Kamil Holán
vydáno 11. 2. 2013
---------------------
foto: David M. Bodlák, Michal Řádek
S příchodem Ducati Panigale se začalo hovořit o nové královně sportovních superbiků.Jak se popasovala s BMW S 1000 RR?
S příchodem Ducati Panigale se začalo hovořit o nové královně sportovních superbiků. Všichni, kdo se na tomto stroji svezli, padli ze všech těch technických vychytávek na prdel. My však dobře víme, že jestli chce Ducati usednout na trůn, musí nejdřív porazit BMW S1000 RR.

Souboj o trůn

Thumbnail image for /Handlers/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2012_45.jpg
Na srovnání těchto dvou motocyklů není snad v ČR lepšího místa než okruhu v Brně. Využili jsme víkendu, kdy naše spřátelená agentura Prospeed pořádala okruhové dny, a připravili se na ostrý souboj. Vzhledem k jejich obutí víme, že souboj bude férový. Fungl nové Pirelli Diablo Corsa na Panigale a velmi dobré Metzelery K3 na BMW jsou v obou případech zárukou přilnavosti.

Italské vychytávky
Jako první mě samozřejmě zajímá Panigale. Jedna věc, která povyšuje tuhle motorku nad ostatní, je bezesporu její design. Ve skutečnosti vypadá ještě líp než na obrázku. Tohle umělecké dílo vzbuzuje respekt hned na první pohled a okamžitě je kolem rudé krásky chumel zvědavců.
Co všechno verze S nabízí? Elektronicky nastavitelné tlumiče Öhlins vám padnou do oka hned po přístrojovém panelu ve stylu domácího kina. Tento barevný displej je centrálním řídicím systémem celého biku. Nejdůležitější věcí pro jezdce jsou tři základní režimy – Race, Sport, Wet. Individuálně si pak můžete nastavit kontrolu trakce (DTC), zapnutí či vypnutí ABS a rychlořazení (DQS) a intenzitu motorové brzdy (EBC). Je toho moc a moc, ale my nemáme půl dne jenom na to, abychom vyzkoušeli všechny funkce motorky a displeje, a tak prostě přepínám na Race a vyrážím.
Že to Panigale myslí s útokem na post nejlepšího superbiku vážně, mě přesvědčuje hned od prvních metrů. Motor s chutí akceleruje, quickshifter jde naprosto bez chyby a krásně jemně. Po zahřátí pneumatik beru pořádně za brzdy, ale ono není zase tolik potřeba. Na Panigale funguje brzdová pumpa jedinečně. Umožňuje vám dávkovat obří brzdnou sílu jemným stisknutím páčky. Tohle se mi moc líbí, protože mám ze závodů pochroumanou už pár let pravou ruku a na všech motorkách s ostrým brzděním dost bojuju. Tady je to neskutečná pohoda. Překlápění motorky ze strany na stranu je díky její konstrukci taky boží záležitost.

Elektronická hitparáda
V první jízdě jsem cítil, že mě motor až moc kotví, a při kontrole nastavení jsem zjistil, že motorová brzda je na největším účinku. Jediné, co jsem tedy na druhou jízdu udělal, že jsem ji přenastavil na prostřední stupeň a vyrazil tentokrát zkusit opravdu ostré kolo. Skvělé Pirellky mi brzy umožňují dělat si s Ducatkou, co chci, a tak začínám pokoušet kontrolu trakce. Ve výjezdech za to hodně tahám a pokaždé mě překvapí ten brutální nástup kolem osmi tisíc. Je to taková síla, že v duchu trpím za zadní pneumatiku. Indikátor spuštěné kontroly trakce mi bliká v podstatě v každé zatáčce, ale já jsem nezaznamenal vůbec žádnou krizovku ani nervózní škubnutí. Motor už tolik nebrzdí, což mi víc vyhovuje.
Barevné diody, které vám pomáhají odhadnout moment přeřazení, jsou uspořádané krásně okolo palubního displeje. Docela mi to připomíná Ducatky z MotoGP a je to hodně efektní. Například když jsem vyjížděl ostře esíčko na „géčku“ (to je to esíčko za Schwantzovkou v kopci), na displeji svítily všechny diody od zelených po červené, uprostřed to spojovaly diody kontroly trakce a motorka šla ještě v hodně velkém náklonu na zadní. Normálně bych se z toho asi podělal, ale já v tu chvíli cítil takovou jistotu, že jsem prostě neubral a naopak si to strašně užíval. Znovu připomínám, že lví podíl na téhle jistotě ovládání měly již zmiňované pneumatiky. Jen mi jich bylo při každém rozsvícení kontroly trakce fakt líto. Takovýhle šílený zátah ve středním pásmu musí gumu strašně ničit.

