Kubo, jak teď, s odstupem několika měsíců, hodnotíš přechod ze dvoutaktu na čtyřtakt?
Jakub: Naprostá změna, vůbec jsem nečekal, že to bude až tak složité. Samozřejmě jsem věděl, že čtyřtakt funguje jinak, přesto jsem nečekal, že to bude takový rozdíl. Také jsem z toho byl po prvních dvou testech hodně znechucený, ale potom, kdy se nám podařilo sehnat FTR, se to najednou zlomilo, byla z toho úplně jiná motorka. Teď už začínám být rád, že jedu na čtyřtaktu a začíná se mi to líbit, protože to opravdu hodně dobře funguje.
Poslední výsledky jsou skoro úplně dokonalé, tedy až na ten poslední detail, dokončit na předních pozicích závod…
Jakub: Pád v Le Mans se stal na konci dvanáctého kola. Jsem přesvědčený, že do zatáčky jsem najížděl úplně stejně jak předešlých jedenáct kol. Prostě jsem jel a vůbec nebyl na brzdách ani na plynu. Napsal jsem už v sobotu po kvalifikaci, že si pojedu svoje, a také to tak bylo. Jel jsem metr za Maverickem a vůbec se nesnažil na něj tlačit. Ale bylo tam asi nějak víc vody. Nadával jsem si…
Kornfeil sen.: … na jeho vkus až moc. Takového jsem ho ještě neviděl.
Myslím, že je teď důležité zjištění, že ze druhé desítky na začátku sezony to jde až do absolutní špičky?
Jakub: To je právě ta změna, kdy jsem si na motorku zvykal, a teď, kdy si to už užívám. Zkusil jsem si, že to jde, a to je strašně důležité pro psychiku.
Kornfeil sen.: To není jen ježdění na motorkách. Nikdo si nedokáže představit, co pro to dělá.
Tak co pro to děláš?
Jakub: Třeba v zimě jsem měl tréninky sedmkrát týdně, ale není to jen trénink samotný, jde o psychiku, jak si dokážu rozvrhnout den, jako to funguje v boxu, a když to do sebe zapadne, může to fungovat.
Program ti někdo vymýšlel?
Jakub: Dá se říci, že jsem si ho vymyslel sám a dělám na něm se svým trenérem.
Dá se závodění skloubit se školou?
Jakub: Těžce, každý den v šest ráno vstávám a v devět chodím domů.
Kornfeil sen.: Je v mistrovství světa, musí pro to něco dělat. A to ještě chodí trénovat na vodní prkno, je totiž továrním jezdem nového českého výrobku Jet Surf. A tak ještě lítá po světě s prknem. Jde ale o výborný trénink na motorku.
Kdo je teď tvým největším soupeřem v Moto3?
Jakub: Letošní výsledky zatím nejsou příliš dobrým ukazatelem, je to teď takové nahoru a dolu, jeden závod jedu s tím, další s někým jiným. Nedá se jednoznačně říct.
Ale vepředu se objevují stále stejná jména, třeba Vinales, Cortese nebo Faubel. Jsou tihle kluci o něco dál, nebo mají lepší zázemí, čím to je?
Jakub: Možná, že mají top tým, v tom jsou trošku někde jinde.
Máš handicap, že jsi z malého státu, kde je malý trh? Je to těžší než pro nějakého Španěla nebo Itala?
Jakub: To je velký handicap, když některé španělské jezdce sponzoruje třeba kraj, prostě krajský národní výbor, všechno na sto procent.
Kornfeil sen.: Když to převedu na finance, rozpočet na jednoho pilota v našem týmu je tak milion eur, rozpočet na jezdce továrních týmů kolem dvou a půl, tří milionů. Kuba má k dispozici dva mechaniky, oni pět.
V motorce je rozdíl?
Jakub: V top týmu mají lepší mechaniky a ti dokáží lépe nastavit motorku. Mají víc peněz, mohou jinak testovat. Je tam víc nuancí, oni třeba ofukují kapotáže, po každém závodním dni měří na brzdě, mění mapy a tak, to dělá někdy potřebné desetiny sekundy.
Kornfeil sen.: Každý profesionální tým je malá továrna, je to věda, vývoj. A každý motocykl je originál, to hlavně.
Je čas na kamarádství mezi jezdci?
Jakub: Uvnitř týmu je to úplně v pohodě. Také se hodně kamarádíme s Kájou Abrahamem. Je to bezvadný kluk a moc jsem si s ním lidsky sedl.
Nezávidíš trochu klukům v Rookies cupu?
Jakub: Rád na to vzpomínám. A také vím, co mi to dalo, to je něco, co se nedá naučit jen tak. Jak bych to řekl, Rookies Cup je takový malý zázrak. Co tam dělají pro mladé kluky, po všech stránkách tam panuje naprostá profesionalita. Jsem moc rád, že jsem tam mohl být a že jsem vyhrál, otevřely se mi dveře, byla to krásná léta.
Co tě čeká v nejbližší době?
Jakub: Musím dohánět školu a v diáři mám schůzku s přítelkyní…
To si musíš psát schůzku do diáře?
Jakub: Ono to jinak nejde.
Jak se k tobě chovají učitelé ve škole?
Jakub: Mám nějakých patnáct předmětů a jediní dva učitelé se nechovají moc vstřícně. Ono je důležité něco dělat, aby věděli, že na to nekašlu. Když vidí trošku zájem z mé strany, chovají se normálně.
Kornfeil sen.: Ve startovním poli je jezdců asi třiatřicet a bez nadsázky, polovina je jich profesionálů. Nechodí do školy, jen závodí. Je to někdy strašné, když se s někým z nich bavíte, abych to řekl po moravsky, desetkrát deset je sto deset.
A ono není?
Jakub: Možná někde je.
Díky za rozhovor a držíme palce.