Dolomitská rallye

Téměř před čtyřmi desetiletími tovární jezdec BMW Karl Ibscher, který ve své době proslul jako závodník endurové sajdkáry, se rozhodl uspořádat endurový závod, který obsahoval takové prvky jako je navigace v neznámém terénu, průjezd kontrolními body a sbírání bodů na základě splněných projetých úseků. Se založením rally pomáhal také Klaus Becker a Inscherův sen se tak stal realitou.

Prvního ročníku se účastnilo dvanáct motorkářů, trasa vedla z Mnichova do Terlanu. První ročník si získal takovou oblibu, že následovaly další a tato rallye se prakticky koná každý rok až dodnes. V tradici otců zakladatelů pokračuje známý závodník na BMW strojích Helmut Daehne, který závod organizuje každoročně pro velký počet účastníků.

Helmut k historii Dolomitské rallye říká: „Zodpovědnost za pořádání závodu jsem přijal od Klause již v roce 1969. Tehdy jsem pracoval ve vývojovém oddělení společnosti BMW, u které jsem začal dělat již od roku 1959. A protože jsem byl zaměstnancem BMW, také většina závodníků byli lidé na strojích BMW – historicky to tak zůstalo, i když ne všichni jsou zaměstnanci BMW.“

Rallye je nazvána podle Dolomitských hor, součásti Alpského hřebene. Díky nové zákonné úpravě již není možné pořádat rallye v těchto krásných horách, a tak se přesunula do Tuscany, kraje v severní Itálii. I když lokalita byla změněna, základní podmínky závodu zůstávají totožné. Závodníci musí překonávat nástrahy jízdy v terénu a také projet devadesáti kontrolními body v průběhu dvou dnů.

Také je pevně stanoven denní časový limit jízdy na 9 hodin a pokud se někomu stane, že se zpozdí byť jen o jednu minutu, je vyřazen z celkového hodnocení. Již od začátku jsme zavedli tradiční orientační atributy tohoto závodu. Účastníci s sebou vezou kontrolní kartu, která musí být orazítkována na každém kontrolním stanovišti.

Každý den závodníci mají za úkol splnit téměř 30 úkolů, ale většinou se jim podaří splnit sotva polovinu. Jedna z výhod celé rallye je možnost si vybrat vlastní trasu, stupeň obtížnosti na základě závodnických zkušeností a na kolik si jednotliví závodníci věří.

K samotnému závodu Helmut poznamenává: “V počátcích rallye byl závod obvykle rozdělen na 70 % část silniční a 30 % část offroadovou. Nyní, když se rallye koná v Tuscany, máme ještě větší možnost rozšířit offroadovou část závodu. Nyní je to tak půl na půl."

Dolomitská rallye začala jako malá soutěž s dvanácti účastníky. Letošní ročník již měl téměř 130 účastníků a proběhl již 33. ročník. Závodníci této rallye se rekrutují z řad silničních motorkářů, typických endurových jezdců, méně zkušených řidičů i ostřílených matadorů. Pro Helmuta je budoucnost tohoto motocyklového klání spojena nejen se sportovními zážitky, ale především zůstane i nadále společenskou příležitostí k setkávání s ostatními, sportem stejně posedlými kolegy.

"Budoucnost rallye je uspokojivá," říká Helmutovi. „Nikdy jsme nechtěli, aby se závod rozrostli do mamutích rozměrů. Jsme spokojeni s jeho velikostí i průběhem. Pro všechny závodníky chceme připravit závod tak, aby byl náročný pro více výkonnostních úrovní. U těchto podniků je vždy nebezpečí, že zkušení závodníci změní orientační závod v rallye typu Dakar, a pak je reálná možnost nebezpečných úrazů a nehod. Nám se daří přilákat pozornost závodníků, kterým tento typ rallye vyhovuje, a doufáme, že to tak zůstane i po další léta."