Derbi Senda je sice padesátka, ale když kolem ní projdete, rozhodně byste jí půldecku netipovali. Oproti třeba Simsonu je Derbina skoro dospělá, proto ji mají pochopitelně rádi pubertální živlové, kterým příroda v patnácti nadělila dva metry výšky. Ještě před pár lety, než přišel v platnost stupňovitý řidičák, mohli na této devítikoňové padesátce řádit totiž právě patnáctiletí, měli-li dobrou brigádu nebo bohatého tatínka. Dneska se tento motocykl dostal v prodejnosti do slepé uličky, protože v šestnácti můžete už na patnáctikoňovou dvácu, která poskytuje samozřejmě úplně jiné jízdní zážitky, tak nač tahat domů padíka…
Za patnáct let svého života si Senda získala jméno a docela velkou oblibu, bohužel pro českou pubertální populaci byla vždycky drahá, proto se jich, i když tento stroj prakticky nemá konkurenci, příliš neprodalo.
V roce 2000 ocelový rám nahradila parádní hliníková svařenina, která je krásná a zároveň velice pevná, a pět let nato se Derbi rozhodla nabídku rozmělnit: Senda Xtreme, Senda Supermoto, Senda DRD Pro a Senda Racing 50 a navíc přibyla i Senda 125 4T ve verzi motard a enduro.
Motor
V otevřené verzi ze sebe motůrek dává opravdu všechno, mašina letí přes devadesát (existují Polini a jiné kity 60 cm
3, 70 cm
3 a dokonce 85 cm
3), kvalty padají jeden za druhým... Co platí u 125 2T, zde platí dvojnásob: točit, točit, točit... a ještě točit a krom toho furt řadit. Padesátka s devíti koňmi mít spodek ani nemůže, to by byla fyzikální nerovnováha a konec vesmíru.
Pokud stroj budete dovážet odkudkoli z Evropy, určitě koukejte pozorně do techničáků a rozhodně doporučuji zkusit stroj projet a zjistit, jaké maximálky je schopen – člověk ví, na čem je. Nejen v Česku existují „černé“ techničáky s nepravdivými výkony. Zavřené kusy jdou v servisu celkem snadno otevřít.
Ovladatelnost
Vynikající. Možná ještě lépe: excelentní. V kategorii padíků nemáte moc velkou příležitost se opravdu dobře povozit, Senda funguje velmi dobře. Samozřejmě motard zatáčí jinak než enduro nebo dokonce Senda DRD Limited Edition, která má vpředu krásnou anodizovanou zlatou Marzocchi vidli. Sendy zkrátka padnou do ruky hned.
Výbava
Na padesátku je Senda vybavená a zpracovaná krásně. Kromě možnosti výběru z opravdu velkého množství modelů určitě zaujme design jako takový. Vše je hezké a stylové, od přední masky přes úhlednou boční linii po palubní desku, která drží krok s nejmodernějšími. Některé verze (DRD Racing Limited Edition) mají zubaté kotouče a červené brzdiče. Sedla mají neklouzavou úpravu, zápěstí můžete chránit bástry, za zmínku stojí určitě i chromovaná výfuková kolena... Verzí bylo hodně, dokonce se vyráběla verze „L“ s polokapotou, vypadala jako zmenšený Dominátor. Zkrátka na co si vzpomenete... Senda má image a řekl bych i vlastní svět, vlastní fankluby... Má kouzlo a charakter.
Kvalita a spolehlivost
Poté, co se Derbi stala součástí koncernu Piaggio Group, šla kvalita hodně nahoru a samozřejmě i díky tomu začala Senda dostávat další a další verze, kterých bylo od jejího uvedení na trh v roce 1993 doslova nepočítaně. Máte tak možnost zakoupit stroj sériový a poměrně obyčejný, anebo se vrhnout do nějaké atraktivní verze, za kterou se ovšem „platí zlatem“. Motory i v otevřené verzi drží, jediné, na co je potřeba dávat bacha, je vodní pumpa, která občas chce nové těsnicí gufero.
Hodnota
Legálisti mají dva problémy, ilegálisti mohou jeden škrtnout. Společným problémem je cena, která je u nového stroje srovnatelná s mnohými stopětadvacítkami. Takže tady záleží, z jak moc šlechtické vulvy jste vystrčili před lety hlavu - zda peníz pro synka je, nebo jako ve většině domácností není. Druhým problémem jsem tento sekáč vlastně začal – v patnácti můžete řídit stroj 50 cm
3 do 45 km/h, v šestnácti dáte raději peníze za trvanlivější a dospělejší stopětadvacítku. Kdo to řeší nelegálně, má 9 koní, čerstvých patnáct na krku a v TP nějaké bludy úřední obludy, což nepovažuji za ideální řešení... Vyžehlíte na přechodu babičku o holi a kromě doživotního pocitu viny máte rázem i problém se zákonem.