V dějišti se mezi lidmi nepotvrzeně mluvilo o tom, že by Erzbergrodeo nemuselo v dalších letech pokračovat, a to vzhledem k pozemkovým majetkovým přesunům. Snad to byly jen fámy a v dalších letech bude tahle podivuhodná několikadenní akce dál fungovat. „Bylo to něco naprosto jedinečného, řekl bych, že atmosférou i náročností se to opravdu podobá i samotným dakarským etapám,“ řekl Pavel Kubíček, jedna z vůdčích osobností dakarského týmu KM Racing. Jeho start v prologu ve dvouválcové kategorii na motocyklu Harley-Davidson byl také hodně zajímavý. Mezi dvouválci nastoupily letos hned dva stroje H-D a stalo se tak vůbec poprvé, kdy se značka z Milwaukee vydala do tohoto extrému.
S težkým dvouválcem se znovu účastnil i Jiří Heiník. „To se pro mě ani nedá moc brát jako závody, možná tak pro první jezdeckou stovku,“ řekl nám později. Kvůli nedoléčenému zranění byl navíc dost hendikepovaný: „Beru to tak, že bych měl v šedesáti možná spíš sekat trávu na zahradě, ale mne baví tohle. Vyjedu si na kopec, pokecám s Kinigardnerem a Blazusiakem a dobře se bavím…“.
Letos přálo počasí, možná až moc, protože hlavní překážkou byl prach. Doplatil na to jeden z favoritů, pětinásobný vítěz Erzbergrodea Polák Taddy Blazusiak. Dostal se do skrumáže a upadl. Zatímco motorka zůstala ležet, Taddy se skutálel dolů, poranil se a dál už nepokračoval. Byl to asi nejpřekvapivější moment letošního ročníku. Ale co se počasí týká, nevyberete si, vloni tam vládla voda, a start vypadal, jakoby vedl přes napuštěné jezero. Letos přesný opak.
Podle pravidel už v hořejších partiích nesmí jezdcům pomáhat nikdo další, a tak jim nezbývá, než si vypomoci jen mezi sebou. Protože právě to se stalo pozdějším vítězům, dojeli do cíle demonstrativně spolu ve stejném čase. Předcházelo tomu však zkrácení závodu, protože čas se nachýlil a bylo nutné vynechat poslední kontrolní body a upalovat do cíle. A tak máme letos poprvé v historii závodu na prvním místě hned čtyři vítěze, pod šachovnicovou vlajkou projel jako první Jonny Walker (GB), Alfredo Gómez (E), Andreas Lettenbichler (D) a Graham Jarvis (GB).
Roman Körber
42. místo, Checkpoint 15
Startoval v barvách Motosportu Chýnov Evžena Zadražila, na motocyklu Gas Gas.
ČMN: Romane, tak jaké to letos bylo, vloni voda, letos prach?
Přesně tak, tam je to vždycky extrémní, tam nemůže být normální počasí. Vždycky, když je voda, říkám si, ať je radši sucho, a když je sucho, zase si přeju, aby byla raději voda.
ČMN: Takže si nevybereš?
Nevybereš, je to písková trať a tak je tam hodně prachu. Polykáš ho od pátku do neděle v šíleném množství...
ČMN: Jaký to byl pro tebe závod?
Největší radost mi udělalo umístění v prologu, podle něhož se potom startuje. První jízdu prologu jsem skončil na 63. místě a ve druhém ani nevím. Byl to každopádně můj nejlepší dosavadní výsledek a start z druhé řady. Ale když odstartovala první padesátka, zvedl se šílený prach, nebylo vůbec nic vidět. Závodníci jezdili přes sebe, nebo se sráželi mezi sebou. Prach sice za dvě minuty usedl, ale to bych musel vyrazit první před všemi, abych se tomu prachu trochu vyhnul. Podařilo se mi ale nakonec odstartovat dost slušně, a tak to pro mě až takový problém nebyl.
ČMN: Jaký byl předchozí prolog?
Letos pořadatelé prolog trošku zpomalili, byl v horních pasážích daleko techničtější než v minulých letech. To mi vyhovovalo. Byl to nejspíš i důvod mého lepšího umístění.
