David M. Bodlák
vydáno 14. 7. 2014
---------------------
foto: David M. Bodlák, Jan Rameš
Temný, futuristický a ďábelský povoz pro úplné magory, to je Ducati Diavel pro rok 2015
Temný, futuristický a ďábelský povoz pro úplné magory, se kterým můžete zažít ráj, peklo i nebe - to je inovovaný model Ducati Diavel pro rok 2015.

Ve jménu svého jména

Thumbnail image for /Handlers/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2014_12.jpg
Druhá generace Diavela je tak trochu letošním překvapením. Po dvaceti tisících prodaných kusech stávajícího modelu nás Ducati zaskočila inovovanou verzí pro rok 2015, kterou ovšem boloňští představili již na začátku letošní sezony. A my jsme samozřejmě rádi, protože tahle motorka zaujímá v našem testovacím kalendáři hodně vysoký post.
Mám rád brutální výkony, ostré brzdy, baví mě, když mě motorka provokuje, abych ji hnal jak smyslů zbavený – a s tímhle ďáblem je to přesně tak. I v dnešní době plné výmyslů a nestandardních řešení na mě Diavel působí jako naprostý zjev a kdyby točili další díl Batmana nebo postapokalyptického kazatele, měli by filmaři jistě o řadu starostí méně, protože tahle motorka už v základu vypadá jako z jiné planety. Znáte ty designové studie, ze kterých si cvrknete do gatí, a pak vám fabrika ve srovnání s nimi naservíruje vysloveně trapnou produkční motorku? U Ducati to udělali jinak, prostě tu studii rovnou poslali na výrobní pás. A po modernizaci si popravdě ani neumím představit, co by na tom šlo ještě udělat lépe, tedy kromě natunění několika málo užitečnými čí spíše pěknými doplňky z katalogu Ducati Performance. Tahle druhá generace je totiž opravdu povedená a jinak nudné černočerné provedení zrovna u Diavela podtrhuje jeho výjimečnost i tu temnotu, která by tu měla vzhledem k jeho jménu být, takže za mě velmi dobrý tah.

Pár změn k dokonalosti
Co je na Diavelu 2015 jinak? Původní hlavní světlomet se zdál být oproti zbytku motorky až příliš obyčejný, teď soustava zajímavě poskládaných LED diod podtrhuje agresivní vzhled. Ledkové jsou i nově tvarované blinkry zakomponované v lehce pozměněných plastech, jež kryjí boční chladiče, jiný je deflektor táhnoucí se od horní masky až na řídítka, přešívalo se sedlo, a vysloveně cool jsou nové kratší koncovky, které konečně nahradily ty strašné tubusy zprasené dle dnešních standardů. Dokonce je teď více na očích krásné letmo uložené kolo s frézovanými paprsky. Tyhle roury ale duní pořád stejně strašidelně a vůbec nechápu, jak může Ducati plnit přísné hlukové limity EU.
Inovace zasáhly zlehka i celkovou ergonomii a hlavně motor Testastretta 11°. Ten nově nese označení DS (Dual Spark), o dokonalé prohoření směsi se tedy stará dvojice svíček. Zvýšila se komprese a dvouválec nyní disponuje o 3 Nm vyšším krouťákem. Hodnota nejvyššího výkonu zůstala shodná, jen přichází o pár set otáček dřív, takže se 130,5 Nm@8000 a 162 k@9250 je nový Diavel ještě o něco brutálnější než jeho předchůdce. Zároveň je ale reakce motoru v nižších otáčkách vyladěná do sametova a za ideálních podmínek dokáže tenhle agregát se zařazenou prudkostí tepat i na 2000 otáček, což je na italský dvouválec, pokud opomenu Multistradu, až nevídané.

Superbikové monstrum
Diavel má specificky sportovně i komfortně laděný posaz, tedy alespoň pro mých 188 cm. Řídítka jsou tak akorát (překvapil mě i slušný rejd), nohy nejsou nijak smrtelně zalomené, široké sedlo je pohodlné a celkově je to skvělá jízdní pozice. Tedy až na ta kulatá záda… Pro mě tak bylo zcela zásadní prokládat rovnojízdu náročnými zatáčkovitými úseky, kde jsem ani chvilku nezůstal v klidu a mohl se tak vysvobodit z jedné strnulé pozice.
Že vám k tomu nesedí zadní široká pneumatika navlečená na osmipalcovém ráfku? Chápu. Je monstrózní a každému se při pohledu na ni hnedka vybaví ultimativní cruiserovské stavby, na kterých se dá jezdit akorát rovně nebo vůbec, ale tohle je italská Ducati, odvěký výrobce sportovních motorek, který do trubkového rámu s větším rozvorem naimplementoval ryze sportovní srdce. A můžete si být jisti, že Ducati by nikdy nepustila mezi lidi motorku, která by neuměla zatáčky. Jasně, chce to trochu cviku, hlavně v nižších rychlostech a v utažených pomalých vinglech je potřeba dát Diavelu jasný příkaz, ale v tomhle případě funguje naprosto skvěle kontra řízení, v rychlých táhlých zákrutách pak zažijete naprostý orgáč. Tuhý sportovní podvozek spolu s nízkým těžištěm totiž dává motorce neuvěřitelnou stabilitu, a můžete si tak dovolit hodně slušné náklony, které jsou limitovány pouze nízko umístěnými stupačkami. Když se toho nebudete bát, zadní gumou se dá za jednu vyjížďku načmárat hodně čar. Tohle se ale bude odvíjet především od toho, jakému programu dáte zrovna přednost.

