Po příjezdu na závodiště jsme měli jednoduchý úkol, najít český tým. Od letošního roku vede reprezentaci Jiří Čepelák, a tak je úroveň reprezentace opět o stupínek výše. Naše kluky jsme našli pohromadě v pěkném zázemí, naladěném do národních barev. Je tedy pravdou, že v depu stáli spíše zastrčeni, protože přiznejme si, že na obrovské tovární kamiony zatím nemáme.
Při procházení depa jsem byl mile překvapen, když jsem zašel do stánku firmy Fox. Jirkovi se letos povedlo, že piloti oblékli dresy značky Fox a jejich repliky byly vystaveny v oficiálním kamionu. Příjemné spatřit u takto velké firmy české barvy.
Líný pátek
Následovala páteční týmová prohlídka trati. Celý areál je situován v prudké stráni s mnoha zatáčkami o 180°, kde nechybí prudké výjezdy a sjezdy. Už při prohlídce kluci říkali, že skoky nejsou vůbec jednoduché. Všechny se skákaly ze sedu a dopad byl vždy jen tak tak. Nic jednoduchého, kde by stačilo jen přidat plyn. Na druhou stranu nutno říct, že každý dopad byl krásně oblý bez ostrých hran, takže skoky byly bezpečné, i když se nedoskočily. Všechny nadchl podklad trati - pěkná orná hlína bez kamenů a v ní byly zamixovány drobné kousky dřeva. To z toho důvodu, aby se v zemi stále držela vlhkost, proto při závodech pořadatelé skoro nekropili. Trať byla několikrát přeorána a na některých místech vypadala jako peřina. To znamenalo jediné – že se vytvoří měkké a hluboké koleje. Prognózy se naplnily a kolejí bylo opravdu spousta, a velmi, velmi hlubokých. Skoro v každé zatáčce jich bylo třeba i pět a bylo jen na pilotech, kterou vybrat.
Rychlá sobota
V pátek vládla v depu skvělá atmosféra, všichni se těšili na načechranou trať a povídali si o možném vývoji závodů. Humor trochu opadl v sobotu odpoledne, když se šlo na start kvalifikačních závodů a piloty čekala porce 20 minut + 2 kola. Na celém týmu byla vidět určitá nervozita, či dokonce obavy, ale navenek to nikdo nedával najevo. Postupovalo 20 týmů z 36 zúčastněných a naše časy z warm-upů nebyly špatné. Vypadalo to, že pokud se nic nestane, jsme kvalifikovaní. První nastupoval do kvalifikace Jára Romančík ve třídě MXGP. 15 vteřin… 5 vteřin… start. Jára byl v polovině pole a najednou, když se Ben Townley prohnal první zatáčkou, zůstali ležet na zemi dva jezdci. Bohužel to byl i Jára, kterému ve strkanici uteklo přední kolo a upadl. Než motorku vymotal, byl závod pryč a Jára vyrážel 20 sekund za posledním. Dohnal to pouze na 23. pozici, což nebyl zrovna dobrý úvod. Martin Michek ani Filip Neugebauer už nesměli chybovat, abychom postoupili.
Následovala třída MX2, tedy Filip. Ten je skvělý jezdec a dokáže zajet solidní výsledek kdykoli a kdekoli. To manažeři dobře věděli a u jeho jízdy byl na pit lane mnohem větší klid. Filip svoji suverenitu opět potvrdil a v poklidu dojel patnáctý. Výsledek mohl být i lepší, nebýt jezdců o kolo zpět. Konkrétně Izraelců, kteří vypadali, jakoby si motorky koupili v krámku za rohem a jeli zajíždět motory na trať.
Postupovou kartu měl v rukávu Martin Michek. Nervozita by se dala krájet, všichni drželi palce, ale když jsme v prvním kole viděli Martina, jak kvůli jinému jezdci leží na zemi, ani nedovedu popsat, co propuklo mezi našimi fanoušky. Pak jsme bohužel Martina viděli ještě jednou na zemi a tím pádem nám postupový vlak ujížděl. Martin se sice snažil, každé kolo se dostal před jednoho jezdce, ale jeho 21. místo k postupu nestačilo.
Z prvního místa postoupila Francie, která vyhrála všechny jízdy. Nebylo to až tak k podivení, protože atmosféra, která panovala na závodišti, musela domácím přidávat energii navíc. Druzí skončili Američané s dvěma druhými místy a třetí Belgie. Nepříjemný pád potkal v kvalifikaci Maxe Anstieho. Ten neskočil obří trojskok z kopce a za ním Pascal Rauchenecker tento trojskok skočil. Rauchenecker zadním kolem přejel Anstieho hlavu a pokračoval v letu. Všem zatrnulo, protože se Anstie chvíli nehýbal. Dean Wilson, jeho týmový kolega, nám sdělil, že má zlomené kloubní pouzdro ramene a obratel T3.
