Tento testík jsem si nechával na konec roku (2009), jako takovou velkou třešeň na pomyslném dortu všech těch chopperů a cruiserů. Řeknete si „no a co, testovali stavbu“, jenže už v tomhle tvrzení je první háček. Greenie nepatří mezi motocyklové stavby v pravém slova smyslu, ale mezi produkční, sériové bajky. Každý z nás už určitě viděl alespoň jeden díl seriálu American Chopper, kde Paul Sr. se svými syny Paulem „Paulie“ Jr. a Michaelem zvaným Mikey spolu s dalšími potetovanými týpky staví unikátní speciály pro filmové a hudební celebrity a tematické, originální kusy jako tribut newyorským hasičům, vzpomínkovou motorku na padlé americké vojáky ve Vietnamu nebo deset stop dlouhý chopper pro United States Air Force postavený podle F-22 Raptor. Jenže to jsou všechno vymazlené kousky, kterými se Teutulovci baví a prezentují a které si opravdu nemůže jen tak někdo dovolit (chopper pro letce si Paul Sr. ocenil na 150 000 dolarů, tedy cca 2 775 000 Kč! ). To, co už ale v seriálu neuvidíte, jsou celkem velké haly za vývojovými dílnami, kde se pod značkou OCC Motorcycles montují série chopperů hned několika modelových řad. I ty jsou lehce modifikovány podle přání odběratelů, avšak většinou se liší jen v objemu motoru a lakování. Oproti kusovým originálům jsou samozřejmě nepoměrně levnější. I tak je to pořád zboží pro ty solventnější, protože ceny začínají někde na 31 000 dolarech (570 000 Kč) pro americký trh. OCC získalo homologace na několik svých rámů a podle nich jsou pak pojmenovány i jednotlivé série – Production Choppers, Off-air Theme Choppers, On-air Theme Choppers, Old School Series a od roku 2009 také licencované NHL Choppers a NBA Choppers.
Jistěže v Orange County nejedou výrobu jako třeba H-D v Milwaukee, ale pár desítek kusů ročně vyprodukují, a to se počítá. Od roku 2008 mají některé vybrané produkční modely OCC Motorcycles díky homologovaným rámům a motorům splňujícím Euro 3 zcela legální a právoplatnou homologaci i pro evropský provoz. Kvůli velkému zájmu zákazníků vzniklo už v Evropě pár oficiálních zastoupení OCC a jedno má díky světoběžníkovi Markovi Čerevkovi i Česká republika. Dealerství pro střední a východní Evropu vlastní společnost Custom Chopper a má sídlo v Ostrovačicích u Brna. A právě Marka se mi podařilo udolat, aby mi čistě na dobré slovo Greenieho za třičtvrtě mega půjčil alespoň na pár kilometrů.
Divnostroj
O tom, jak by měl vypadat oldschoolový bobber, který má zákazníka nadchnout hned na první pohled, mám zcela jasnou představu. Ale tohle to tedy rozhodně není… Paul Sr. si moc dobře uvědomoval, když dělal první teoretickou konstrukci nového Greenieho, že podobné choppery a bobbery už jeho konkurence dávno nabízí. Takže se rozhodl vydat úplně jinou cestou a nevědomky rozjel něco jako novou třídu „user friendly old school“, tedy uživatelsky přátelských radikálních retro biků. Hlavním cílem bylo postavit bobbera se starým nádechem, kterého by jeho majitel mohl užívat jak na každodenní cesty do práce v běžném provozu, tak na víkendové vyjížďky. Na první pohled možná vypadá divně, ta zadní partie dokonce hodně divně, ale já si na to nakonec zvykl a po projížďce musím přiznat, že jsem zcela pochopil Teutulovic filosofii. Tahle věc totiž nikdy neměla být pravým oldschoolem, ona se má jen tak tvářit…
Podvozek i duše sporťáka
Základem je rám OCC Rolling Thunder Frame s hodně extravagantně vyvedenými trubkami vepředu a zadní částí připomínající systém H-D FXR nebo Dyna. Tedy ty „nejsportovnější“ rámy, které kdy H-D produkoval. Přední vidlice OCC Mean Street s tlumiči OCC Bombers se tváří jako dlouhá, ale je úplně akorát, ocelovou zadní kyvku krotí dvojice špičkových sportovních tlumičů od Progressive Suspension (systém twin-shock). Paul Sr. se nechal slyšet, že kola jsou vždycky jeho specialita. V tomhle případě to nepřeháněl s experimentováním a sáhl po desítkami let osvědčené kombinaci chromovaných profilovaných ráfků. Úzký 21 palců vpředu a 16 na 3,5 palce vzadu, tedy také žádný balón. Na každé kolo osmdesát nerezových drátů jasně dokazuje, že u Američanů, když jde o parádu, musí takové parametry jako je nízká hmotnost stranou. Paul Sr. na Greeniem nijak nepodcenil ani brzdový systém, který je komplet od společnosti HHI. Funguje znamenitě a navíc taky hodně dobře vypadá. Takže retro vzhled mají na motocyklu na svědomí pouze tři věci. Moc pěkně napasované blatníky, olejová nádrž pod sedlem nazývaná „horseshoe“ (koňská podkova) a samozřejmě malá kapkovitá nádrž nazývaná už od pravěku čoprování „mustang tank“. Velmi výrazným detailem jsou pak obě světla. Přední s celkem agresivním a přitom luxusním designem je od Head Winds typ Mariah a zadní je nestárnoucí klasika „tombstone“ (náhrobek), ovšem v LEDkovém podání. LED jsou také všechny čtyři miniaturní blikače ve tvaru projektilu, top model od custom firmy Radiantz.
