Na trhu je mnoho výrobců a ještě více modelů. V zásadě máme ale jen několik základních typů helem, od nichž se odvíjí celá řada modelových provedení.
Tou nejrozšířenější skupinou s největším stupněm ochrany jsou helmy integrální, určené pro silniční použití a samozřejmě také pro okruhové řádění. Hodně praktickými, a především mezi cestovateli oblíbenými jsou helmy odklápěcí, kdy nemusíte při každém zastavení helmu z hlavy sundávat, ale pohodlně si odklopíte pouze bradovou část. U těchto helem máte na výběr ze dvou typů. Klasické odklápěčky splňující homologaci pouze jako helmy integrální, které nesmíte mít za jízdy v odklopeném stavu, a vyklápěčky typu Shark Evo nebo Roof Desmo Pilot, které splňují homologaci dvojí. S těmito helmami můžete frčet jako v integrálce nebo naopak využít všech výhod otevřené přilby s hledím. Pak tu máme ještě příbuznou skupinu, helmy modulární, za které bych jmenoval např. stavebnici typu Nolan N43E AIR. Tato helma má rovněž dvojí homologaci, jednoduchým úkonem si z ní ale dokážete postavit až osm různých variant podle momentálních potřeb.
Pro bahnomilující tvory jsou k mání helmy krosové a endurové. Ke krosovým helmám potřebujete ještě navíc ochranné brýle, naopak endurové helmy jsou vizorem chránícím váš zrak již vyzbrojeny a jako bonus máte většinou k dispozici i praktickou vestavěnou sluneční clonu. Na skútr či stylový kafáč (to dnes letí...) si vystačíte s otevřenou jetkou či 3 helmou, opět v kombinaci s nějakými vhodnými brýlemi jako nezbytným a povinným doplňkem. Poslední kategorií jsou pak nejrůznější repliky vojenských přileb a kokosy, které zaprvé nechrání lautr nic, a za druhé je jejich použití na našich silnicích zpravidla nelegální, protože nesplňují homologaci.
Přestože většinou každý z nás tuší, jakou helmu by potřeboval, pořídit si padnoucí a plně funkční přilbici není jen tak. A abyste se v helmách trochu zorientovali, sepsali jsme pro vás pár zásadních informací, které by vám s výběrem té pravé mohly pomoci.
Homologace
Nejzásadnější věc – je jedno, jestli si vybíráte helmu na skútr, nebo na supersport, pro použití na našich silnicích je nezbytné, aby splňovala evropskou homologaci ECE. Toto nařízení dorazilo do Česka 1. ledna roku 1990, aktuálně platí norma z roku 2001 – ECE 22-05, resp. R22-05. Protože Česká republika nedisponuje certifikovanou zkušebnou pro testování motocyklových helem (číslo má ale přidělené), přebírají se homologace z ostatních evropských zemí. Ve které zrovna ta vaše helma získala homologaci, poznáte podle číslice v kroužku spolu s písmenem E, viz tabulka „Vybrané homologace podle státu“ (zpravidla na řemínku). A vězte, že testování je přísné.
Každá helma je vystavena náročným podmínkám vysokých nebo nízkých teplot, UV radiaci, vlhkosti a chemické odolnosti, testuje se absorpce nárazu, upínací systém, dělá se roll-off test a náročnými testy prochází i samotné plexi. Na řemínku pak najdete číslo homologačního protokolu začínajícího čísly 05 a ještě údaj, zda-li helma prošla testem absorpčních schopností chrániče brady – P (Protect – testováno), NP (netestováno), anebo pak J (Jet – otevřená přilba).
U některých helem se můžete setkat i se slovíčkem Snell. To je americká homologační norma. Pokud je na helmě uvedeno Snell i ECE, pak je vše v pořádku, pokud by ale evropská homologace chyběla, takováto helma není určena pro provoz v našich končinách. A ještě jedna zajímavost. Vnitřky helem se podle trhu značně liší a úplně jinak by vám (ne)seděla stejná helma stejné velikosti určená pro americký nebo asijský trh, takže bacha na výhodné koupě dovozových helem.
VYBRANÉ HOMOLOGACE PODLE STÁTU
E1 Německo
E2 Francie
E3 Itálie
E4 Holandsko
E5 Švédsko
E6 Belgie
E7 Maďarsko
E8 Česká republika
E9 Španělsko
E11 Británie
E12 Rakousko
E13 Lucembursko
E20 Polsko
E21 Portugalsko
Skořepina
Materiál skořepiny je základním stavebním kamenem určujícím vlastnosti a schopnosti helmy odolat nárazu a vnějším vlivům, kromě toho ovlivňuje i její hmotnost. V zásadě máme dva druhy skořepin – z termoplastu a kompozitové.
