Z ARCHIVU ČMN 2006: BMW R 1200 GS Adventure má za válcema
CMN 2006

Dobrodruh nebo rošťák?

Kombinací názvů dvou Belmondových filmů se dostáváme tak trochu k podstatě tohoto Báwa. Dobrodruh a cestovatel je nová "dvanáctka" každopádně, páč má velký štít, je hóóódně pohodlná a ani moc nežere, ale rošťák je v docela velké míře taky, to když odmítnete konvenční asfaltky a pustíte se společně do lehkého terénu. Tam zjistíte, že i tahle velká, na pohled neohrabaná věc má pěkně za ušima... Nebo snad "boxerovsky" za válcema?

vydáno 9. 6. 2017, vyšlo v ČMN 40/2006, text Jakub Nič, foto Radek Jim Holan

Velká cestovní endura jsou už několik let docela podstatnou součástí motocyklového trhu. I mezi nimi se ale postupem času dost změnilo. Jedněmi z těch, kdo odstartoval tuhle kategorii, bylo BMW s R 80/100/100 Dakar GS, Honda s Africa Twin 650/750 a Suzuki s DR 750/800 Big. Tyto stroje byly z dnešního pohledu docela slušně ovladatelné v terénu. Pak ovšem přišla vlna "cestovních endur" typu Triumph Tiger, Honda Varadero, Aprilia Caponord, Moto Guzzi Quota atd., což znamenalo, že s endurem měly motorky společná tak akorát vysoká řídítka. Do příchodu KTM a jeho 950 LC8 Adventure bylo BMW vlastně jediným výrobcem, který nikdy neopustil ideologii dvoufunkčnosti motocyklu a označení cestovního endura dostál.

Trochu tele a trochu para

Řadu R 80/100/100 Dakar počátkem devadesátých let doplnila zcela nová koncepce R 1100 GS, ptakopysk se mu říkalo. R 80/100 GS se přejmenovaly na Basic a dělaly se dál (kombinace bílé motorky s modrým rámem je nepřekonatelná), R 1100 GS byl jedním z prvních typů BMW kombinující přední zavěšení Telelever (kombinace kyvky pružené a tlumené centrálem a teleskopů) a zadního Paraleveru první generace (staré GS měly tuhý monolever), což bylo dělené kardanové rameno eliminující krutný moment kardanu a jím způsobené nadzdvihávání zadku stroje při přidání plynu. Vývoj šel dopředu, podvozek byl doladěn, zjistilo se, že se dá ubrat hodně váhy na pomocných rámech, protože motor je vlastně hlavním nosným prvkem, a spřáhlo reakce na Paraleveru se přemístilo zespoda, kde byla moc na ráně, nahoru. A taky motor se z 1100 dostal přes 1150 na nynějších 1200 kubíků (označením, jinak přesně to je 1130 a 1170).

Letošní Adventure by měl být terénnější a radikálnější než prostý R 1200 GS. Adventure má jiné plasty, padáky, je celkově vyšší, podvozek je tvrdší, my na něm měli ještě parádní bytelný hliníkový kufr, do kterého se najednou vešla integrálka, foťák a dvě velké minerálky.

Ctrl+Alt+BMW

Když se posadíte do BMW (záměrně říkám "do" BMW, jelikož vás svou masovostí doslova obestoupí), budete muset několik desítek kilometrů myslet, abyste nemačkali, co nemáte. Levým palcem blikáte, dále ovládáte připínání dálkové lampy k tlumeným, k dispozici máte ještě tlačítko BC (palubní počítač) a ABS. BéCéčkem přepínáte na displej průměrnou spotřebu, průměrnou rychlost (u verzí pro ČR by měli kvůli bodovému systému tuto funkci odstranit), hodiny, ujeté km, teplotu venku a stav oleje v motoru. Pravým palcem blikáte, vypínáte blinkry a startujete. Displej je velmi přehledný, vlevo svítí osmidílkový sloupec stavu paliva, vpravo tentýž sloupec teploty motoru, dále vidíte ještě zařazený kvalt, velmi praktické.

