Z ARCHIVU ČMN 2006: Yamaha MT-03: jízda z nutnosti se zvrhla v parádní užívačku
Kočka domácí a Yamaha MT-03 mají mnoho společného. Obě jsou elegantní, umí se krásně nést, mají grácii, šarm a noblesu, umí vystrkovat drápky a obě tyhle kočky si můžete nechat zaparkované v obýváku a chodit si je po večerech hladit a hýčkat. Snad jen na klín si tu kovovou vzít nemůžete.
vydáno 23. 6. 2017, vyšlo v ČMN 47/2006, text Jakub Nič, foto Radek Holan
Když jsem na Pankráci potkal v protisměru prdlajícího se Honzise převážejícího z Yamahy do redakce MT-03, hned mě napadlo, že nám bude u výtahu zase stát další krám. Nemastná neslaná motorka, napodobenina, atrapa čerpající ze slávy své starší, větší a slavnější sestry MT-01. Odpoledne jsem potřeboval na moment domů a MT-03 byla jako jediná po ruce. Se zkřiveným ksichtem jsem nasedl a valil do Bohnic. A podívejme, je to docela pohodlné, příjemně to vrní, motor necuká a je to takový hravé, hned to padne do ruky a celé je to veselé a energické. Během několika stovek metrů a pár vykroužených zatáčkách se mi kyselý výraz změnil v ďábelský škleb a jízda z nutnosti se zvrhla v parádní užívačku.
Nejlepší motor
Vezměme to všechno popořadě. MT-03 je letošní novinka v kategorii fun biků, které Yamaha neměla. Řada MT je prezentována jako docela prestižní a kromě unikátního konceptu MT 0S s předním světlem z LEDek, který se objevil na několika výstavách, ji MT-03 prozatím uzavírá.
Zatímco MT-01 je unikátní mastodont, jehož použití je dost specifické (nikoli nepraktické), MT-03 je diametrálně odlišná. Je to hračka, motorka na blbnutí a zábavu. V novém rámu sedí již docela osvědčený motor z XT 660 a ze všech strojů, ve kterých byl sériově použit (řada XT X/R, Aprilia Pegaso Trail/Strada), tady funguje nejlépe, asi někdo konečně poladil elektroniku. Největším neduhem agregátu byla doposud cukající stříkačka a jak je vidět, když se chce, tak to seřídit lze. I když tento motor znám už hodně dobře, mile mě překvapil.
Převodovka MT-03 je perfektně odstupňovaná, řazení jde nádherně zlehka, neutrál najdete vždycky, jen mi trošku chyběla šestka. Řazení je u téhle mašiny opravdu potěšením, chvílemi se asi přistihnete jak jedete po městě (padesát samozřejmě) a řadíte si jen tak pro radost 2-3-4-3-2-3... a tak dál a tak dál, sem a tam. Spojku umáčknete klidně jedním prstem, zabírá měkce a přesně, její ovládání je ukázkové. Při otáčení si klidně můžete pomáhat jejím lehkým proklouznutím, abyste neriskovali chcípnutí podtočeného jednoválce.
Že by "Atrapovič"
Volnoběh je nastaven na 1500, jezdit se dá od dvou tisíc, pokud si jen tak žbrbláte a nechcete moc výkonu, jednoválec necuká. Plný plyn můžete dát ve třech tisících, od této hranice se motor vytáčí jemně a svižně a nepolevuje až do sedmi tisíc, kde zeslábne, ale vytočí se dál až do omezovače asi v osmi tisících. V celém tomto rozmezí se šestsetšedesátka chová skoro jako dvouválec, necuká do řetězu, chod motoru je plynulý a klidný, podobně jako u menších čtyřstovek (nebo právě větších dvouválců). Hlas mají koncovky velmi distingovaný, vrnivý, žádné burácení. Trošku připomíná předoucí kočku.
Řekl jsem koncovky? Vlastně tam je koncovka jedna, společná nádoba pod spolujezdcovým sedlem. Pro řadu MT typický designový prvek - kuželové koncovky výfuků rozvírající se pod sedlem - jsou u MT-03 jen atrapy, zakrývající skutečný tlumící "kanystr". Takže pokud nechcete jezdit "Atrapovič", kupte laděné Akrapoviče.