Termoplastové skořepiny se vyrábějí z plastových granulátů tlakovým vstřikováním za vysokých teplot. Výhoda je, že tato výroba se dá zautomatizovat, a tak se dá snadno udržet nastavená kvalita a s větším počtem kusů i zajímavá cena. Ovšem odolnost polykarbonátových skořepin není na tak vysoké úrovni, jakou dosahují kompozitové skořepiny. Jejich základem jsou většinou tři komponenty v nejrůznějších poměrech, a to pryskyřičná hmota, tvrdidlo a základová tkanina ze skelných, uhlíkových nebo aramidových vláken. Např. italské závodní helmy Suomy, ve kterých jezdí nebo jezdili špičkoví piloti Max Biaggi, Troy Bayliss, Loris Capirossi nebo James Toseland, používají karbon-kevlarovou tkaninu v kombinaci s hrubým a jemným sklolaminátem v různých gramážích. Jak nám potvrdil Tomáš Hloucal z firmy Bikers Crown, která se nedávno stala oficiálním dovozcem těchto helem do ČR, každá kompozitová helma, kterou Suomy vyrobí, je přesná ruční práce od začátku až do konce. A protože podíl ruční práce je u všech kompozitových skořepin vysoký, je vysoká i jejich cena. Na druhou stranu tyto helmy nabízejí největší možnou ochranu se zachováním nízké hmotnosti. Největší chuťovkou pak můžou být třeba celokarbonové helmy, jako například nejvyšší model Arai RX-7 RC za „kosmickou“ cenu, blížící se hranici 80 000 Kč, který je kromě pevného, ale zároveň křehkého karbonu vyztužen navíc ještě vysokopevnostním syntetickým materiálem Zylon.
Vnitřek helmy
Zatímco skořepina má při nehodě za úkol zachytit a ztlumit tvrdý náraz a rozložit jeho energii na větší plochu, nejzásadnější ochrannou funkci zastává vnitřní pěnová deformační výplň z polystyrenu (Expanded Polystyrene foam) lepená přímo na skelet. Jednotliví výrobci používají různé modifikace EPS i jeho různé tvary. Např. Shark používá polystyren ve tvaru lamel, což je prý pro pohlcení energie při nárazu hodně efektivní, japonské značce Arai se zase osvědčil polystyren o různých stupních hustoty. Jen pro zajímavost, nejodolnějším místem helem Arai je čelová část, která na rozdíl od ostatních výrobců není narušena žádnými větracími otvory (ty jsou přímo v plexi), jak nás upozornil Marek Veselý z GS parku.
Další vnitřní vrstvou je polstrování potažené kontaktní látkou z antibakteriální tkaniny. Toto polstrování je u většiny helem vyjímatelné, tím pádem vyměnitelné (pro lepší padnutí nabízejí renomovaní výrobci výměnné panely i čepce o různých tloušťkách) a pratelné. Arai dokonce u některých nejnovějších modelů přišel s novinkou v podobě strhávací cca 5mm vrstvy, což znamená možnost individuální úpravy ve vlastní režii.
Některé značky nabízejí uzpůsobené polstrování pro bezproblémové použití dioptrických či slunečních brýlí nebo přípravu pro interkom. Za zmínku určitě stojí i vychytávka ERS (Emergency Release System), kterou používá např. Arai, Shoei nebo Airoh. Jde o to, že pomocí jednoduchého vyjmutí lícnic zvenčí je možné jezdci snadněji sejmout helmu v případě nehody.
S vnitřkem helmy souvisí i odvětrání. Většina výrobců se snaží využít Venturiho efektu – při jízdě je z helmy horký vzduch doslova vysáván, a tak je udržováno příjemné proudění vzduchu kolem hlavy. Některé modely mohou být vybaveny třeba i filtrem pevných částic (Shark Race R/Pro). Každopádně už při zkoušení je dobré si samotné ovládání větracích otvorů vyzkoušet i v rukavicích.
Vizor
Jak se říká, „chraň to jako oko v hlavě“, a tuhle funkci zastává plexi. Na každé zhomologované přilbě máte jistotu, že hledí prošlo náročným testováním, takže o vaše bezpečí je postaráno. I tak se někteří výrobci mohou pochlubit ultraodolnými vizory jako např. Shark, jehož plexi při zachování 100% optických vlastností dosahuje proměnné tloušťky od 3 do 4,25 mm!
