manévr a držíme směr Černohorský Plav. Troufám si tvrdit, že to bylo pro všechny z naší skupiny to nej. Skončil thethský trial a začalo nefalšované rally. Dávali jsme si do těla, motorky a gumy trpěly, konečně vysoké rychlosti na dlouhých a prašných výjezdech. Nestačím ani fotit, natož natáčet, samozřejmě kamera na motorce běží, ale houpe to s námi, že jdou kolikrát tlumiče téměř až nadoraz, a tak nám z toho videa bude u televize asi špatně.
Poslední průsmyk v Albánii, poslední pivko a kozí sýr s oblohou u salaše a padáme do údolí, kde nás čekají dvě malé budky v podobě albánské a černohorské celnice. Sakra, to byla paráda! Teď už nám zbývá něco okolo 170 km do Zabljaku, kde se sejdeme s odpočatým zbytkem testovacího týmu. Závěrečných 60 km do kempu podél řeky Tary, kde se ve vteřinových intervalech střídá pravá a levá zatáčka s bezpočtem tunelů, je nám odměnou. Jedeme na hranici přilnavosti pneumatik a užíváme si západu slunce i přes to, že nás kolikrát oslní víc, než je zdrávo. Najít kluky v kempu už nebyl problém a večer dopadl jako vždy. Tlacháme a něco málo, nebo možná i víc si nalijeme do volátka. Jediné, co už není, je to příjemné teplo. Doteď jsme byli stále v teplotách okolo 38 ve stínu a večer nás nemile překvapil pouhými čtrnácti stupni. Zítra má pršet, a tak asi změním trošku původní plán.
Zatím máme 3000 km, asi 30 pádů v off-roadu, nějaké utržené kufry a plasty na motorkách, co tam výrobce dal zjevně zbytečně. Jsme zhruba v půlce životnosti pneumatik, a tak další plánování off-roadu je jasná volba.
Z narodniho parku Durmitor v Monte Negru Robert Blazius