Blata 125 Enduro/Motard v testu ČMN 2007
ČMN 2007:

Český sen konečně realitou

Je to již přes rok, co jsme na našich stránkách představili prototyp čtyřdobé stopětadvacítky Blata, prvního nezávodního stroje téhle české značky. Motorka vyvolala obrovskou vlnu vesměs pozitivních reakcí, ovšem potom se po ní zem slehla. "Jak je to s Blatou?" ptali se nás čtenáři. Teď už to víme, jezdili jsme na prvních sériových motocyklech.

vydáno 22. 6. 2018, vyšlo v ČMN 45/2007, text Jan Rameš, foto autor, Petr Hájek, Gas

Setkání s novináři uspořádala blanenská továrna Blata na motokárové trati v Písku - Hradišti a lepší místo si vybrat nemohla. Navzdory písecké tradici (tady prší i v době, kdy celá Evropa umírá na vysušení) a faktu, že zbytek republiky se beznadějně utápěl v mlze, tady totiž pražilo slunko a měli jsme dost času a prostoru si motocykly osahat a i na studené trati vyzkoušet, co se skrývá pod jejich nezaměnitelným designem. Po celou dobu nám byli k dispozici pánové od Blaty, kteří nám toho měli hodně co říci: Lukáš Vašíček z obchodního oddělení, vedoucí vývoje Stanislav Hanuš a motorář Martin Děrgl. Nikdo jiný toho o téhle motorce neví víc než oni, a tak jsme jezdili a povídali a jezdili. Takže s Blatou se to má takhle...


Technika na jedničku

Od začátku Blata slibovala, že stopětadvacítka bude mít jen kvalitní komponenty. A svůj slib dodržela, technicky je stopětadvacítka špička.

Jako pohonná jednotka byl použit čtyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec s jednou vačkou a dvěma ventily v hlavě, krmený karburátorem. To možná nezní moc progresivně, ale tenhle jednobuch je silně podčtvercový, vyvinutý ve spolupráci s italskou firmou Morini Franco Motori, má vyvažovací hřídel a jeho parametry zní hodně dobře - jen o fous méně než maximálně povolených patnáct koní při otáčkách přes 10 000 a více než jedenáct newtonmetrů při osmi a půl, to vše reálné hodnoty z motorové brzdy! Navíc karburátor má automatický sytič a akcelerační pumpičku a motor s ním splňuje euro-trojku (ve výfukovém potrubí je systém sekundárního vzduchu a katalyzátor). O vstřikování se u tohoto modelu neuvažuje, stejně jako o jiném spouštění než elektrickém. Převodovka je šestistupňová. Servisní intervaly zatím nejsou pevně dané, Blata by ráda 6000 km na olej (je tu filtr a sítko) a 12 000 km na ventily. Vzduchový filtr je molitanový.


Marzocchi, Sachs, AJP…

Rám se dvěma horními tahy a přišroubovanou podsedlovkou je z ocelových trubek a na něm je uchycena krásná hliníková kývačka, jejíž zdvih 190 mm zajišťuje nenastavitelný tlumič Sachs. Na opačném konci na krku řízení jsou přes kuželíková ložiska uchyceny nádherné široké hliníkové brejle, které ve svých úchytech drží masivní 40mm "apsajdy" Marzocchi. Ráfky dodal německý Behr (pěkné náby si dělají v Blatě sami), pneumatiky Mitas (Enduro 90/90-21 a 130/80-18, Motard 100/80-17 a 130/70-17), řetěz D.I.D. a brzdovou soustavu obsahující přední radiální brzdovou páčku i radiálně uložený dvoupístek vyrábí AJP. Všechny hadice jsou opletené.

Řídítka jsou hliníková bezhrazdová s proměnlivou šířkou a kovovými záslepkami na koncích a na nich ovládací prvky od Domina. Přední dvojité světlo má 55W žárovky, jinak jsou veškerá ostatní světélka z LED. Přístrojovou desku tvoří jeden sdružený digitální budík.

Mezi technické vychytávky patří madla pro spolujezdce schovaná pod plastem, roztomilá koncovka výfuku nebo třeba gumové ližiny na vrchu zadního blatníku - stačí je sundat a máte pod nimi navrtané díry na plotnu k "topkejsu"... V Blatě už plánují i příplatkovou výbavu, prozatím se mluví o otevřeném výfuku a silnějším brzdovém systému na přední kolo.


Překvapení na trati

No a teď to nejdůležitější. Jak se na nových Blatách jezdí?

Na testování jsme měli k dispozici dvě motorky: jedno Enduro a jednoho Motarda. Oba stroje byly ještě syrové, počítadla hlásila 40 kilometrů, ale motory již byly po odbrzdění na motorové brzdě, a tak jsme mohli tahat. Bylo ale znát, že se v průběhu dne měnil jejich projev, a odpoledne, po řádově stovce najetých kilometrů, už agregáty běžely pěkně lehoučce.

Jako první si beru enduro, abych si připomněl, jak trať v Písku vypadá. Musím se trochu rozcvičit, abych přehodil nohu přes sedlo, a když na něm přistanu, balancuji po špičkách. Tohle není žádné XT 125 nebo XR 125 L, Blata je skutečně dospělý motocykl. Možná až moc, vzhledem k tomu, že jde o motorku primárně určenou pro šestnáctileté puberťáky. Posaz je ale velice pohodlný. Široká řídítka padnou pěkně do rukou a přestože se mi stupačky na místě zdají trochu víc vpředu, na trati to nepociťuji. Naopak se to pozitivně projeví při jízdě vstoje, kterou Blata bez problémů umožňuje.