Běžným standardem je u dnešních hledí úprava proti poškrábání (antiscratch). Je ale dobré si říci, že to neznamená, že by takové hledí mělo odolat rýpancům od šroubováku, to nikoliv. „Tato úprava je tam proto, aby hledí odolalo čištění, protože bez ní by i za použití obyčejného hadru po několika očistných procesech plexi zmatovatělo a narušily by se tím jeho optické vlastnosti,“ upozorňuje Tomáš Hloucal.
Další velmi diskutovanou otázkou je odolnost proti mlžení. Řada výrobců používá antifogovou úpravu, jejíž schopnosti ale zpravidla časem a případným čistěním slábnou. Nejlépe se zatím osvědčilo zdvojené hledí PinLock. Řada špičkových helem je tímto systémem do nečasu vyzbrojena, některé helmy na to mohou mít přípravu, záchranou pro ostatní je pak pinlocková fólie Fine Vision v podobě nalepovací slídy, která se dělá i v tónovaném nebo dokonce fotochromatickém (samozatmavovacím) provedení.
Hitem poslední doby jsou praktické vestavěné sluneční clony. U modelů, které touto vychytávkou nedisponují, je řešením dokoupení druhého tmavého plexi, které pak musíte vozit s sebou. Nabídka je rozsáhlá a homologované plexi by mělo být označeno symbolem slunce nebo nápisem „daytime“. Mimo jiné je vhodné mít na paměti, že v určitých zemích může být použití takovéhoto plexi zakázané (např. Anglie). Většina takovýchto hledí není opatřena antifogem.
Některé závodní helmy (např. Shark RSR2 Carbon) mají přípravu pro použití vnější slídy, tzv. trhačky. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že u takovéhoto plexi, které je hodně ploché, pocítíte třeba při jízdě na naháčí mnohem horší aerodynamiku.
Zapínání
Nejběžnějšími typy zapínání podbradového řemínku přilby jsou přezky, ráčny a DD-kroužky. Každý typ zapínání má své výhody a nevýhody. Nejjednodušší na zapínání v rukavicích jsou přezky a zubový řemen, tzv. ráčna. U přezky je nutné nastavit si velikost dopředu, což zabere nějaký ten čas a ne pokaždé vám to musí sedět úplně přesně, to když si pak třeba pod to chcete narvat šátek apod. Ráčnu si vždy dopnete dle aktuální potřeby a zvládnete to i v rukavicích. Dělají se jak plastové řemeny, tak kovové, které najdete na dražších modelech.
Z hlediska bezpečnosti jsou ale za nejbezpečnější systém stále považovány DD-kroužky, které najdete na drtivé většině všech špičkových modelů helem. Na druhou stranu zapínání vyžaduje grif a někomu to může dělat problém. Suomy tento systém dvojitých kroužků dokonce dovedl k dokonalosti a s rozdílnou velikostí kroužků a jisticím plastovým bazmekem na konci si to nechal i patentovat.
Pro všechny, hlavně pak záchranáře, je dobré vědět, že pro rozepnutí je pojistka či západka zámku upevňovacího řemínku přilby vždy označena červenou barvou.
Jak zkoušet
Při výběru helmy se nevyplatí nic uspěchat, a přestože to bude znít krutě, ani vaše vysněná helma vám ve finále nemusí vůbec sedět a budete nuceni vybrat si úplně jinou. To když vám třeba z helmy kouká nos tak, že ani nezavřete plexi. Odhadnout velikost vám může pomoci krejčovský metr, ovšem není nic jednoduššího než jít a zkusit si, která velikost vám padne nejlépe. Základem je dostat se do helmy, mělo by to jít trochu ztuha. Když máte helmu na hlavě, zkuste zavrtět zleva doprava a dolu nahoru. Helma by měla držet pořád na stejném místě. Příliš velká helma vám bude na hlavě plandat, správná velikost je natěsno, ale bez vysloveně bolestivého tlaku, zvláště pak na spáncích, na čele apod. Každá výstelka správně zvolené velikosti se dříve nebo později přesně vytvaruje podle vaší hlavy a helma vám pak bude sedět perfektně. „Dovolím si říct, že poznám, kdy zákazníkovi helma sedí a kdy ne,“ říká Marek Veselý. „Dobré je, že všechny kvalitní helmy se dají velikostně upravit, a tak je prostor pro individualizaci veliký. V drtivé většině případů to ale sedí většině lidí ve standardizovaném provedení,“ dodává na závěr.