Podsvícení displeje reaguje plynule díky čidlu, čím větší tma, tím víc svítí. Chcete-li před startem vypnout ABS, musíte zmačknout knoflík ABS, držet jej, zapnout klíček a čekat asi deset vteřin, než zhasne červený trojúhelník na palubce. Trošku nám to připomnělo windowsovské ctrl+alt+delete.

Brzdy z posilovny

Páčky mají axiální štelování šroubením známé z motokrosů, jen by mohly jít posunout ještě kousek dál od řídítka, rozmezí je spíše pro krátkoprsté. Spojku umačknete i jedním prstem, brzda se dá ovládat rovněž tak. Posilovače vydávají zvuky jako Robíci z Červeného trpaslíka, ale brzdí dobře, dávkování je docela citlivé, pozornější jezdec si však všimne jemného zpoždění posilovače, na které se dá zvyknout. Přední páčka ovládá jak přední třmeny, tak zadní (integrované systémy nemám rád, ale u R 1200 GS to funguje výtečně), zadní brzda je kvůli smykům samostatná.

Řídítka jsou kónická, hrazdová, velmi pohodlná, vyhřívané rukojeti jsou v dešti a zimě k nezaplacení, blastry jsou docela tvrdé (při pádu asi hned prasknou), mohly by být vyšší, aby nefoukalo.

Diesel a suchar?

Agregát je velmi zdařilý, jen ten zvuk je komedie. Do třech tisíc má hlas skoro jako diesel, avšak necuká, zatahuje plynule a ani nevíte, že pod vámi bufou dvě šestikila.

Motor má dvě tváře. Chcete-li se jen vozit a šetřit palivo, jezdíte od 1800 otáček do třech tisíc, převodovka řadí jemně, kvalty jsou hned u sebe, překrývají se, motor jemně vrní. Nebo nasadíte sport, takže točíte od čtyř nahoru, a to se pak docela dějí věci. Krom radikální změny zvuku v suchý ševel BMW s občasným přistřelením do výfuku se vám bude jednička zvedat na zadní, dvojka taky a hlavně vás bude blbnutí hodně bavit. Zavítáte do lehkého terénu, lesa, na polňačky, lomy s šotolinou a budete si užívat driftů, a když přitvrdíte pružení naplno, tak i lehkých skoků. Na asfaltu se naučíte jezdit akcelerační smyky a byť na to BMW přímo není, záda a stoppie mu jdou taky. A že to s tím kolosem obojí vypadá dost hustě.

Klopný moment podélné klikovky konstruktéři eliminovali skoro úplně, není se potřeba nic moc přiučovat. Jedním z excelentních faktorů je vstřikování, které reaguje opravdu velmi citlivě a i díky kterému mašina moc nežere. Podle způsobu jízdy se pohybujete od 5,5 l (klidně cestovně tak 120 km/h) do 8-9 l (terén, jezdíte pomalu a hodně za to taháte). Normální svižná smíšená jízda vás vyjde asi na 6,5 l.

Manipulace jako v tanečních

Podvozek je naladěn na komfort, na nerovnostech se pořád pohoupává. Teleleveru trošku vadí brzdění na tomto povrchu. Kde teleskopy jen propruží (kolo péruje v úhlu vidlice, tzn. šikmo nahoru), telelever se zakousne a vy díry cítíte v řídítkách, navíc to dělá kravál. Tohle zavěšení má totiž jinou kinematiku a aby se mašina neponořovala, pohybuje se kolo mírným obloukem víceméně přímo nahoru. Tím se však ztratila určitá citlivost na vystouplé překážky. A kardan dělá kravál taky. Stačí přidat plyn na asfaltové záplatě a slyšíte kovový rambajz. Tohle je BMW, musíte si zvyknout, když si porozumíte, budete se mít rádi. Pravdou však je, že se asi na komfortněji naladěném stroji nikde jinde nesvezete.