Patnáct koní v plném trapu

Startování syrového motoru je trochu ořech, jsem zhýčkaný stříkačkami, ale stačí dát plyn a jednobuch se rozeběhne. Ke konci dne už bylo i to startování bezproblémové. Zvuk z pěkné koncovky (připomíná mi Aprilii SXV, vlastně celá motorka, nejen tenhle detail) zní dospěle, to je pro mlaďasy dobrá zpráva. Mačkám celkem zlehka jdoucí spojku, cvakám jedničku a vyrážím na trať. Jedu opatrně, nemám v ty endurácké "špuntovky" úplnou důvěru, ale o to víc si všímám motoru.

Na krásném multifunkčním digitálním budíku si nacvakám, aby se mi otáčky zobrazovaly i číselně, nikoli jen graficky, a zkoumám. Přestože jde o dvouventil, který by teoreticky měl mít lepší střed a horší vršek, tenhle motor je jiný: střední otáčky jsou dobré, ale nad nějakých 7000 jednoválec ožije a nejlepší svezení nabízí mezi osmi až desíti tisíci. Navíc prakticky vůbec nevibruje! Je z něj cítit, že tam ty koně jsou, a já cvičím s řadičkou jak na závodech.

Převodovka je dobře odstupňovaná, s krátkou enduráckou jedničkou a krátkými rozestupy mezi čtyřkou, pětkou a šestkou a i na téhle technické trati s krátkými rovinkami není problém vytáhnout rychlost na stovku. Na silnici prý Blata spolehlivě udělá poctivých 115 km/h. Jedinou výtkou k řazení je jeho tvrdší chod spojený s rázy při změně kvaltů, ale třeba se to s najetými kilometry srovná.


Podvozkově bezkonkurenční

Vynikající je podvozek, který si pořádně užívám po přesednutí na motarda. Ten má silniční obutí, takže už se tolik nebojím to klopit (s rozumem, je listopad). Geometrie je hravá a zároveň stabilní a v nejlepším světle se tady ukazují použité komponenty Marzocchi/Sachs. Motorka je báječně pevná, odpružení tuhé (ale ne tvrdé) a dokonce i odborník na podvozky a věčný rejpal Honza Halbich uznale kývá hlavou. Tady poznáte těch 90 000 Kč, které za motorku dáte, tohle je chování dospělé kvalitní motorky. Píseckou trať znám ze sedla Kentoyi i závodního supermotardu, ale nejvíc jsem si ji užil právě na Blatě!

Motard byl navíc vybaven 300mm předním kotoučem a čtyřpístkovým třmenem (nenechte se zmást modrými zátkami, tohle nejsou Sumitoma z R1, ale opět AJP) z příplatkové výbavy a brzdný účinek i dávkování byly velmi dobré. Jen škoda, že je páčka brzdy dost daleko. Imbusem (nářadí je v elegantních držáčcích pod sedlem) se dá sice nastavit její záběr, ale v "nulové" poloze zůstává příliš daleko od řídítka. Na Enduru byl standardní dvoupístek, který pochopitelně neměl takovou sílu, ovšem jako brzda pro enduro byl ideální - s měkkým záběrem a pěkně citlivý, abyste na šotolině hned nepřebrzdili.


Resumé? Je to špička!

Na závěr testování jsme vyzkoušeli i jízdu ve dvou. Přestože se Blata 125 tváří sportovně, se spolujezdcem se počítá a jeho místo není jen nouzové a ani ve dvou neutrpí jízdní vlastnosti.

Blata 125 zkrátka překvapila v každém ohledu. Tohle není motorka, která vás po dvou letech přestane bavit. Kvalitou jízdy i provedení skutečně platí za absolutní špičku v kategorii čtyřdobých stopětadvacítek a je jen na továrně, jestli tyto přednosti dokáže prodat. My Blatě držíme palce!


Blata 125 Enduro/Motard

motor čtyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec, OHC/2

objem 124 cm3

vrtání x zdvih 57 x 48,6 mm

výkon 10,7 kW (14,5 k)/10 250 ot./min.

točivý moment 11,2 Nm/8500 ot./min.

kompresní poměr 11:1

plnění motoru karburátor Walbro

startér elektrický

převodovka šestistupňová

brzdy vpředu kotouč průměr 280 mm, dvoupístkový třmen

vzadu kotouč průměr 220 mm, dvoupístkový třmen

rozvor 1360 mm

výška sedla neudáno

hmotnost 110 kg (suchá)

nádrž 10,5 l

cena 90 000 Kč (v roce 2007)


Článek vyšel v tištěných ČMN 45/2007



Další iČMN články

  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>Nejmenší z&nbsp;rodu
  • <span style="color: red">ČMN 2008: </span>2 x&nbsp;Fun
  • <span style="color: red">ČMN 2007: </span>Spaghetti Western

Články na MotoLife

  • Motorbike 12/2024
  • Motorbike 11/2024
  • Motorbike 10/2024
  • Hvězdné Dymokury!
  • Motorbike 9/2024

Aktuálně na MotoLife

Příspěvky motorkářů