Zátah až moc brutální
Jediné, co mě začalo s narůstajícím tempem mrzet, bylo trochu slabší horní pásmo otáček. V přechodu ze středních otáček má motor tak velký zátah, že máte pocit, že se Panigale nadechuje k tomu, aby všechny okolo sfoukla, ale dál už se neděje nic výrazného. Vršek je takový tupý. Na brněnských rovinkách se prostě výkon motoru otestuje dokonale a tady vidím trošičku slabší místo.
Po odjetí tří testovacích dvacetiminutovek zjišťuju v boxech, že zadní pneumatika je úplně na hadry. Přitom fungovala skvěle a já neměl pocit, že by bylo něco špatně s nastavením. Asi by pomohlo ještě víc si pohrát s pérováním, ale podle mě v tom problém není. Tohle má na svědomí ten neuvěřitelný nakopávák kolem osmi tisíc otáček a profil brněnského okruhu, který je svými dlouhými zatáčkami doslova noční můrou zadních gum. Měkké pneumatiky se zde přehřívají a doslova mizí před očima. Nejrychlejší čas mě však docela překvapil, 2:14,6 ve druhé jízdě jsem ani nečekal.

Bavorské kladivo
Bezprostřední přesednutí na Bavoráka je skok do jiného světa. Motor jede od středního pásma raketově až do omezovače. Veškeré ovládání je o dost tužší, řazení je tvrdší, na brzdu musíte větší silou, ale všechno strašně dobře funguje. Jakoby vám erero říkalo „nic neschovávám, všechno mám, jen si to musíš vzít“. A přesně tak se chová. Když podržíte plyn na doraz, nestačíte popadat dech, jak ta motorka pořád zrychluje. Jakoby neexistoval žádný omezovač, žádný limit. Všichni výrobci o svých koních hezky píšou, ale tenhle stroj je opravdu má. Bez výmluv a všechny k dispozici.
Všechno mi na Bavoráku sedne tak automaticky, že bez váhání pořádně tahám už v první dvacetiminutovce. V zatáčkách čtyřválec nikdy nebude tak agilní jako dvouválec, ale BMW skvěle drží stopu i se sériovým nastavením, takže se s ním v esíčkách vůbec netrápím a můžu se v klidu soustředit na ideální stopu. Na výjezdech se mi pak pusa roztáhne za blikání kontroly trakce od ucha k uchu a rovinky lačné po koních si užívám jako na žádném jiném stroji.
Omámen vášněmi se celkem snadno dostávám na limit přední pneumatiky. Metzelery K3 zkrátka nedrží tak dobře jako Pirellky na Ducati. Při rychlých nájezdech do zatáček je předek trochu nervózní a při prudkém brždění dokonce občas cítím zásah ABS. To mi tempo trošičku přibrzdilo, nicméně čas 2:14,3 hned v pátém kole vypovídá za potenciál BMW.

Král žije, ať žije král
Při srovnání časů můžete říct, že rozdíl není tak velký, ale na BMW jsem strávil mnohem míň času a pneumatiky na něm byly také horší. Na druhou stranu vydržely moje i Honzisovo řádění celkem v pohodě. Ducati je skvělá a ze všech těch technických vymožeností se každému zatočí hlava. Když se na ní svezete samostatně, zamilujete si ji, ale jestli z ní chcete udělat špičkovou závodní motorku, musíte ji ještě trochu poladit. BMW můžete vzít z obchodu rovnou na okruh a hned budete vyhrávat. Jede prostě nejvíc a řídí se perfektně, proto je pro mě Bavorák nadále králem superbiků. Konkurence posiluje a rozdíly se už zmenšují. Například Kawasaki ZX-10R získává velmi dobrou reputaci zejména díky vysokému výkonu a dobré spolehlivosti. Je na čase, aby vyzvala na souboj bavorského krále.

Technická data Ducati 1199 Panigale

Technická data BMW S1000RR

Přečtěte si také

Motocyklem roku 2012 je Ducati 1199 Panigale  23. 4. 2012  
Iracionální, ale neodolatelné  29. 4. 2013  


Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 10/2024
  • Hvězdné Dymokury!
  • Motorbike 9/2024
  • Motorbike 7-8/2024
  • Kompletní průvodce motocyklovými výfuky: od sportovních po turistické

Příspěvky motorkářů