Z ARCHIVU ČMN 2005: Test vychovaného dvouválce Yamaha TDM 900A
CMN 2005
Světem snadno, rychle a bezpečně
Škatulkování, lhostejno čeho, je výborná zábava masochistů při dlouhých zimních večerech. Vezměme si jako příklad třeba zrovna Yamahu TDM. V roce 2002 vyšla v porovnávacím testu spolu s velkými cestovními endury. Yamaha ji řadí do kategorie sport.
vydáno 22. 3. 2016, vyšlo v ČMN 23/2005, text Radek Jim Holan
Pro mě je to typický zástupce sportovně-cestovních strojů, na rozdíl od supersportů devadesátých let. A vzhledem má nejblíže asi Multistradě od Ducati. Takže, masochisti, co to tedy je? Sportovní či sportovně-cestovní stroj, cestovní enduro či cestovní supermoto?
Ať již TDM patří kamkoli, jedno je jisté. Než mohl výrobní linku Yamahy opustit model 900 A, odehrálo se mnoho více či méně zajímavých změn, inovací a vylepšení. A protože je opakování matkou moudrosti, provedeme krátkou rekapitulaci.
Na počátku byl slepenec
Historie "tédéemka" se začala psát v roce 1992. Motocyklovou scénu tehdy obohatil zcela nový stroj s objemem 850 cm3. Šlo vlastně o slepenec několika existujících modelů, z nichž největším dárcovstvím prošlo pravděpodobně XTZ 750 Ténéré. Darovalo velkoobjemový řadový dvouválcový agregát OHC s pěti ventily na válec, který podával maximální výkon 77 koní při 7500 otáčkách. Tomu Japonci ušili na míru ocelový rám typu deltabox. Za zmínku rozhodně stály přední tlumiče, na kterých bylo možné nastavit útlum a předpětí pružin, nebo přední brzda o dvou kotoučích průměru 298 mm se čtyřpístkovými třmeny.
K prvním změnám došlo v roce 1996. Nešlo o nic zásadního, ale o dílčí úpravy nesoucí zlepšení chování na všech frontách. Osmnáctilitrová nádrž byla v zájmu pohodlnějšího cestování zvětšena o dva litry, přičemž se návrháři nebáli ani pozměnit její vzhled.Aby se daly velké vzdálenosti překonávat ještě příjemněji, byl posunut sloupek řízení o pět milimetrů vzad a trubky předních vidlic zesílily o dva milimetry na 45 mm. K vylepšení výkonové charakteristiky zase postačilo zkrátit tři poslední rychlostní stupně. Proti obtěžujícím vibracím motoru bojovaly pryžové bloky rozmístěné v rámu a kyvné vidlici. Zásahu se nevyhnul ani rám, který sice zůstal stále ocelovým deltaboxem, nicméně mu byl "přistřižen ocásek" zkrácením rozvoru o pět milimetrů na 1470 mm. Zadní centrální tlumič šlo nastavit sportovně/cestovně. Nejvíce úsilí však bylo věnováno motoru. Oddělená olejová nádrž byla přesunuta do integrovaného oddílu umístěného na vrchu převodové skříně. Chod dvouválce pozitivně ovlivnilo přesazení čepů klikového hřídele z 360° na 270°, svůj podíl na tom neslo i zvýšení komprese z 9,2 na 10,5:1.
Dobrodružství s dvěma písty
Snad jste si z toho odnesli více než můj pátečně naladěný a po pracovním týdnu také řádně unavený mozek. Vidina krásného víkendu mimo Prahu mě nutila zapomenout na minulost a věnovat se současnosti, tedy TDM 900 A. Rozhodně jsem se měl na co těšit, i když oproti svezení ve srovnávacím testu přibylo pouze ABS. Tehdy jsem byl nejen trochu zklamán placatou zadní gumou, ale také ochromen pocity z třídenní extáze v sedle nejrychlejší sériovky.
Teď to byla úplně jiná situace. Netrápila mě ani vidina třech stovek kilometrů v hodině, ani radost ze zářezů na zrcátku coby vzpomínka na pokořeného "soupeře". Čtyřdobý řadový dvouválec o objemu 897 cm3, vybaven elektronickým vstřikováním a podávající výkon 86 koňských sil s točivým momentem 88,8 Nm doslova voní exotikou. Je to rozhodně dostačující arzenál pro zdolávání na první pohled nekonečných vzdáleností. I přes třicet ve stínu jsem s ledovým klidem usedl za řídítka svého společníka pro následující dny. Přeci jen se mi z očekávání krapet třásly ruce, imobilizéru to naštěstí nevadilo. Mohl jsem proto v klidu nastartovat to dvouválcové dobrodružství.
