Z ARCHIVU ČMN 2005: Proti sobě stojí korejské retro a italský sport - Kymco People 250 vs. Malaguti RS 250 Madison

CMN 2005

Chutí máme na výběr...

Tak se nám po vydatných deštích opět udělalo slušné počasí, pláštěnky jsme vyměnili za plavky a vyrazili k vodě. Jak jinak, že? Tedy až na výjimku, že jsme našláplé stroje vyměnili za našláplé skútry. Proti sobě jsme tentokrát postavili korejské retro a italský sport, a to v objemové třídě dvěstěpadesáti „kubíků“.

Není to tak dávno, co jsme mohli stopětadvacítkové skútry směle řadit do skupiny velkých skútrů. Dnes se však změnila situace, začaly se rojit dvěstěpadesátky, které tak nějak pomyslně převzaly žezlo. Je pravda, že v minulosti již prvních pár průkopníků bylo, letos se však s nimi roztrhul pytel. Mohlo by se proto zdát, že by bylo vhodnější vybrat skútry stejného nebo podobného ražení. Záměrem našeho srovnávacího testu však není porovnávat jízdní vlastnosti, průběhy křivek či elasticitu, nýbrž využití a možnosti v dané kategorii.

S podobným srdcem

Jak jsem již uvedl na začátku, Kymco People 250 je designově vydařený retroskútr vyzbrojený chromovými součástmi, jako jsou například zrcátka, závažíčka, obruč světla či chladiče a blinkry. Malaguti Madison po vzoru svého většího brášky oplývá mnoha ryze italsky vyhlížejícími křivkami plně korespondujícími s jeho sportovním zaměřením.

Srdcem obou skútrů je čtyřdobý čtvrtlitrový kapalinou chlazený agregát. V případě Kymca s objemem 251 cm3 a o výkonu 14,4 kW (19,5 k) při 7250 ot./min, u Malaguti to bije poněkud razantněji, při objemu 244 cm3 ze sebe doslova vyždíme 16 kW (21,8 k) při 8500 ot./min. Výrobce navíc uvádí příjemných 20 Nm točivého momentu. Z toho je samozřejmě také patrné, že i na maximální rychlost bude Kymco o něco málo pozadu. Stodevatenáct kilometrů za hodinu ale oproti stopětadvaceti není až tak kritických.

Rychle a pohodlně

Zanechme ale papírové teorie a pojďme se opravdu povozit. Jako první vyzývám k tanci Malaguti Madison. Přiznám se, že mě již na první pohled zaujal poněkud víc, a to nejen tvarem, ale i vzpomínkami na zážitky se čtyřstovkou. Od samého začátku jsem se proto cítil „jako doma“. S prvními metry mě poněkud zarazil odpich a chuť jít dopředu. Chvíli jsem si dokonce myslel, že mi v Adventure-Bikeru dali loňské čtyřkilo. Ale díky městskému stylu brzda-plyn-brzda-plyn jsem se mohl na vlastní kůži přesvědčit, že písmenka RS 250 na předních plastech mají své oprávnění, stroj si na rozjezd dává přecijen trochu načas, jakmile však dosáhne optimálního točivého momentu, vystřelí jako raketa.

Pozice jezdce, nebo v tomto případě spíš „pilota“, je nesmírně pohodlná. Má dostatek prostoru jak pro nohy, tak pro pozadí. To pro případ, že by o Madisonu uvažoval někdo, kdo neváží 60 kg včetně postele jako já. Plexištítek se na mých necelých 180 cm tvářil jako ideální, nebrálnil výhledu a dostatečně clonil nápor větru.

Přístrojová deska, stejně jako u čtyřstovky, působí jako světelná show. Fialově podsvícené kruhové budíky skýtají jak analogový rychloměr, tak palivoměr, teploměr a multifunkční displej z tekutých kristalů. Ovládá se tlačítkem na pravé ruce (je umístěno stejně jako světelná houkačka na levé ruce) a jeho obsluha vyžaduje pevnější nervy. Odměnou pak budiž informace o stavu baterie, venkovní teplotě a dalších užitečných hodnotách.

Mezi důležitá měřítka hodnocení patří samozřejmě úložný prostor. Pod sedlo se vejde po jedné integální a otevřené přilbě, což u takového skútru považuji za naprostý luxus. Na drobnosti slouží uzamykatelná přihrádka pod řídítky, kde jsou také pojistky a na klíče či mobil poslouží uzavíratelný šuplík pod pravým řídítkem. Víčko benzinové nádrže je umístěno na špičce sedla, mezi nohami pak najdeš nářadíčko.