Cestování ne-é
Ideální cestovní rychlost je mezi stotřiceti a stočtyřiceti, při kterých motor točí asi 5800 - 6200, jinak maximálka je něco kolem stosedmdesáti, ale to už vám bude zmítajícího se obrpístu líto. Na dálnici tato kočka moc není. Po půlhodině vám budou vadit vibrace, které každý jednoválec vždycky vyráběl a které i vždycky vyrábět bude. MT-03 jich vůbec neprodukuje moc na jednoválec, ale na cestování do daleka to není. Pokud budete jezdit normálně a střídat jízdní rytmus, budete nadšení. Pokud nebudete doslova viset na plynu, budete spokojeni i se spotřebou, ta se hýbe od pěti (jde jet i za míň) do sedmi, hodně závisí na způsobu jízdy.
Žužo dobrodrůžo
Nejvíc vás budou bavit okresní silničky, horské serpentiny a kupodivu i šotolina. Byť je MT obuta do silničněji se tvářících gumic (Dunlop D270 byly vyvinuty speciálně pro typ motorek jako je MT-03 nebo Ducati Multistrada) a podvozek se tváří silničně, šotolinové a hliněné silničky má ráda. I zde se projeví vynikající stabilita podvozku. Ten je měkčí a komfortnější, ale velmi progresivní. Vidlice i nádherně na pravém boku umístěná centrální jednotka se žlutou pružinou a bez přepákování umí zvládat jemné vrásky na povrchu vozovky a zároveň umí pobrat i dost velké rázy nebo menší skoky.
Při maximálce je řízení stabilní, ale největší radost zažijete v zatáčkách. Mašina se sklápí úplně sama, ovladatelnost se podobá vybranému chování supermotardů, v zatáčkách můžete klidně dávat plný plyn a tím utrhávat zadní kolo do parádních driftů. Mašina přitom nemění náklon, a to ani při brzdění v zatáčce. Podvozek se chová nesmírně čitelně, předvídatelně, hned vám padne do ruky a po sto kilometrech v sedle budete mít pocit, že se kamarádíte už dlouhá léta.
Malinká, přehledná
Samostatnou kapitolou jsou brzdy. Ač by někdo mohl namítat, že třmeny nejsou radiální (u prestižního modelu by už kvůli těmto řečem být mohli) a pístků že je málo, dávkování a účinek je excelentní. Vždyť i supermota mají nadále jeden kotouč, tady máte dva a mašina je dost lehká, tak si představte, co brzdy asi umí. Na přední tlapky se tahle kočka staví jedna báseň a když budete drandit po zadním, bude se vám líbit neoblomná stabilita a vynikající dávkovatelnost plynu i zadní brzdy, která má dostatečný účinek a zároveň čitelný nástup. I díky ní můžete do zatáček nalítávat parádními drifty.
Malinká palubní deska je funkční a praktická. Vlevo sedí šejdrem analogový otáčkoměr, vpravo displej s dominantním ukazatelem rychlosti. Pak tam jsou hodiny, celkové kilometry a dva tripy. Vlastně tři, když se vám rozžehne kontrolka rezervy, spustí se F-trip (fuel trip), který zobrazuje najeté kilásky na rezervu (škoda, že počítač nedopočítává i spotřebu, displej by tak mohl ukazovat i dojezd). Minipalubčička v noci krásně červeně září a je dobře čitelná.
Hodně dobře svítí tlumené světlo (i když je dost malinké), na dálkové sice vidíte do dálky, ale zase si nevidíte pod kolo, takže nevíte o dírách. Ideální je nechat tlumené a k tomu si občas přiblesknout světelnou houkačkou, pak vidíte úplně všechno.
Živou, nebo plechovou?
Přemýšlel jsem, že bych si pořídil nějakou černosrstou Micku, aby mi v pokojíčku chodilo něco živého elegantního, co si bych mohl občas pohladit a co by večer tiše předlo. Jsem teď na rozpacích, MT-03 by se mi tady líbila taky. Takže živou, nebo plechovou? Nebo obě?
Technická data Yamaha MT-03
motor čtyřdobý, kapalinou chlazený jednoválec, OHC/4
objem 660 cm3
vrtání x zdvih 100 x 84 mm
výkon 33,5 kW (45 k)/6000 ot./min.
točivý moment 56 Nm/5250 ot./min.
kompresní poměr 10:1
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu 2 kotouče průměr 298 mm, dvoupístkové třmeny
vzadu kotouč průměr 245 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1420 mm
výška sedla 805 mm
hmotnost 174,5 kg (suchá)
nádrž 15 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 47/2006