Bleskové překvapení

Důvod je vidět na první pohled, v designu se sice můžeme snažit najít prvky GSR či B-Kinga, jenže… Na tomhle prostě mlaďasové jezdit nebudou. Některé designové prvky vypadají vyloženě čínsky, což mimochodem není překlep, neboť Inazuma má na svém výrobním štítku vyraženo Made in China. To zase příliš nekoresponduje s cenou, za stejné peníze pořídíte Hondu CBR250R vyráběnou v Thajsku (o dva tisíce levněji) nebo KTM 200 Duke z Indie (o dva tisíce dráž), obojí s ABS a designem o neporovnatelně přitažlivějším, cebro bez ABS je oficiálně dokonce pod sto tisíci.

Proč vám to píšu a neodbudu celou věc alibistickým „vzhled je otázkou názoru a subjektivního hodnocení“? Protože mi to, jak se k vnějšímu vzhledu tvůrci postavili, přijde strašně nespravedlivé vzhledem k tomu, jak Inazuma funguje. Srdce mi krvácí, když si představím, kolik mladých tuhle motorku odepíše v prvním čtení, ani jí nedají šanci, a přitom by to mohla být královna všech začátečnických motorek. „Proč něco takového nebylo, když jsem začínala?“ vzdychala moje Kytí po projížďce. Nasedala s despektem, slézala s výrazem překvapení, stejně jako já.

Příjemná? Velmi…

Inazuma 250 je malá motorka, tak akorát pro holky či menší postavy. Začínáte a potřebujete cítit pevnou půdu pod nohama? Tohle je vaše motorka. Sedlo je příjemných 780 mm nad zemí, měkké a příjemné, akorát při delší cestě zjistíte, že dělá trochu ďolíček a nechce vás pouštět do jiných poloh. Pozice stupaček i řídítek je intuitivní a vhodná jak pro odpolední projížďky po okreskách, tak pro městské hrátky, já na Inazumě absolvoval dokonce skoro sto kilometrů po dálnici a i když to samozřejmě nebylo nic úchvatného, dalo se to přežít v naprosté pohodě.

Motorka potěší kvalitně působícími detaily, zpracování je navzdory zemi původu velice pěkné, veškeré ovládací prvky klasika Suzuki, nechybí dokonce nastavitelná brzdová páčka. Slova uznání musí padnout na vrub přístrojového panelu, který je elegantní, čitelný a dostatečně vybavený, když nabízí také palivoměr a ukazatel zařazené rychlosti.

Pro nepřátele řazení

Kapalinou chlazený čtyřtakt je oproti výše jmenovaným konkurenčním strojům zásadně odlišný – je to totiž dvouválec a navíc ještě dvouventilový. A nejenže dobře vypadá, on také skvěle funguje. Nejde o maximální výkony, s 24 koníky je na tom opět stejně jako konkurence, nýbrž o chování v celém otáčkovém spektru. Dva výfuky tlumí zvuk na hranici slyšitelnosti, motůrek si jen tak bufá a vůbec působí nesmírně klidně, jak už to u strojů japonských značek se vstřikováním bývá.

Jednoválce možná mají silnější zátah, Inazuma však kontruje kultivovaností. Je vlastně úplně jedno, jakou máte zařazenou rychlost a kolik otáček, od motoru se nikdy nedočkáte projevů nelibosti. Pro začátečníky, kteří ještě občas zapomenou řadit, nebo pro lenochy, kteří si nechtějí kazit den nějakým otravným mačkáním a šlapáním, je tohle naprosto ideální jádro. Šestku klidně můžete nechat spadnout na 35 km/h, potom dáte plyn a motor se bez protestů rozeběhne. Samozřejmě s dychtivostí očekávatelnou u dvouválcové dvěstěpadesátky, kdo bude chtít výkon, ten musí prohnat převodovku, mimochodem přesnou, jemnou a s krátkým chodem.

Motor můžete používat dvěma způsoby: buď „město a meziměsto“, kdy se budete pohybovat v rozmezí 4000 až 7500 otáček (na šestku rovné kilíčko), anebo „jedu, co to dá“, a to musíte otáčky držet zhruba od sedmi do červeného v jedenácti. Dvouválci je překvapivě jedno, jak se s ním jede, baví ho oboje a na silnici nejste navzdory psané maximálce 135 km/h žádnou brzdou. Já jsem šestku dotlačil na dálnici do červeného pole, tachometr ukazoval téměř 150, pohodová cestovka byla kolem 110-120. Naprosto famózní je spotřeba, která při svižné jízdě činila pouhých 3,6 litru na sto!

Lehčí, než ve skutečnosti je

Velkým překvapením pro mě byl i podvozek, resp. jeho ovladatelnost. Motorka není lehká, se 182 kilogramy je o 20 kg těžší než Honda a o 40 než KTM. To jsou velká čísla. Když si ji potřebujete na místě trochu poodhodit, docela se zapotíte. Geometrie je také hodně konzervativní…

Tak jak je možné, že se Inazuma tak neuvěřitelně snadno ovládá? Fakt, síla potřebná ke sklopení motorky do vinglu odpovídá mnohem lehčím strojům, a navíc vše působí tak čitelně a důvěryhodně. Kytí při třetím průjezdu zatáčkou při focení téměř škrtala sliderem o zem. Máte pocit, že byste s Inazumou mohli jezdit po minibikové trati a nepřipadali byste si nepatřičně. Ta lehkost je až zarážející, nicméně příjemná. Přitom odpružení není sportovně drncavé, nýbrž naopak naladěné na komfortní notu. Je jen málo strojů, které mi na prvních motokrosových kilometrech hradecké dálnice nepřerovnaly páteř, a Inazuma je jedním z nich.

Škoda jen průměrných brzd, které začátečníka nevyděsí, ale zkušeného nenadchnou, jinak bych k Inazumě po technické stránce neměl výhrad. Tohle je vážně mnohem schopnější motorka, než její vzhled napovídá.

Technické údaje Suzuki Inazuma 250 zde