ČMN: Co tě potkalo na trati nedělní čtyřhodinovky?
Haldy prachu, všude šutry, a když nevidíš, narazíš do nich snadno. Je to nebezpečné. Dojel jsem na patnáctý checkpoint a měl ještě půl druhé hodiny do konce. Ale už jsem, musím se přiznat, fyzicky nemohl. Kdybych měl víc síly, mohl jsem ještě pokračovat. V předchozí části se jezdí přes pole kamení, a letos to udělali tak, že se v tom místě jelo tam i zpátky. Stěžovali si na to i ti nejlepší jezdci. A strašně se tam ztrácely síly.
ČMN: Budeš se chtít v příštím roce znovu vrátit?
Můj letošní problém byl, že jsem dodělával vysokou školu a měl předtím státnice. Půl roku jsem byl odepsaný z normálního života, neměl čas na trénink, nezahrál jsem si v zimě hokej, nebyl na běžkách, všechno šlo stranou. Celkem jsem jel jen tři závody. Ponaučení pro mě však je, že na takový závod nemá cenu bez fyzické přípravy jezdit.
ČMN: To by mohla být tvá motivace pro příští rok?
Vždycky z takových závodů odjíždíš s tím, hele, už sem příště nejedu, to nemám zapotřebí. Erzberg je fakt hodně specifický závod. Ani ten poměr, cena – výkon není dobrý. V pátek jedeš 10 minut, v sobotu 10 minut a v neděli čtyři hodiny. A stojí to šílené peníze. No, ale uplynuly dva dny a už si říkám, to přece musíš zvládnout. Vždyť jsem byl schopný zajet slušně prolog, ještě nejsem tak jalový. Chtělo by to trošku zamakat, a mám motivaci pro příště. Dostal jsem se do patnáctky, další do osmnáctky a jen pět do konce. Ti přijeli k místu, které se nedalo projet. A dál nemohli, museli si pomoci navzájem. Pomohli si nahoru a pak se domluvili, že dojedou najednou.
ČMN: Stalo se něco neobvyklého během závodu?
O tom Blazusiakovi asi víš, upadl a nepokračoval hned na začátku, a pak se tam stal jeden smrťák. Utrhlo se kus skály, která upadla na diváka. Nevím přesně, v jakém se to stalo času, ale bylo to na šestém checkpointu a pořadatelé to pak uzavřeli. Ti, co tam nedojeli, už nemohli pokračovat.
Milan Engel
93. místo, Checkpoint 13
Jel podruhé a dařilo se mu víc než vloni
ČMN: jaké to bylo napodruhé?
Hlavně nám vyšlo počasí, bylo tam krásně. Ale zase se hodně prášilo a nás, co jsme měli vysoká čísla, když se před nás v prologu dostal někdo pomalejší, to zdržovalo. Prášilo se a nebylo vidět. Ale mně se to docela povedlo. Jedou se dva pokusy, a mně se to povedlo hned v pátek. Nebylo to ještě moc rozsekané. Musel jsem předjíždět a říkal si, že z toho bude určitě špatný čas. Cítil jsem se na lepší, ale nakonec jsem byl na 53. místě. V sobotu už to nešlo zlepšit, jeli další lidi a už to bylo moc rozbité. Nakonec jsem startoval z 63. místa, ještě se přede mě dostalo 10 lidí.
ČMN: To znamenalo start z druhé řady…
Stejně se hrozně prášilo a pískové výjezdy se sypaly pod kola. Bylo to skoro, jako by to bylo mokré. Začátek šel hůř než minulý rok na vodě. Nevyjel jsem hned první výjezd a musel se vracet. Pak na druhém checkpointu zůstalo hodně lidí a nešlo znovu vyjet. Byl jsem rád, že se mi to na pátý pokus podařilo. Prosil jsem třeba o lano, aby mě vytáhli. Pak už jsem chytil tempo a šlo to, jelo se krásně, až na 12. checkpoint. Tam jsem přijel po dvou hodinách jízdy, a zdrželi jsme se zde na půl druhé hodiny. Byl to takový úplně nesmyslný výjezd, kdybych se doma šel projet do lesa a tohle tam viděl, v životě by mě nenapadlo, že se tam dá jet. Ještě jsem potom jel půl hodiny za malé kamenné moře a skončil kvůli času před čtrnáctkou. Bylo to peklo. Letos to bylo hodně náročné. 23 checkpointů a ti nejrychlejší dojeli jen do čísla 21. Pak jim už nezbýval čas a pořadatelé je nasměrovali rovnou do cíle.
