Cesta do pekel

Výjezd byl naplánován na páteční večer, a protože se domlouvali lidé, kteří nepadají do časových smyček, nebylo na koho čekat. Postihnut nemocí „špinavých papírů“ dávám své Matyldě (Honda VT600 Shadow) sbohem a potupně usedám do tandemu za kámoše Horňase, jež nějaký rok sedlá velice upovídanou „jedenáctku Dragstara“. Vybaveni dvěma spacáky a nějakou tou pláštěnkou vyrážíme z Ostravy vstříc Pekelným Dolům. Po cestě přes Opavu, Bruntál, serpentinami před a za Skřítkem sjíždíme do Velkých Losin – konkrétně do obce Maršíkov, kde má Horňas chatu a kde pro nás dnes cesta končí. Koupíme si pár lahváčů a sedíc na zápraží vnímáme klid Jesenických hor.

V jeskyních se líbilo také frontmanům brněnské punkové kapely „Jaké fotr, také číro“

Kámoši a čepované pivko, tož pohoda

Těžko se robí

Probuzení do sobotního rána bylo velice příjemné. Teplota venku umožnila sednout na „bajk“ a v tričku zajet pro čerstvoučké rohlíčky voňavý salámek, zkrátka pro nějaký ten žvanec, na který se těžko „robí“. Příprava snídaně pro pět lidí nezabrala mnoho času. Ve chvíli naservírování voňavého papínka na stůl před chatou s výhledem na protější hornatý svážek se objevili očekávaní hosté v podobě Dalibora, důvěrně přezdívaného Savage, a jeho ženy Nadi. Po pravdě řečeno, jeden nám ke snídani chyběl, a tak ze slušnosti voláme panu Zenonovi, jenž měl původně vyrazit současně s Daliborem. Je nám sděleno, ať jej neodvádíme od řízení jeho bubínku (Intruder 1400), že pokud Skřítek dovolí, mohl by být na pumpě za hodinu. Tak jo, pustíme se do snídaně. Klábosíme, papáme, minuty běží, no a je čas vyrazit na zmíněnou pumpu – místo srazu s opozdilcem. Přijíždíme a opravdu, Zenon je na místě.

Tři a půl tisíce čtverečních metrů - to je bar, živá hudba, parkoviště i ložnice...

Zastavil nás hrad

Prohodíme pár slov a hurá na super cestu po jedenáctce do Hradce Králové. Čopráckým tempem kolem kila ukrajujeme jeden kilometr za druhým. Žamberk - Vamberk - Hradec – zatáčky, stoupání, klesání, „vracečky“ absolvují všechny tři stroje bravurně. Ani pro Dalibora na Suzuki Savage s Naďou v tandemu nebyla první dlouhá cesta trápením. Z Hradce na Jičín, z Jičína na Mnichovo Hradiště, Mimoň až do obce Sloup v Čechách, kde jsme byli nuceni zastavit. Jednak nás zaujal působivý hrad postavený na skalním masivu a taky proto, že jsem jako hlavní navigátor začínal propadat panice. Nenajdu-li rychle cestu do jeskyní a neodkloním urputnou motorkářskou skupinu ze směru, kterým uhání, projede se svými laděnými koncovkami čerstvě zpevněným skalistým městem Hřensko. Způsobí tam katastrofu, ovlivní mezinárodní vztahy s Němci a hlavně novináři budou zase mít důvod dělat z „bajkerů“ rebely.

Všude vinné sklípky

Prostudoval jsem místní mapu, na které jsem objevil spoustu silnic, které se zřejmě tvůrci mé mapy nechtělo zakreslovat. Stanovil směr cesty a hurá. Proplétáme se úzkou silnicí, kde by cvičky ujely v zatáčce snad každému. Po obou stranách cesty se začínají objevovat různě velké vchody do jeskyní, ze kterých si místní nepočetní obyvatelé začali dělat sklípky a v mnoha případech i „regulerní bejváky“. Mezi obcemi Svitava a Velenice jsme narazili na šipku, jež nesla nápis Motorkářské jeskyně a ukazovala do prudkého kopce vlevo. Místo mi připadlo jako rozzuřený vosí úl. Koncentrace „bajkerů“ byla celkem hustá. Vyjedeme nahoru a hle! Pískovcový skalní útvar s velkými vstupy a vjezdy do jeskyně. „Pekelné doly“, jak byl nazván tento objekt, musel udělat na každého velký dojem!

Knížata, tequiluška a Bára

Vjeli jsme tedy do jeskyně zaparkovat mašiny – stálá teplota 9 °C byla po celodenním pařáku vítaným osvěžením. Tři a půl tisíce metrů čtverečních velká jeskyně poskytovala vše, na co jsou motorkáři zvyklí. Živou kapelu, nalévárnu nápojů, teplou i studenou kuchyni, místa k sezení, příjemně čisté a moderní záchody s odvětráváním, dokonce oddělenou jeskyni na spaní s možností vypůjčení spacáku. Tož udělali jsme si pohodu. Na čepu Svijanský Máz (11°) a Svijanské Kníže (13°) a jakékoliv nealko i alko. Mázneme pár pivek a dáváme si teplé jídlo. Říká se, že na smažáku a řízku není co zkazit, ale mohu odpovědně říci, že jsme se nejenom hutně najedli, ale také si pochutnali. Seděli jsme celkem dlouho, podívali se ještě pár „knížatům“ na zoubek i nějaká „tequiluška“ se přichomejtla. Během večera se objevil Hustler s Bárou, a tak nás bylo celkem dost na pohodový večer pod širým nebem a v celkem vlhké jeskyni.

Špígly nejsou na beďary

Ráno jsme byli příjemně potěšeni teplou snídaní, pohodovým personálem, pěkným prostředím. Cestou zpátky domů navštěvujeme Prachovské skály, na které jsme mimo jiné v 33stupňovém vedru ani nevylezli - teplíčko, zbytkový alkohol a podobný hmyz byly nepřekonatelnými protivníky. Proč tedy takticky neustoupit do nedaleko položeného kempu? Následovala studená sprška, teplý obídek, všude přítomní hluční Němci – však to znáte. Byl čas zvednout kotvy a vydat se na přes 400 km dlouhou štreku zpátky do Ostravy. Cesta by mohla proběhnout bez problémů, kdyby se řidiči velkých náklaďáků a autobusů hloupě nedomnívali, že zpětná zrcátka jsou určená k oholení a mačkání běďarů, ale ztrácet čas koukáním do nich – proč? Nastanuvší klasická situace dopadla naštěstí až na pár odřenin dobře. Dalibor Savage i s manželkou, jak se říká, položil... Pokud si myslíte, že „pan profesionální řidič autobusu“, kterému tímto děkuji za nedělní zpestření, zastavil, máte bujnou fantazii. Co naděláme, hlavně že je zdraví! Domů scházelo necelých 100 km, sedáme na „bajky“ a s očima na šťopkách přijíždíme domů! Najeli jsme přes 850 km a viděli spoustu zajímavých věcí, lidí, zvířat. Možná se někde příště potkáme.