Vzpomínáte na sportovně cestovní legendy z Japonska?
vydáno 7. 12. 2015, text Jan Rameš, foto archiv, David M. Bodlák
V ČMN 25, které vycházejí ve čtvrtek 10. prosince, najdete test sportovně cestovní Suzuki GSX-S1000F. Tímto modelem se samurajská značka vrací do kategorie, která vždy bývala výspou japonských výrobců – mezi hodně rychlé sportovně cestovní stroje se silnými motory a pevnými podvozky. U Suzuki vše začalo rokem 1988. Jaká byla v průběhu let konkurence?
Honda
Kdybychom měli říct jednu motorku, která je ikonou celé této kategorie, kde bylo zadáním "vezmi závodní motorku a udělej z ní stroj pro každý den", je to jednoznačně Honda VFR750F, od roku 1998 díky většímu motoru přejmenovaná na VFR800F. Uvedena na trh byla v roce 1986 coby nástupce nepovedených VF a je tady dodnes, loni dokonce přišla její další inovace a ta motorka je fakt skvělá. Charakteristickým znakem je motor V4 a od roku 1990 také jednoramenná kyvka.
Pro sportovně zaměřené turisty ale Honda měla i jiné skvělé motocykly. CBR1000F byla laděna hodně do cestovna, naopak CBR1100XX Super Blackbird byla v roce 1996 nejrychlejším motocyklem světa a první roky si ji kupovali hlavně milovníci adrenalinu. Jejím mentálním nástupcem je VFR1200F s motorem V4 o výkonu přes 170 koní a kardanem.
Kawasaki
Co je pro Hondu VFR, to pro Kawu znamená zkratka ZZ-R. Šestistovka i ďábelská jedenáctistovka, která byla nejrychlejším strojem planety před XX, přišly na počátku 90. let a byly nejsportovnějšími stroji zelené značky ve svých objemových třídách. Šestistovka měla život opravdu dlouhý, z jedenáctistovky se po přelomu milénia stala dvanáctistovka. Tu po pár letech nahradila ZZR1400, dnes jedna z nejsilnějších sériových motorek vůbec.
Tohle čtrnáctikilo vzniklo syntézou ZZ-R1200 a sportovní ZX-12R Ninja, která se s Blackbirdem a Hayabusou koncem 90. let bila o post toho nejlepšího hyperbajku. Svého času Kawa nabídla i trochu cestovnější GPZ1100, dnes je skvělou volbou a přímým konkurentem pro Suzuki GSX-S1000F zmiňovanou v úvodu oblečený naháč Z1000SX.
Suzuki
Pro sezonu 1988 představila Suzuki zbrusu novou řadu GSX-F se vzduchem a olejem chlazenými motory ze sportovních modelů R. Nejkratší život měla jedenáctistovka, zato šestistovka i sedmsetpadesátka vydržely s jedinou designovou obměnou bezmála celé dvě dekády. Na slávu těchto modelů navázala Suzuki s GSX650F a GSX1250F, ovšem v tomto případě jde o podstatně cestovnější alternativu, jedná se totiž o oblečené Bandity.
Suzuki v 90. letech nabízela i sportovnější a vyspělejší řadu RF s kapalinou chlazenými agregáty a fascinujícím designem kapot s žebrováním ve stylu Ferrari Testarossa. Mezi stálice dodnes patří třináctistovka Hayabusa, letošní novinkou potom je již v úvodu avizovaná GSX-S1000F, po letech zase hodně sportovní záležitost s technikou z legendárního GSX-R1000 K5.
Yamaha
Značka z Iwaty stála vždy v kategorii sportovně cestovních strojů trochu stranou, resp. si šla svou vlastní cestou. Vždyť už v roce 1992, deset let před Multistradou, která tento segment proslavila, nabízela převratnou TDM850. Cestování jinak měly na starosti hlavně modely XJ600 a XJ900, u nichž však rozhodně o žádné sportovní ambice nešlo. Nejdynamičtějším strojem bylo vlastně FJ1100, později FJ1200, jehož motor dodnes slouží v XJR.
Polovina 90. let u Yamahy znamenala odklon od čistých supersportů FZR, šestistovka ThunderCat a litr ThunderAce se tolik nehodily na závodní okruhy, zato byly skvělé v každodenním provozu. Zajímavě vypadala GTS1000 s letmo uloženým předním kolem, šlo však jen o epizodní záležitost. V posledních letech roli sportovně cestovních motocyklů plnily šestistovky, osmistovky a litry FZ Fazer, dokonce byl chvíli k dostání i celokapotovaný FZ1 Fazer GT. Model FJR1300 je přeci jen laděný mnohem víc na cestování než sportování.
Ostatní výrobci
Evropa si samozřejmě nechtěla nechat ujet vlak, ovšem proti Japoncům šlo vždy jen o „konkurenci z povinnosti“. Vznikaly však zajímavé stroje. Ducati opustila svůj statut výrobce agresivních naháčů a superbiků a představila sportovně cestovní model ST2, k němuž časem přibyly i ST3 a ST4 s kapalinou chlazenými agregáty. Aprilia svůj superbikový Rotax z RSV namontovala do velmi kubisticky tvarovaného modelu Futura, Triumph zase tříválec ze Speed Triplu použil na sportovně cestovní Sprint. K cestování mají tradičně blízko u BMW, které v rychlé komfortní přepravě patřilo svého času ke světové špičce a i v 90. letech dokázalo nabídnout zajímavé stroje, jako třeba unikátní K1 či později pohodlnou K 1200 RS. Již více než deset let potom do nabídky modrobílé vrtule patří K 1200 S, později zvětšené na třináctistovku. Své si ke sportovně laděnému cestování bude napřesrok chtít říct i nově KTM se zbrusu novým kapotovaným streetfighterem nazvaným 1290 Super Duke GT.
