Dr. Gregory Fazier objevuje Maroko

Jeden z největších úkolů, kterým tady budete muset čelit, je najít po celodenním ježdění místo, kde by vám prodali pivo. Maroko je z devedesáti osmi procent muslimská země, a proto alkohol je tady postaven mimo zákon. Bylo to jen velmi zřídkakdy, že jste mohli zahlédnout nápis propagující určitou značku alkoholu. Ale v Maroku se také vše podřizuje turistům, a tak jste vždy mohli najít někoho ochotného, kdo vám pivo prodal, i když bylo většinou hodně teplé.



Několikrát se mi také stalo, že když jsem se ubytovával v hotelu, majitel se mne zeptal,jestli si budu přát pivo nebo víno. Když jsem odsouhlasil pivo, za patnáct až třicet minut mi bylo servírováno pivo světoznámé značky v lahvi, ale bohužel nechlazené. Později jsem zjistil, že poslali kluka z hotelu, ten doběhl do tajného obchodu, tak nakoupil pivo, a za chvíli mi ho už nesl na stůl.


Platil jsem za tento servis třikrát více, než bych zaplatil sám za pivo v tom obchodě. Některé hotely tuto službu nenabízely vůbec. Vcelku mi to nevadilo, ale dokážu si představit některé mé kolegy motorkáře jak by prskali, kdyby nemohli mít svoje vychlazené pivo k večerní siestě.


Po týdnu se mi podařilo dostat se do oblasti Sahary, k jejím písečným dunám. Chtěl jsem si užít nekonečnosti pouště v co největší míře, a tak jsem kempoval v písku každý večer. Kromě občasného sesouvání písku a lehkého větru, který hýbal plachtou mého stanu, jsem neslyšel žádné zvuky. Bylo to určitě to nejtišší místo na světě, kde jsem kdy spal.



Moje motorka Kawasaki KLR 650 neměla ráda sypký písek.Bylo jedno, jak rychle jsem se snažil jet, nikdy se mi nedařilo dostat přední kolo na povrch, vždy před sebou jako pluh tlačil písek. A to dokonce i poté, co jsem ji opravdu odlehčil a nechal svá zavazadla v hotelu. Většinu času jsem trávil vyhrabáváním motocyklu, což v kombinaci s neskutečným vedrem mi dávalo opravdu hodně zabrat.


Potkal jsem několik německých endur, pánové byli překvapeni o co že se to pokouším s mojí přeloženou motorkou v písku. Všichni měli lehoučké motocykly uzpůsobené pro tento typ jízdy. Zavazadla se vezla na doprovodném nákladním vozidle, takže měli o komfort postaráno. Co bylo ovšem zajimavé, byla skutečnost, že ani po pěti dnech zapadávání, jízdy na první rychlostní stupeň a při obrovských teplotách nikdy nedošlo k přehřátí motorky, a to zejména díky jejímu dobrému chlazení.


Po ukončení pobytu v poušti jsem navštívil turistická místa jako je Fez, Casablanca a další. Marrakeš mělo velmi rušný trh uprostřed města, a tak když jsem se ubytoval, odešel jsem se věnovat ruchu města. Hotel, ve kterém jsem bydlel, byl docela hezký, ale majitel bohužel nebyl poctivý. A tak když jsem se s ním loučil po noci, kdy se mi několikrát snažil se mi vloupat do zavazadel u motorky, ani se mi nedokázal podívat do očí.


Maroko se dá absolvovat jako snadný turistický cíl, pokud se vyhnete písečným terénům. Nepotřebujete mít offroadový motocykl i když jsem tam v průběhu své cesty neviděl velké Harleje nebo Eltéčka.


Pokud srovnáte náklady na cestování v Evropě a v Maroku, jedná se 50% úsporu prostředků na africkém kontinentu.


Nikdy jsem se v Maroku necítil ohrožen, kromě jedné noci, kdy jsem dostal nabídku spát v jednom z berberských stanů s původními obyvateli. A protože oni nemluvili ani anglicky a já neuměl berbersky, moc jsme si nepopovídali. I tak mne pořád sledovali a bavili se tím, že pozorovali, co jím, jak to jím a vůbec co dělám. Po třech hodinách jsem to vzdal a oznámil jim, že odjíždím. Byli trošku rozladěni, ale spravil jsem to několika samolepkami a darováním trička Kawasaki.


Maroko je krásná země plná nádherných scenérií, bezpečná a přátelská vůči turistům i cestovatelům.