Životnost
Hodně diskutovaná otázka. Přestože výrobci tento údaj neuvádějí, po několika letech používání přijdete sami na to, kdy je vhodný čas na změnu, a pokud ne, měli byste dodržet pětiletou dobu. Materiály totiž časem křehnou, interiér se vymačkává a stárne a celkové opotřebení se zvyšuje, takže ochranná funkce několikaleté helmy neodpovídá vlastnostem přilby nové. Bez diskusí je to pak ve chvíli, kdy s helmou upadnete, to byste ji měli vyměnit ihned, protože ač se vám zvenčí může zdát v pohodě (jen pár škrábanců, odloupnutý lak, apod.), vnitřní výplň má většinou svoje poslání za sebou a při příštím pádu by vás už nemusela dostatečně ochránit. Samozřejmě je rozdíl, když vám helma spadne větrem z motorky (pár odřenin, ale bez větších následků uvnitř), anebo v ní narazíte v několika kilometrech do obrubníku (vnitřní výplň se zbortí vlivem pohlcení energie a ztratí tak nevratně svou ochrannou funkci).
Čištění helmy
V životě motorkáře a jeho přilby asi ta nejčastější činnost hned po jezdění. Alespoň co se týče vnějšího pláště a hledí. Přestože součástí homologace je i chemický test, je dobré přistupovat k čištění s opatrností, jen tak vám helma vydrží dlouhou dobu pěkná. Základním pravidlem je dělat očistu za čerstva, protože po zaschnutí to jde daleko hůř. Skvělá věc je přikrýt na několik minut pohřebiště insektu a jiného bordelu namočeným hadrem, popř. namočeným papírovým kapesníkem. Lehce mýdlová nebo jarová voda, ještě lépe nejrůznější čisticí přípravky určené přímo k tomuto účelu (zanechávají na povrchu odolný film) vám značně zjednoduší práci i čas. Při čištění používejte pouze jemné materiály a na finální rozleštění hadřík z mikrovlákna. Hodně tatínků, včetně mě, používá na čištění dětské vlhčené ubrousky a funguje to taky skvěle. Od věci není ani Rain-off sprej, který napomáhá efektivnímu odvodu vody za deště, a určitě nic nezkazíte, když sem tam dopřejete laku i nějakou tu leštěnku.
Samotnou kapitolou jsou pratelné vnitřky, které nabízí většina výrobců. Podle Tomáše Hloucala by se to ale nemělo brát tak úplně doslova. Každé polstrování se časem přesně vymačká a díky tomu vám helma na hlavě přesně sedí. Ve chvíli, kdybyste to všechno vyndali a naházeli do pračky, může dojít k nevratným změnám a helma by vám pak už taky nemusela sedět jako dřív. Když prát, tak prý opatrně, jen v ruce a nechat volně vyschnout, nikoliv ždímat. Dobrým řešením, které nabízejí některé značky, jsou v tomto případě látkové „návleky“ polstrování, které do pračky dát klidně můžete.
Potíže při tankování
Většina z nás je zvyklá přijet ke stojanu, ze sedla si vzít pistoli a dotankovat si plnou až po víčko, což na bočním stojánku dost dobře nejde. Je to rychlé, pohodlné, natankujeme, dojdeme zaplatit, frčíme, mnohdy helmu nesundávám ani při placení. Ale na některých pumpách se můžete setkat s tím, že vám do doby, než si sundáte helmu, obsluha čerpací stanice blokuje stojan a tankovat se nedá. Prý se tak chrání před případným ujetím neznámého motorkáře. Povinnost ze zákona to není, Petr Vomáčka z Infoservisu ÚAMK nám ale potvrdil, že doporučení takové je a zaslal nám i reakce zelených andělů na motocyklech:
„Někde mají nálepky, někde nic není napsáno, ale obsluha nezapne stojan, dokud je přilba nebo i kukla na hlavě. Jinde je jim to jedno.“
„Jednou jsem byl na to upozorněn, respektuju to a sundávám. Spíš mám většinou problém, kám s helmou. Pokud ji dám na zrcátko, rozšteluju si ho, když ji položím na sedlo, je nestabilní a může spadnout, když ji dám na stojan, většinou na ni nevidím, když ji mám v ruce, tak se špatně manipuluje s hotovostí.“
„Mě na pumpě na dálnici mezi Ostravou a Olomoucí obsluha při placení upozornila, že bych měl tankovat bez přilby na hlavě, že to mají na stojanu napsané...“
Sám za sebe mohu říci, že bych takové doporučení klidně respektoval, ale jen v případě, kdy si budu mít kam bezpečně a bez následků odložit přilbu, protože nechat helmu za deset nebo i víc tisíc jen tak volně na stojanu, na kterém je navíc vrstva prachu, mastnoty a špíny, mi přijde od čerpadlářů minimálně jako ignorantská buzerace. Chtělo by to trochu ohleduplnosti.