Pružinu předního centrálu můžete předepnout pomocí ozubcového klíče z nářadíčka BMW, zadek jde ladit i za jízdy pod pravou nohou pod sedlem. Zadku bych vyčetl jen malý útlum při odskoku, tzn. že při jízdě ve dvou mašina houpala jako Karosa, když sedíte na zadní pětisedačce. Při naplno přitaženém pérování sotva dostanete nohama na zem, mám 182 cm a stejně jsem šlapal po špičkách, Honzis chudák ťapkal jako v tanečních. A to jsme měli nízko sedlo, lze jej ještě jednoduše zvednout.

Podvozek dvou tváří

Na šotolině od vás lítají šutry velikosti citrónů a vy o tom díky podvozku a váze vůbec nevíte. Motor dává výkonu tolik, že utrhnout zadní kolo není problém vlastně nikdy a díky vynikající ovladatelnosti, kterou byste tomuhle kolosu vůbec nepřiřkli, se budete nesmírně bavit. Musíte se mít jen na pozoru, abyste se nepřecenili, kila Báwík přeci jen má.

Doménou podvozku je krom komfortu také přímá stabilita a chuť zatáčet. Můžete jet po šotolině třeba kilo dvacet a řídítka nemají ani náznak kmitání ze strany na stranu, zásluha geometrie teleleveru, a v zatáčkách jak v terénu, tak na asfaltu stačí jen naznačit a stroj se ihned sklápí a zatáčí. Až si musíte dávat bacha, jak si začnete dovolovat!

O tom, že bavorští mysleli dost na terén, vypovídá i ergonomie. Když sedíte, jste obklopeni horou materiálu, máte pocit sucha a bezpečí (velký větrný štít proud vzduchu nadnese až nad vaši hlavu), jste jak za pancéřovým krytem. Nohy mají ideální zalomení, ruce akorát, nic vás nebolí. Sedlo je extrémně dobrá práce. Pokud však stoupnete do stupaček, otevře se vám svět, obzory, z výšky nahlížíte přes auta a v terénu zjistíte, jak moc dobře se BMW vestoje ovládá. A aby se vám dobře crossovalo i cestovalo, máte na zadní brzdě přecvakávací nášlapku. Buď tedy máte brzdu níž (když brzdíte vsedě), nebo výš (vestoje).

Sedlo je pod nohama úzké, řídítka vysoko a s motorkou jste jednou tělo. Díky nízkému těžišti si prokličkujete i pražskou zácpou, akorát se na každé druhé křižovatce, když při zastavení dáváte nohu před sebe, praštíte o válec, to chce delší zvykání. Taky musíte dávat bacha, abyste někomu do dveří nevytlačili obrys hlavy válce, neměl by asi radost.

Charisma *****

V kategorii velkých cestovních endur najdete určitě technicky lepší mašinu, kter�� zvládá všechno líp, je rychlejší, ovladatelnější, lehčí, radikálnější ve všech směrech. Napovím, že je oranžová a montují ji v Rakousku. Jediné, co ta oranžová nemá, je tak velké charisma a duši, kterou má právě tohle BMW.

Technická data BMW R 1200 GS Adventure

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený plochý dvouválec HC/4

objem 1170 cm3

vrtání x zdvih 101 x 73 mm

výkon 72 kW (98 k)/7000 ot./min.

točivý moment 115 Nm/5500 ot./min.

kompresní poměr 11:1

plnění motoru vstřikování

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu 2 kotouče průměr 305 mm, čtyřpístkové třmeny

vzadu kotouč průměr 265 mm, dvoupístkový třmen

rozvor 1511 mm

výška sedla 910/890 mm

hmotnost 223kg (suchá)

nádrž 33 l (4 l rezerva)


Článek vyšel v tištěných ČMN 40/2006



Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 3/2024
  • Motorbike 1-2/2024
  • Motorbike Katalog motocyklů, skútrů a čtyřkolek 2024
  • Motorbike 12/2023
  • Masarykův okruh poprvé hostil enduro závody. Úspěšnou premiéru si nenechalo ujít 260 jezdců

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
14. února
Silniční závody motocyklů v Československu v roce 1957 - Kompletní výsledky a popis sezóny na webu 🥰 ❤️ 🏍
MotoRoute
2. února
MotoRoute 1/2024 - vychází 7. února 👈
Všechny příspěvky ...