Nepohodou pohodově
Páteční provoz v centru Prahy byl adeptem na maturitní zkoušku mého sebeovládání. Na silnici vládla naprostá anarchie, dopravní předpisy, jak se zdálo, ctil jen blbec a veškeré dění podléhalo zcela jiným autoritám – právu rychlejšího a zákeřnějšího. Být za volantem, asi bych jej vzteky rozkousal, jenže já držel řídítka a vše jsem sledoval s patřičným nadhledem. Pod zadkem mi spokojeně chrochtaly dva maximálně spolupracující válce, vzpřímený posaz mi dodával potřebný rozhled a široká řídítka zase jistotu a klid při manipulaci v malých rychlostech, a to i přes to, že s plnou nádrží TDM váží 229,5 kg. Prodírání se mezi auty tak vlastně bylo docela zábavné. Motor byl akceschopný od dvou tisíc otáček a kdyby lidi nebyli závistiví, mohl jsem si ten zátah vychutnávat až k hranici osmi tisíc. Místo toho jsem ale musel vyzkoušet přítomnost systému ABS. Snímač ve středu kola, po najetí jednoho nejmenovaného BMW do předpokládané dráhy stroje zjistil, že se přední čtyřpístky zahryzly do kotoučů s razancí hodnou zásahu "ábéesky". Kromě toho, že opravdu funguje, je příjemné, že jeho přítomnost neprozrazují pravidelné díry na vnitřním průměru kotouče, nýbrž drátek vedoucí do středu kola a elegantní samolepka ABS na předním blatníku.
Vychovaný dvouválec
Každá zábava jednou končí, ta městská díkybohu přeškrtnutou cedulí Praha, která přišla poměrně záhy. Konečně jsem si mohl v klidu vychutnat celý rozsah otáček motoru a zařadit i vyšší rychlostní stupně. Pocit svobody kazil snad jen nízký štítek. Při vyšších rychlostech bych býval ocenil lepší ochranu proti větru, ale alespoň mi nevadil ve výhledu. Konečně jsem si mohl všímat dalších projevů stroje. Kromě kultivovaného chodu stroje bez vibrací a výkonových děr mě těšilo i tiché a přesné řazení. V tomhle ohledu mi Yamaha hrála do noty.
Jedinou starostí tak prakticky zůstalo jen kontrolování situace před a za strojem, kochání se krajinou či odezírání dát z přístrojové desky. V jejím středu je umístěn velký analogový otáčkoměr, ve kterém se na displeji zobrazuje čas. Vlevo od něj se nachází multifunkční displej s ukazatelem rychlosti, stavu paliva a počítadlo celkově ujetých kilometrů/tripmetr.
Na druhé straně vyvažuje vzhled analogový ukazatel teploty chladicí kapaliny, kontrolky jsou umístěny pod otáčkoměrem. Vše je jednoduché a přehledné.
Během cesty bylo několikrát možné otestovat podvozek, který je dle mého názoru plně vyhovující, a to jak v jednom, tak i ve dvou s bagáží. Běžné nerovnosti pobíral s naprostým přehledem, na mamutích jámách sice poskakoval jako potrefené zvířátko, přesto jej bylo možné nadále kormidlovat.
Testovací kilometry rozhodně potvrdily mou na začátku vyslovenou domněnku. Yamaha TDM 900A je opravdu sportovně-cestovní stroj, který poskytuje dostatek výkonu a komfort hodný cestovatele. Skvělý motor, zpracování i přívětivá cena z něj činí zajímavou volbu pro všechny, kteří si nepotřebují ohýbat záda na supersportovních strojích a přesto jim rychlá jízda není cizí – navíc s puncem neocenitelného pohodlí.
Technická data Yamaha TDM 900A
motor čtyřdobý kapalinou chlazený řadový dvouválec DOHC
objem 897cm3
vrtání x zdvih 92 x 67,5 mm
výkon 63,4 kW (86 k)/ 7500 ot. x min.
točivý moment 88,8 Nm/ 6000 ot. x min.
kompresní poměr 10,4 : 1
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka šestistupňová
brzdy vpředu 2 kotouče průměr 298 mm, čtyřpístkový třmen
vzadu 1 koutouč průměr 245 mm
rozvor 1485 mm
výška sedla 825 mm
nádrž 20 l
suchá hmotnost 204 kg
Článek vyšel v tištěných ČMN 23/2005