Akce se zúčastnil celý team ČMN. A když říkám celý, tak tím myslím úplně všechny. Tedy jak redaktory, grafiky, videosekci, holky z inzertního, tak i samotné vedení. Pravda, úplně všichni na motorkách nejeli, kdyby ano, byla by z toho slušná spanilá jízda, ale kde by pak bylo to správné zázemí – kafíčko, svačinka, židličky a lavičky pro odpočinek...
Rozkaz zněl jasně
Sraz jsme měli s Mírou v jedné útulné hospůdce na jihozápad od našeho hlavního města. Jelo se ve skupinkách a na čas dorazilo prakticky jen vedení. Po vynikajícím obědě následoval úvodní program, tedy teoretická část výcviku. Míra kreslil na tabuli, vysvětloval, podělil se o své zážitky a my zase o naše a po lehké diskusi nebránilo nic tomu, hromadně (deset motorek a doprovodné vozy) vyrazit na nedaleké letiště, kde nás čekala praktická část výcviku.
Tvrdé podmínky
Ono zmíněné letiště bylo spíš takovým hodně drsným asfaltovým pláckem, uprostřed polí a s vydatným, až nadměrným štěrkovým posypem. Řekl bych, téměř ideální profil našich silnic, které bohužel přesně takhle vypadají, někde i po celý rok.
Zatímco se pár jedinců ujalo rozmístění kuželů, Míra vytahal z dodávky a přívěsu své školní pomůcky a jal se nás zasvětit do tajů mnohými ještě nepoznanými. Ano, řeč je o šlapačce, tedy trialovém speciálu Beta, který posloužil jako první výcvikové náčiní půldenního zábavně-vzdělávacího programu. Každý si mohl vyzkoušet, jak je na tom s rovnováhou, a řeknu vám, ti, co jen přihlíželi, se mnohdy opravdu bavili. Po šlapačce přišla na řadu... No, já bych to nazval exhibicí. Míra nám ukázal, co všechno se dá na jeho upravené Ducati, trialovce a nakonec i čtyřkolce dělat, a se slovy: „pak vy“ mnohé doslova naladil.
Na jistotu
Po kulturní vlo��ce jsme nastartovali své i vypůjčené stroje a na rozehřátí jsme si dali slalom mezi kužely. Já s Honzisem jsme oba dorazili jako jediní na supersportech, takže jsme s touto disciplínou bojovali asi nejvíc. Ostatním to šlo v sedlech naháčů a podobných strojů se vzpřímeným posazem jako po másle a nejbravurněji to zvládal Hawk na lehké čínské dváce. Po klasickém slalomu Míra přestavěl kužely na osmičky, kde se muselo zatáčet ještě trochu víc, a po této disciplíně jsme se vrhli na brzdění. Jezdilo se ve dvou a brzdné dráhy se lišily od toho, jakou stopu si kdo zrovna vybral a kolik štěrku ho na konci za kužely čekalo, občas se povedlo nějaké to stoppie a s přibývající nájezdovou rychlostí přišel také jeden pád. Naštěstí to bylo bez újmy na technice a jen s lehkým odřením hovězí kůže. Každopádně nejlépe si při těchto manévrech vedla Honda s ABS, kde přesně tuhle vychytávku oceníte ze všeho nejvíc.
Vyšší level
To už se ale dostáváme do druhé části praktického výcviku, kdy nám byla plně svěřena Mírova technika a se slovy „zkuste si, co si jinak nemůžete dovolit“, jsme se úkolů bez váhání chopili. První šlapačkáři odjížděli směrem ke kládám, kde to nejlépe zvládal Kuba, ostatně jako všechno. Mírovi se ho ale na vystoupení, kde by mu mohl dělat parťáka, ukecat nepovedlo. A zatímco se jedna skupina bavila tímto, ostatní sledovali počiny dobrovolníků, jež zkoušeli zase hranice fyzikálních zákonů na Mírově Monsteru 696. Decelerační a akcelerační drifty, kolečka ve velkém náklonu, až to prostě povolilo, a kdo při tom nedokázal zůstat v sedle, ten okusil i tvrdost země. Perličkou na závěr byla ukázka přebrzdění předku v podání Míry a pak i Kuby, kterého Míra pasoval do role zástupce a když nás zůstalo na letišti už jen pár, protože ostatní vyjeli k domovům, dostalo se i na mé přání. Tím bylo zajezdit si po zadním se čtyřkolkou. Teorie mi je jasná, ale zatím jsem neměl možnost vyzkoušet si tohle na vlastní kůži. Po cvičné jízdě s Mírou a po několika opatrných pokusech již sám se mi nakonec povedlo čtyřkolku bezpečně na hrazdu postavit, čímž jsme celý výcvik ukončili.
Sice jsme prošli, ale...
Pro nás to byl jeden skvěle strávený den. A nebylo to jen o té zábavě, ale i o nových zkušenostech. Na svých motorkách jsme si na opravdu špatném povrchu mohli procvičit jak cit, tak i schopnosti, a za tu pomyslnou hranici, kterou si všichni dokážeme více méně ohlídat, jsme se bezpečně podívali jen díky Mírovi a jeho speciálně upravené motorce. A i když nás Mírova slova „Kdyby takhle dokázali všichni zvládat své stroje, bylo by to skvělé,“ těší, jsme si všichni vědomi toho, že každý potřebuje trénovat a opakovat, protože, jak se říká, žádný učený z nebe nespadl. A v tom našem motorkaření tohle platí obzvlášť.
Ve spolupráci s Mírou Lisým připravujeme ČMN motoškolu. Budete mít tedy šanci vyzkoušet si motoškolu na vlastní kůži. Vaše dotazy, připomínky a návrhy pište na motoskola@cmn.cz.
Reportáž vyšla 24. června v ČMN 25/2010.
TIP na prohlížení fotek: klikněte na první a pak už jen šipkou dolů prohlížíte celou galerii!!!