Sofistikované zařízení
Diavel má totiž sofistikovanou elektroniku a výkon a chování motoru, kontrolu trakce i ABS máte spojené do tří jízdních režimů, mezi nimiž přepínáte jedním tlačítkem (jednotlivé parametry můžete ještě individuálně ladit). Vlastně jsem ani moc nepřepínal. Režim Sport s plným výkonem a ostrou reakcí je přesně to, co mi vyhovovalo. Trakce na dvojce (výchozí nastavení je 1 z osmi možných) dovolovala na výjezdu při hodně ostrém krmení lehce utrhnout zadní kolo a nijak nekecala do jízdy po zadním, takže na pěkných rovinkách jsem s předním kolem v luftě odřazoval až do čtyřky. Nejvíc mě ale bavila ta okamžitá reakce na plyn. Ve sto padesáti otočíte heftem a Diavel v pikosekundě a bez jediného zaváhání nebo prodlevy vyrazí kupředu, jako to umí většina nadupaných motorek na první kvalty. Jenže tady máte zařazenou šestku!
Program Touring je Sportu hodně podobný, jen osmistupňová DTC byla v tomto případě navolena na vyšší hodnotu a nástup výkonu je pozvolnější. Třetí možností je pak městský režim Urban s výkonem ostrouhaným na 100 koní, v něm je ale Diavel tak klidný, že je zároveň strašně nudný. Chudáci motorkáři ve Francii, kde jsou velké motorky na takovýto výkon škrcené…

Sedm hříšných litrů
Diavela jsem velkou část cesty rozhodně nešetřil. Pár desítek kilometrů jsem letěl po dálnici, chvílemi i hodně přes dvě kila, v zatáčkách při focení mizely tekuté krystaly otáčkoměru jen v poslední třetině pole, a když jsem pak za Honzisem na HarleyBobu jel zpátky do redakce v klidu, spotřeba mi na spodním z dvojice displejů (horní na řídítkách ukazuje otáčky, rychlost, hodiny a teplotu motoru) klesla ze 7,9 l na 7 l/100 km. Vtipný je údaj o dojezdu, který se neustále přepočítává podle aktuálního apetitu stroje. Měl jsem pocit, že se to dá vcelku slušně ovlivnit, jen to nejde donekonečna, 17litrová nádrž není bezedná a hladové oko na mě zamrkalo po 183 ujetých kilometrech, což je u necestovní motorky takový běžný standard. Parádní je také ukazatel zařazené rychlosti spolu s fůrou dalších údajů zahrnujících např. i teplotu vzduchu nebo napětí a konečně je tu také grafické zobrazení stavu paliva v nádrži a nově přibyla kontrolka vyklopeného stojánku. Celobarevný TFT budík s automatickou kontrolou podsvícení, na kterém se tohle všechno zobrazuje, je hodně cool, akorát zorné pole jezdce je jinde, než na krytu nádrže, a tak se musíte pokaždé vysloveně podívat. Ale tohle jsou jen doplňkové informace.
Ještě o něco horší je to se zrcátky. Jejich pozice je sice fajn a bylo by v nich dobře vidět, jen kdyby kvůli vibracím nebyl odraz v nich téměř neidentifikovatelný. Na druhou stranu s charakterem a schopnostmi tohoto stroje se zase tak často do zrcátek dívat nebudete…

Těžko odolat
Hromada šikovné a velmi dobře fungující elektroniky zahrnuje i antiblokovací systém diktující ostrým monoblokům Brembo jejich stisk. Tohoto pomocníka je možno vyřadit z funkce, ovšem vzhledem ke stavbě motocyklu (delší rozvor, větší úhel předních vidlic) se výhody ABS spíš hodí.
Kontakt s vozovkou má na starosti podvozek s 50 mm tlustými USD vidlicemi Marzocchi ve speciální povrchové úpravě DLC (diamond-like carbon) a zadním naležato umístěným Sachsem a opět je to ve stylu sportovní značky, protože vše je plně stavitelné. Už v základním set-upu ovšem dokážete úplně v pohodě jezdit celý den, a to jak rychle, tak i pomalu, aniž byste měli potřebu se do toho jakkoliv vrtat. K absolutní harmonii ovšem potřebujete zkušenosti, protože jen tak jste schopni otevřít bránu pekelnou a nahlédnout do jiného světa, aniž byste tam museli rovnou zůstat.
Modernizovaný Diavel nás nezklamal. Zdá se nám lepší než jeho předchůdce a téměř tak dokonalý, že je těžké se mu neupsat. Pokud jste z téhle motorky taky na větvi, dojděte do pražského dealerství a domluvte si testovací jízdu. Svezení do padesáti kilometrů je grátis, jen se skládá vratná kauce pro případ nehody, což jde i kartou. No a na závěr snad jen – Pán s vámi!

Technické údaje Ducati Diavel

Přečtěte si také

Ducati Diavel pro příští rok s novým motorem  16. 3. 2014  


Diskuze k článku

pítrs 18. 7. 2014
masakr bike

Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 4/2024
  • Motorbike 3/2024
  • Motorbike 1-2/2024
  • Motorbike Katalog motocyklů, skútrů a čtyřkolek 2024
  • Motorbike 12/2023

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
14. února
Silniční závody motocyklů v Československu v roce 1957 - Kompletní výsledky a popis sezóny na webu 🥰 ❤️ 🏍
MotoRoute
2. února
MotoRoute 1/2024 - vychází 7. února 👈
Všechny příspěvky ...