Z ARCHIVU ČMN 2005: Honda XL 650 V Transalp patří do podařené éry
Kolikrát se někdo pokoušel vyrobit stroj, který by se stal legendou – pojmem ve světovém měřítku. K tomu je však potřeba mít kromě promyšlené tržní strategie i šťastnou ruku. Honda ji bezpochyby měla v několika případech. Její roky štěstí začaly už, když zplodila nezapomenutelný model C 90, asi nejprodávanější motocykl na světě. Šťastné roky doposud trvají a legenda Transalp do podařené éry patří rovněž.
vydáno 24. 10. 2015, vyšlo v ČMN 7/2005, text Jakub Nič, foto RZ
Od babičky šestistovky se inovovaná šestsetpadesátka liší ve vzhledu i v technice. Pánové z Hondy zkrátka zapracovali a Transalp dostal decentně omlazující kúru. Ta se týkala jak plastů, rámu, motoru, elektroinstalace, tak i maličkostí, jakými jsou kupříkladu ovládací prvky na řídítkách.
Drží neúprosně stopu
Poježděníčko s Transalpem je relaxační a zábavná činnost, která se většině vyzkoušivců nechtěla ukončovat. Nezkušení jsou nadšení z vlídného a přátelského přijetí, někteří zkušení možná naproti tomu trošku otrávení, když stroj bravurně bez odporu a s chladným přehledem zvládá vše požadované. Jezdec si stopu nemusí drsně vynucovat silou, postačí jen naznačit a „alpík“ se o ostatní postará. Stopu drží přesnou a jasnou, jako generál v čele vojenského tažení.
Filtruje nerovnosti
Jezdec je o svých chybách vlídným podvozkem jakoby informován, že udělal chybu. Žádné tělesné tresty, zpocené trenky ani dlaždičská mluva. Transalp si za všech situací zachová chladnou hlavu, či spíše rám. Sladěné pružicí jednotky před posádkou většinu šišatostí povrchu velmi elegantně utají, člověk si tak ani neuvědomuje, že kola pod ním filtrují koleje či dlažbu. Na hlíně zažívá člověk, když se trošku otrká a začne si dovolovat, docela slušný mejdan. Pokud nebudeme mluvit o mokré trávě, nechá si alpík fakticky hodně líbit.
Drž si ho v rukou pevně!
Řidič Transalpu po pěti kilometrech dostane pocit, že s ním už musel ujet nejmíň pět tisíc. Nejvíc mě s ním bavilo blbnout ve městě - a to docela drasticky. Sice byl původně určen k cestování, ale mě na něm stejně nejvíc bavilo sjíždět a vyjíždět schody, skákat z obrubníku a vymetat s ním různé rygoly. Když se člověk pořádně drží, jde s ním i trošku šaškovat - i když při jeho vývoji výrobce nejspíš s podobným využitím nepočítal a chytal by se nejspíš (a logicky) za hlavu. Ani několikasetmetrová jízda po zadním není pro transíka nic nemožného, a to i na pětku.
Potěšení je na naší straně
Motor se vytáčí rozumně svižně, bez náznaku trhanců, kopanců, výkonových děr a vibrací. Rozjezd je s měkoučkou spojkou doslova hračka, véčko navíc vůbec necuká ani při podtočení (za které bych si měl pochopitelně nafackovat) a plynule se bez jakéhokoliv odmlouvání sbírá.
Červené pole na otáčkoměru je tu však asi jen na okrasu. Dostat ručičku otáčkoměru jeden dílek za pomyslný otáčkový vrchol není totiž žádný problém. Síla motoru není sice vůbec ohromující, ale k příjemnému svezení stačí. Motor je navíc až neuvěřitelně pružný. Sám jsem byl překvapen, jaký dobrý dojem na mě „alpolez“ udělal. Vždyť ještě den před jeho osedláním jsem se vozil na ostrých motárdových KTM, které v člověku zanechají silné pocity o síle a ovladatelnosti stroje.
Váha, pohybující se kolem dvou set kil, při jízdě jako by nebyla. Pohodlný posaz s řídítky širokými tak akorát a sedlem v ideální výšce (pro mě - měřím 182 cm) dělá z motocyklu nesmírně obratného městského kamzíka. Při dálničních štrekách se hodí velký zadní litý plackovitý nosič, který vypadá docela pevně a bytelně.
Jednohlasná shoda
Některá cestovní endura se svou hmotností původního zaměření do terénu zříkají a zbývá jim pouze to cestování. O transíkovi se však nebojím říct, že si na nic nehraje. To se mi na něm líbí asi nejvíc. Vypadá ůplně nestranně a bez názoru a s jezdcem vždy bez odříkání spolupracuje. V redakci jsme se všichni jednohlasně shodli, že transík spadá do kategorie bezproblémových strojů, tzv. dělníků. Nejenže motor nevyžaduje žádnou větší péči krom obyčejných servisních prací, ale celková stavba je lidově řečeno věčná. Transalpa bych každopádně doporučil všem začínajícím, protože i přes papírově vetší váhu se ovládá daleko snáz než některé mnohem lehčí stroje.
Technické údaje Honda Transalp 650
motor čtyřdobý kapalinou chlazený dvouválec V52*
objem 647 cm3
vrtání x zdvih 79 x 66 mm
výkon 39 kW (53 k)/7500 ot./min.
točivý moment 55 Nm/5500 ot./min.
kompresní poměr 9,2 : 1
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu kotoučová dvojítá, *256 mm, dvoupístkové třmeny
vzadu jednoduchá kotoučová *240 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1501 mm
výška sedla 84 cm
hmotnost 191 kg (suchá)
nádrž 18 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 7/2005