ČMN: Je to pro tebe zajímavá zkušenost, třeba vzhledem k Dakaru?
Myslím, že prolog je dobrý, zvykáš si tam na rychlost. V hlavním závodě šlo zase o výbornou fyzickou přípravu s těžší čtyřdobou pětistovkou a na učení ovládání motocyklu.
Lukáš Kvapil
265. místo, Checkpoint 5
První start na Erzbergrodeu, jel v dresu týmu KM Racing teamu a Dukly Praha.
ČMN: Tak sis to poprvé vyzkoušel. Jaké to bylo?
Pro mě byl úspěch už to, že jsem se kvalifikoval do hlavního závodu. Není to moje disciplína, spíš srdcová záležitost. Je to nejtěžší závod na světě a miluju tu atmosféru, sejde se tam špička extrémního endura z celého světa. V kvalifikaci jsem skončil na 260. místě z nějakých 1500 závodníků a to byl úspěch. Měl jsem vysoké startovní číslo a šel na start po několika hodinách čekání až ve čtvrt na tři. Trať už byla rozbitá, zdržovali pomalejší jezdci a vteřiny běžely. Přitom nakonec do cíle dojíždělo třeba 30 jezdců v jedné vteřině. S prologem jsem byl spokojený, s motorkou také, a postoupil jsem. Startovalo hodně Čechů, Roman Körber, David Cyprian, Milan Engel. A tak jsme se tam sešli a povídali si, bylo to velice přátelské. V neděli ve dvanáct odstartovala první vlna hlavního závodu. Hned se zranil Taddy Blazusiak a nám protahovali start. Šel jsem na něj až po pětadvaceti minutách. Byl to masakr, letos snad nejextrémnější, jezdci měli problémy od samého začátku. Nějakým způsobem jsem se prokousával dál, užíval si to, ale neměl žádnou pomoc, jel jsem to úplně sám bez asistence. Týmy měly své lidi, kteří pomáhali jen svým jezdcům. Nezbývalo než pokračovat, jak to šlo. Dostal jsem se k šesté sekci, ale to už vypršel časový limit, a nenašel jsem tam nikoho, kdo by můj příjezd zaznamenal, neměl jsem si kde odpíchnout. Už to uzavřeli, a tak mě započítali jen projetí pátého checkpointu. Řešilo se potom, jak kdo projel a nakonec to na výsledkovou listinu zapsali podle startovních čísel. Nešlo mi ale o výsledek, chtěl jsem spíš vyzkoušet sám sebe. Na takové závody ani netrénuju, jen jsem přesvědčil sám sebe a můj tým, že to chci zažít.
ČMN: Člověk se těžko zezadu prokousává víc dopředu…
Když se dobře zaregistruješ, jsi v prologu vepředu a je to jednoznačná výhoda. Ze začátku jsou na startu hlavního závodu větší rozestupy, ale my už startovali po pěti vteřinách, a jelo nás moc pohromadě. Nestěžuju si však, měl jsem špičkovou a perfektně nachystanou techniku, pneumatiky od Mitasu, který se na to specializuje, jen musím víc pracovat na sobě. Abych zlepšil fyzičku a lépe se připravil.
ČMN: Může to pomoci na Dakaru, který je tvým dalším cílem?
Je to provázané. Skutečně jsem si sáhl na dno. Hrozně mi pomohlo týmové testování v Tunisku. I když to nemá souvislost, jízda na motorce v extrémních podmínkách mi pomohla. Z Dakarky jsem slezl a rovnou přesedl na lehčí stroj. Ovládal se mi najednou tak lehce, jako kolo. A přijel jsem zvyklý na vysoké teploty