Sto kubických inčů je až až
Greenie je nabízen v několika verzích, které se dělí především podle typu použitého motoru. Můžete ho mít v nejlevnější variantě s motorem a převodovkou RevTech nebo ve střední cenové a s agregátem i pětirychlostní převodovkou Harley-Davidson anebo v top verzi s motorem S&S o objemu 1632 cm3 (100 c.i.) a pětikvaltem Baker TBD, což jsou jedny z nejspolehlivějších převodovek na světě. Tuto vražednou kombinaci doplňuje ještě hodně sportovně laděný výfukový systém Supertrapp 2-1, otevřené sání S&S v kombinaci s filtrem K&N a karburátor S&S Super G, takže motorka má k nějakému beránkovi opravdu hodně daleko…
Když jsem Greeniemu poprvé pořádně naložil na spojovačce kolem brněnského automotodromu, vzpomněl jsem si na slova Güntera Sohna, světové špičky v závodech těch nejsilnějších dvouválcových dragsterů a asi nejznámějšího ladiče dvouválců v Evropě. Ten mi kdysi řekl velkou pravdu: „Pokud nechceš jezdit s motorkou závody dragsterů, pak nemá vůbec smysl používat do staveb nějaké osmnáctistovky nebo dokonce dvoulitry a víc. To je nesmysl a nikdy ho nevyužiješ. Pro dvouválcovou konstrukci H-D je zcela optimální objem kolem šestnácti set. Ten má výkonu i krouťáku moře a pokud má navíc člověk štěstí a motor je plus mínus čtvercový (hodnota vrtání = hodnota zdvihu), pak má motor i velmi sportovní charakteristiku a rychlost, s jakou jde do otáček nebo reaguje na otočení plynem, lze srovnávat třeba s Aprilií nebo s Hondou VT.“ Lépe bych to asi charakterizovat nedokázal. Greenieho srdce S&S je totiž přesně čtvercové (vrtání 102 mm x zdvih 102 mm) a krotit se dá jen tak, že mu tam vždycky vrazíte o jednu rychlost více, než byste pocitově dali vzhledem otáčkám motoru a rychlosti, jakou jedete. Jen tak z něj lze udělat toho „beránka“, který si pod vámi jen tak podupuje. Jakmile podřadíte a necháte motor vytočit, je zle. Ale nádherně zle!
Motorka je sice poskládaná ze samých poctivých věcí a plast nebo karbon na ní nenajdete, ale těch věcí je tak málo, že na to, co umí tenhle agregát, je vyloženě lehká a člověk při akceleraci úplně cítí, jak málo by stačilo k tomu dostat tohohle bobbera do svíčky. Ale v tu chvíli se připojí i druhá, ta rozumnější hemisféra, která vám před oči promítne cenovku s číslem 749 900 Kč, takže se opět začnete soustředit na silnici a ihned zapomenete na „výtečné nápady“.
Ape hanger days!
Rozhodně nejsem zastáncem řečí, že vysoká řídítka jsou úplně na ho… a že se s nimi vůbec nedá jezdit. Ano, je to hodně extrém a proti všem pravidlům ergonomie, ale vysoká řídítka si bikeři montovali na choppery už od padesátých let a dokázali s nimi projíždět napříč Spojenými státy nebo dokonce závodit. Těmhle řídítkům se ve světě říká „ape hangers“ – věšáky pro opice, protože člověk na nich opravdu visí a vlaje jako opice a ortodoxové si je montovali proto, aby se už na první pohled lišili od těch ostatních, normálních motorkářů. U opičáků je vždycky nejdůležitější správně odhadnout výšku. Aby se vám ještě moc neodkrvovaly ruce, ale zároveň aby to vypadalo dobře. Tahle u Greenieho mi sedla tak akorát, protože jsem měl ruce natažené před sebe. Jinak jsem měl z motocyklu pocit, jakoby ho stavěli podle nějakého basketbalového hráče. I když jsem měl zadek na sedle tak, jak má být, měl jsem nohy celkem hodně natažené dopředu.
S Greeniem je všechno úplně jinak než s jakýmkoliv jiným současným produkčním chopperem. Podvozek se prostě povedl a ve spojení s nízkou hmotností vám umožňuje ovládat motocykl jako nějakou nahatou pětistovku. Ovladatelnost je opravdu mazec a to, jak máte vysoko řídítka, nakonec úplně přestanete vnímat jako anomálii. Bohužel hned ve chvíli, kdy zjistíte, co všechno vám podvozek ve spojení se sportovními pneumatikami a výkonnými brzdami dovolí a jak nádherně razantně můžete brát zatáčky, zjistíte zároveň, jak nízko má Greenie stupačky a hlavně další velmi nebezpečnou vlastnost, že se stupačky nesklápí… Jinak akcelerace super, brzdění super a s pocitem bezpečí a kombinace dvou tlumičů pod sedlem s hlavními tlumiči Progressive Suspension dělá i z miniaturního sedla celkem pohodlnou sesli, která vás při jízdě nijak netrápí. Mě trápila při jízdě pouze jedna věc, za kterou ale nemohl Greenie, za tu jsme si mohli sami. Docela krutá zima. Tyhle fotky totiž vznikaly v prosinci 2009 za mírného sněžení a při teplotě -5° C…