Nadějná neděle
Když jsme dorazili do depa, bylo na všech vidět zklamání, ale rozhodně nikdo nesložil zbraně. „Půjdeme do opravné jízdy – finále B a tam musíme zabojovat. Našimi největšími konkurenty budou Slovinci a Japonci,“ říkal Jirka Čepelák týmu. Po divoké noci, kde v kempu bylo k vidění mnoho způsobů povzbuzování a užívání si života, se v 11 hodin v neděli nastupovalo do opravné jízdy. Celá trať byla k vidění pouze z jedné stráně, která byla už od soboty zcela zaplněná. Měli jsme problém se dostat k místu, ze kterého byl vidět start. Po trati byli rozeseti skauti českého týmu s vysílačkami, aby dávali do pit lanu vědět, které stopa je ideální a jaký je průběh závodu. „Bylo skvělé mít na pit boardu aktuální informace z trati,“ pochvaloval si Filip Neugebauer. Práci mechanikům neusnadnila ani časomíra, protože depo bylo hned za cílem a kluci nestihli zapisovat aktuální časy. Proto jsme měli i svého časoměřiče.
Pak se ale šlo na věc. Dav neortodoxně skandoval, monster holky odešly a bylo odstartováno. Nejlepší start měl Filip, který byl na malé motorce kolem desátého místa. Oba „velký“ kluci Jára s Martinem se ve strkanici trochu pozdrželi a byli kolem druhé desítky. Řvoucí dav hnal všechny jezdce kupředu a vedení převzal Slovinec Gajser. Naši se potřebovali nutně probít na přední pozice, ale v zápalu boje je lapila nevyzpytatelná trať. Jak Jára, tak Martin upadli a pak téměř společně získávali své pozice zpět. Na pit lanu se povzbuzovalo, co to šlo, protože v pořadí týmů jsme byli chvíli druzí a postupoval pouze první. Filip jel opět velmi čistě a chytře a zajel šesté místo. Naopak od Martina se čekalo, že pojede víc vpředu a že tihle dva borci nám zajistí postup. Ještě k tomu když jeden pilot vedoucího japonského týmu upadl a oba kolegové byli před Filipem. Bohužel Martin nedokázal zajet lépe než sedmou pozici a i se škrtnutím Járovy deváté příčky to na postup nedalo. Nebudu lhát, když řeknu, že jsem i velké chlapy z týmu viděl uronit slzu. Realizační tým kolem MXoN udělal opravdu hodně práce a klukům připravil parádní podmínky na úrovni.
„Mrzí mě, že jsme se nekvalifikovali. Výkonnost na postup určitě máme, ale k národům je potřeba mít i trochu štěstí. Klukům se bohužel nevyhnuly pády a na to, abychom postoupili i přes pády, to není,“ komentoval motokros národů náš nejúspěšnější reprezentant Filip Neugebauer.
A jak se ti jelo na malém motocyklu? „Musím říct, že normálně mám malou motorku rád, ale tady na téhle trati bych raději vyměnil za velkou. Ta trať neodpustila žádnou chybu, každé prořazení bylo znát a skoky s 250 byly jen tak tak.“ Manažer reprezentace Jiří Čepelák účast na národech shrnul slovy: „Je to zklamání, že jsme se nekvalifikovali. Pro tým jsme udělali maximum a nemyslím si, že výsledek by byl špatnou volbou jezdců. Pro kvalifikaci přímou, nebo z B finále potřebujeme 100% výkon od všech jezdců.“
MXoN
Týmu nezbývalo než zabalit a jít se podívat na světový motokros z tribuny. V závodech se hlavně očekával boj mezi Francouzi a Američany. Oba týmy už v kvalifikaci ukázaly svoji sílu a především tým francouzské reprezentace měl neuvěřitelnou podporu. Po závodech Justin Barcia uvedl: „Takovou atmosféru jsem ještě nezažil. Diváci byli doslova šílení a vůbec se to nedá porovnat se supercrossem. Pokaždé jsem slyšel, když jel za mnou Romain nebo Marvin. A když jsem jednoho z nich předjel, najednou bylo v davu ticho,“ dodává se smíchem Barcia. Samotný průběh závodů byl absolutně strhující, nebylo člověka, kterého by bitva mezi Justinem Barciou a Marvinem Musquinem nevtáhla do dění. Nakonec zvítězil domácí tým, nejen díky skvělé podpoře od publika, ale především díky excelentním výkonům Romaina Febvreho, který vyhrál, co mohl. Druzí skončili Američané, kteří byli hodně smutní a třetí nadšení Belgičané, kteří svůj výkon nadneseně komentovali, že jsou nejlepší ze zbytku světa.
Výsledky:
1. Francie (Febvre Romain, Musquin Marvin, Paulin Gautier)
2. USA (Webb Cooper, Martin Jeremy, Barcia Justin)
3. Belgie (Van Horebeek Jeremy, De Dycker Ken, Lieber Julien)
……..
22. Česká republika (Michek Martin, Neugebauer Filip, Romančík Jaromír)
