Autaři na skútrech – katastrofa se nekonala

Do kategorie „do 125 cm3“ ve statistikách SDA sice spadají i motocykly s řazením, ovšem její prodeje v drtivé většině tvořily skútry. A loni se stopětadvacítek prodalo celkem 7227 kusů proti předloňským 3140, což znamenal celkem těžko uvěřitelný nárůst 130 %! Že nová legislativa přinese ekonomické oživení, to se čekalo, nicméně řekl bych, že v takovýhle boom se obchodníci ani neodvažovali doufat.

Na plné čáře Honda
O tom, jak bude vypadat žebříček nejprodávanějších značek, se vedly sáhodlouhé hospodské dohady. Čekají žně pouze dealery čínských vehiklů (magická hranice je pro Čechy 35 tisíc korun, a tam nic jiného neseženete), nebo si zákazníci najdou cestu i k dražším a kvalitnějším značkám? S potěšením musíme konstatovat, že se to pěkně rozprostřelo a kupodivu se spíš tlačilo na ty zavedenější výrobce. Pátý Znen, šestá Longija, osmý Lintex či devátý Jonway, to jsou značky, o jejichž existenci jsem často neměl ani ponětí, a přesto u nás prodaly od tří do čtyř stovek kusů každá. Tady se hrálo vysloveně na cenu. Desátá Kentoya s 234 stroji je stálice na českém trhu. Že druhý skončí s 921 prodanými kousky Maxon, což jsou čínské skútry dovážené a prodávané v síti autodílů Auto Kelly, to po raketovém nástupu před dvěma lety nemohlo nikoho překvapit. Tedy vlastně mohlo, já jsem čekal, že bude první.
Jenže všechno je jinak, první skončila, stejně jako absolutně, opět Honda, a to s drtivým náskokem, když prodala více než dvojnásobek toho, co Maxon, 1844 strojů! Absolutním vládcem českých silnic se stal model PCX125, kterého se prodalo neskutečných 1249 kusů! Tohle je šlágr, který letí napříč světem. Když se jich v ČR při debutu v roce 2011 prodalo přes 300 kusů, byl to šok, když předloni přes 500, byl to hotový zázrak, a loňské prodeje téhle „Hondy za šedesát se start-stopem“ byly prostě monstrózní. Druhá stodesítka Vision a třetí SH125 si se svými 239 a 236 prodanými kusy vedly také výborně, ovšem proti PCX…

Daří se i dražším
Bronzovou příčku na českém trhu stopětadvacítek vybojovalo tchajwanské Kymco s 547 prodanými kusy, nejlépe podle očekávání dopadla Agility City (263), druhá Super 8 už výrazně ztrácela (96) a až třetí byla nejlevnější stopětadvacítka od Kymca, model DJ (70 prodaných). Za zmínku stojí, že čtvrté místo u Kymca obsadil Downtown ABS, což je maxiskútr za sto tisíc!
Že se i u nás najde spousta zákazníků, kteří neváhají investovat dost peněz do stopětadvacítkového skútru, potvrzují i údaje od dovozce italského koncernu Piaggio, kam patří také značky Aprilia, Gilera, Scarabeo či Vespa. Proč je ve statistikách SDA zvlášť Aprilia (11. místo, 151 kusů) a zvlášť Piaggio, kterému patří čtvrtá příčka za 440 prodaných strojů všech dalších značek (ale i některých Aprilií), to má určitě svůj důvod, nicméně nás zajímají čísla – první plac pro nejlevnější z Aprilií SR Motard nepřekvapuje (118 kusů), ovšem v těsném závěsu je Vespa LX za devadesát tisíc (112 ks) a třetí je maxiskútr SR Max, kterého se i při stotisícové ceně prodalo rovných 90! Do Top 10 se z velkých světových značek dostala ještě Yamaha, skončila sedmá se 335 prodanými stroji.

A co bouračky?
Nástup nové legislativy provázely také černé scénáře, podle některých byl nápad pustit ubohé automobilisty na zabijácké skútry o objemu 125 kubíků prostě hromadnou vraždou. Bulvární média však utřela nos, ony se ty skútry používají hlavně k dopravě do práce a podstatně méně k ilegálním závodům plným zvednutých předních kol, černých vygumovaných čar a vysokorychlostních krešů, jak se nám snažila zpočátku nakukat. Nechci to bagatelizovat, dynamika stopětadvacítky je proti padesátce výrazně lepší a maximální rychlost i dvojnásobná, ale fakt to nejsou Hayabusy…
Jak jsme tedy za loňský rok s havárkami novopečených skútrařů dopadli? Jednoduchá otázka, která má velmi složitou odpověď. Při pokusu zjistit počty nehod stopětadvacítkových skútrů, řízených držiteli řidičáku B, jsem totiž okamžitě narazil – na tiskovém oddělení Policie ČR mi sdělili, že toto není statisticky sledovanou veličinou, čili přesný dopad nové legislativy říci nikdo nedokáže. Zdálo se, že aspoň něco by mohla pomoci odhalit statistika nehodovosti podle objemových tříd, kterých PČR eviduje pět. Jenže tyto třídy se loni měnily a jako na potvoru ty nejvyšší tři zůstaly a změna se týkala nejnižších dvou! V roce 2012 se nehody sledovaly ve třídách „do 150 cm3“ a „od 151 do 450 cm3“, stopětadvacítky tedy patřily s padesátkami do první. V loňském roce se ale přešlo na kategorie „do 100 cm3“ a „od 101 do 450 cm3“ a námi požadované osminkové skútry už jsou v kategorii druhé! A teď z toho něco vykoukejte…
Ale jo, aspoň nějaký závěr se udělat dá. V roce 2012 bouralo 220 strojů první kategorie a 164 té druhé, kam ještě stopětadvacítky nepatřily. Loni potom 226 malých objemů a 154 větších včetně námi sledovaných skútrů. V součtu kategorií byl počet „bouráků“ za předloňský i loňský rok prakticky stejný, loni dokonce o fous nižší. A zatímco malých objemů bouralo stejně jako předtím (kdy tam ještě patřily stopětadvacítky), v těch velkých se naopak začlenění stopětadvacítek vůbec neprojevilo. Sem tam nějaká ta tlamka kvůli štěrku, oslizlému přechodu nebo ztrátě rychlosti asi proběhla, jenže tomu se neubrání ani oficiálně „ořidičákovaní“ motorkáři, a podle policejních statistik se loni nic zvláštního nedělo. Čili – katastrofa se nekonala. Hurá!