Jako poslední jsem si trochu záměrně nechal podvozek a brzdy, které jsou podle mě nejen v této kategorii vynikající. I přes 13palcové ráfky skútr až do nějakých 110 kilometrů v hodině sedí bez vážnějších potíží. Při nahánění maximálky však začíná mít tendenci kroutit se.

Svižně a s respektem

Kymco People 250 již od prvního pohledu působil jako naprosto pohodový stroj, který se mezi skútry tvářil trochu jako chopper. Nekouká z něj nadzvuková rychlost či chlupy vytrhávající rychlost, ale úcta a respekt. Posazen na velkých 16palcových kolech, s klasickým oválným chromovým světlem a vybaven různými vychytávkami čeká připraven plnit mé rozkazy. Zavelel jsem proto vpřed, otočil klíčkem v zapalování a... nic. Aby také ne, spínačka má víc funkcí než můj mobilní telefon. Po vložení klíčku (obvykle v poloze uzamčených řídítek) a po jeho otočení do další polohy je vypnuta elektrika, při následující poloze je zapnuta a poslední opět vše vypíná a jako bonus otevírá vpředu umístěné víčko nádrže. Při zapnutém motoru lze navíc bez nutnosti jeho vypnutí otevřít sedlo. Stačí klíček zamáčknout a otočit vlevo.

Po tomto malém školení jsem byl tedy konečně připraven k odjezdu. Start bylo potřeba trochu přiživit plynovou rukojetí, aby se z chlapácké koncovky mohl začít linout chlapácký zvuk. Pro jistotu jsem si ještě v klidu prozkoumal ovládací prvky a hodnoty podávané opravdu povedenou přístrojovou deskou s perfektně čitelnými údaji o rychlosti, stavu paliva, teploty motoru, digitálním čase a kontrolkou potřeby servisního zásahu. Nad tím vším jsou dobře čitelné kontrolky směrových a dákových světel, tlaku oleje, otevřeného sedla a také symbolu mobilu, ke kterému jsem zatím hledal uplatnění.

Otáčím plynovou rukojetí, plynuje se rozjíždím a cítím první rozdíly. Skútr působí mnohem tužším dojmem, na nerovnostech má tendenci trochu poskakovat. Motor není tak ostrý, ale i tak se vytáčí ochotně až kamsi k hodnotě 120 km/h. Trpí lehkými vibracemi a je trochu hlučnější. Při cestě po městě je dobré připravit se na tupější přední brzdu, která jakoby stále slibovala nástup, leč „skutek utek“.

Nedostačující prostor pro nohy (nelze je natáhnout) je částečně kompenzován topením na kolena od chladiče stroje, vibrujícímu štítku zasahujícímu do zorného pole řidiče pomůže snad jen imbus pro odšroubování. Podsedlový prostor pojme v pohodě například batoh, integrální přilbu však s velkými obtížemi. V základu však Kymco disponuje nosičem pro kufr, který je nabízen jakožto volitelná součást.

Cestování bylo v obou případech velmi příjemné, Madison vynikal sportovním nadáním, People na to šel z té lidštější stránky a nabízel pohodovou „kochací“ jízdu. Příjemným zpestřením obou strojů byly zásuvky využitelné například pro cestovní nabíječky mobilů. Kymco rozhodně překvapí také svou lidskou cenou 107 800 Kč včetně daně a dopravného (importér pro ČR sídlí v Německu), Malaguti je poněkud dražší, 141 900 Kč ale plně koresponduje s jeho propozicemi.

Technická data Malaguti RS 250 Madison

motor čtyřdobý vodou chlazený jednoválec /OHC

objem 244 cm3

vrtání x zdvih 72 x 60 mm

výkon 16 kW (21,4 k)/8500 ot./min.

točivý moment 20 Nm/6750 ot./min.

kompresní poměr 11:1

startér elektrický

převodovka variátor

brzdy vpředu 1 kotouč průměr 220mm, dvoupístkový třmen

vzadu 1 kotouč průměr 220 mm, jednopístkový třmen

rozvor 1482 mm

výška sedla 820 mm

nádrž 12 l

hmotnost 163 kg

Článek vyšel v tištěných ČMN 28/2005