Česká Mali-Ahra: první evropské body!

V roce 2010 jsme jako první přinesli zprávu, že otec a syn Rathouští z Hradce Králové oprašují svou starou značku Ahra a pracují na unikátním jednoválci se třemi vačkami (Triple OHC) a radiálně posazenými ventily, dvěma a jedním sacím proti sobě a dvěma výfukovými uprostřed. Na projektu spolupracují opět otec a syn Kameničtí, jejichž Mali-Jawu zdobí spousta titulů mistra republiky a mnoho evropských bodů, na nichž byla stavba podvozku a sdílení závodních zkušeností se supermony.

Problémy s napětím

Vůbec poprvé zavrčela Mali-Ahra loni v Hořicích na 300 ZGH. „Už jsme to museli předvést, tlak okolí byl enormní. Motorka byla nedodělaná, objel jsem propagačních pár kol v tréninku, kde se potvrdilo to, co jsme předpokládali, a sice problémy s elektronikou,“ vzpomíná Libor Kamenický mladší, jezdec a spolutvůrce stroje. Do té doby používali Kameničtí ve své Jawě klasický závodní karburátor Keihin, ovšem Ahra už má vstřikování a hned se třemi vstřikovači.

„Abyste v jeden okamžik vstříkli na třech místech palivo, na to potřebujete opravdu velké čerpadlo. To jsme věděli a čerpadlo jsme měli. Ovšem problém nastal s akumulátorem. To jsme také očekávali, měli jsme velkou gelovou baterku s dostatečnou kapacitou. Jenže jak klesalo napětí, totálně to bořilo palivovou mapu. Karel Rathouský vymyslel, že použijeme Li-Pol baterie, máme čtyři a vydrží kolem 3 hodiny, což nám bohatě stačí na tréninky i závody. Tím jsme se zbavili velké těžké baterky, ale problém to neodstranilo. Nakonec Karel sehnal v Americe jakýsi zázračný stabilizátor napětí, který, zjednodušeně řečeno, dokáže udržovat napětí na 14 voltech, ať do něj jde 16, nebo krátkodobě třeba i jen 13 voltů! “ vysvětluje Libor. „Tohle špekulování nám trvalo tři čtvrtě roku, ale teď jsme tam, kde jsme chtěli být. Motor funguje, můžeme začít lovit koně. Koupili jsme datalogger od Dynojetu, po každé jízdě napíchneme notebook a vymýšlíme. Výstup z lambda sondy, který je pro nás nejdůležitější, mám dokonce vyvedený na přístrojovou desku. Teď na Red Bull Ringu bylo před samotnými závody opravdu hodně volného ježdění, a tak jsme to využili a zkoušeli různá nastavení. Skvělé je, že jsem zajel o 0,7 vteřiny rychlejší čas, než jsem tu kdy dokázal na Jawě. Přitom Jawa už byla vývojově na konci, víc vypiplat ji nešlo, zatímco s Ahrou jsme teprve na začátku,“ pochvaluje si pilot z Rumburka, jenž je však nerozlučně spjat s AMK Hořice.

Vynucená premiéra

Leckdo se může pozastavit nad tím, že si stroj odbyl svou závodní premiéru netradičně uprostřed sezony. Má to však své prozaické vysvětlení: „Letos jsme ještě chtěli závodit s Jawou a Ahru jen testovat. Jenže v Hořicích při 300 zatáčkách jsem šel ve vysoké rychlosti do lesa a Jawu rozložil na prvočinitele. Pořadatelé mi nedovolili startovat na jiné motorce, a tak jsme ze zbytků Jawy a z dílů z Ahry splácali funkční motorku, ovšem příští týden na Evropě jsem neměl s čím jet. Další evropský závod mi navíc kolidoval s hořickou TT, kde jsem jel o český titul (úspěšně, pozn. red.), a tak jsme se rozhodli, že když už letošní Evropu máme pokaženou, tak ji využijeme jako testovací pro Ahru. Ať máme porovnání s těmi nejlepšími mony. Vzali jsme s sebou i Jawu, na tu jsem za ta léta zvyklý a můžu přeskakovat z motorky na motorku a řešit detaily. Ale na samotné závody už bylo od začátku počítáno s Ahrou, která ještě narychlo dostala jiné vačky s kratšími časy,“ popisuje Libor Kamenický.

Jak moc vnímá jezdec rozdíly mezi Mali-Jawou a Mali-Ahrou? „To jsou dva naprosto odlišné stroje,“ kroutí hlavou Libor. „Podvozkově ani tak ne, používáme stále rám z Cagivy Mito, vpředu mám vidlice Marzocchi, vzadu tlumič Reiger, trubková kyvka je zatím jen velké provizorium, které však překvapivě dobře funguje. Geometrie zůstala stejná, akorát brýle máme elektronové. Ale s Ahrou se úplně jinak jede, plnohodnotné osmikilo s plánovaným výkonem přes 90 koní proti sedmistovce v Jawě, která byla vyšpičkována maximálně na 84, avšak také je Ahra o 13 kilo těžší, což je o nějakých 10 %, tedy celkem dost. Momentálně řešíme přední brzdu, která přestává stíhat, možná budeme nuceni přejít na dva kotouče.“

Žádná velká rána

A co českého jednoválcového multišampiona na Ahře těší nejvíce? „Že jsme teprve na začátku vývoje, ale řešíme jen dětské nemoci, nic zásadního, co by nešlo operativně vyřešit. Ten motor je naprosto unikátní nejen svou konstrukcí, nýbrž také použitými materiály, je vlastně skoro celý z elektronu, a nikdo nevěděl, co to bude dělat. Dělal jsem si srandu, že tu nám odpadne hlava, támhle vyletí ojnice, ale nic takového, po mechanické stránce je všechno v pořádku. Také v tom pánové Rathouští nechali kus života,“ chválí konstruktéry jezdec, který se při mém doznání, že mi stejně pořád hlava nebere, že tady jsou jakýsi Kameničtí a Rathouští, kteří zcela ve vlastní režii vyrábějí závodní motorky, s kterými se na evropské úrovni utkávají proti slovutné konkurenci, jenom usmívá: „Tisíckrát jsme si nad rozebranou Jawou s tátou říkali, proč jsme si nekoupili Bavoráka nebo Kátéemku, bylo by to levnější a bez starostí. Jenže to by nás snad ani nebavilo, a jezdit na dobré české motorce, to stojí za všechny trable! “ Držíme palce, ať jich Mali-Ahra má co nejméně.