Motorky nejsou pro nudisty

Je to vážně o nervy, když prakticky pokaždé, když se octnu na silnici, potkám nějakého dobrodruha na motorce (o skútristech ani nemluvím, to jsou hazardéři skoro všichni), kterak si to šine vpřed oděn do módního outfitu z méně (Ha-Noi) či více (Armani) renomovaného obchodu, na hlavě prastarý kokos, rukavice žádné, na nohou kecky, chránič páteře pojem neznámý. Stačí trapný pád v nulové rychlosti na štěrku a máte o doživotní trable postaráno, přitom ve speciálním motorkovém oblečení, které nemusí být ani drahé, ani ošklivé, byste se jen oprášili, zanadávali si, motorku zvedli a pokračovali dál. Co se děje při kreši ve vyšší rychlosti, kdy letíte jak hadroví panáčci, snad ani nedomýšlím. A nemusí jít jen o bouračky, motooblečení je co do komfortu při jízdě asi tak milionkrát příjemnější než obyčejné džíny a šusťákovka.

Kůže nebo textil
Co ale vybrat? Při výběru se řiďte v první řadě tím, k čemu svou motorku používáte a jak jezdíte, to je mnohem důležitější, než jaký druh motorky vlastníte. Majiteli Hayabusy kolikrát lépe poslouží turistický textil, naopak na naháči klidně můžete jezdit v jednodílné racingové kombošce, zejména je-li vaším druhým jménem adrenalin.
Každý druh oblečení má své plusy i mínusy. V zásadě se mluví buď o kůži, nebo o textilu. Kůži můžete mít ve formě jednodílné závodní kombinézy, jako kombinézu dvoudílnou, či jako samostatné kalhoty a bundu. Vše má své plusy i mínusy, zpravidla čím větší pohodlí, tím menší bezpečnost a naopak.
Pod textilem se také skrývá více možností, většinou lidé sáhnou po kompletu bunda/kalhoty, přičemž bundy se ještě dále dělí na krátké do pasu a dlouhé pod zadek. Do textilu ale také patří motokrosové oblečení, které často používají hardcoroví uživatelé cestovních endur, a zapomínat nesmíme ani na speciální motocyklové džíny. Ty jsou buď těsně na tělo a mají integrované chrániče (akorát v nich člověk vypadá trochu jako metaláci z 80. let, hihi), nebo jsou to normální džíny ve speciálním střihu a chrániče mají buď vložené, nebo si berete motokrosové. Ve všech případech bývají buď na nejdůležitějších místech, ty drahé potom kompletně všude podšité kevlarovou tkaninou.

Klady i zápory
Kůže, a je jedno, jestli klasická hovězina, nebo exotičtější klokanka, má vždy lepší parametry, co se otěruvzdornosti týče, čili kde textil při klouzání po asfaltu již dávno teče, kůži můžete ještě vesele brousit. Také se vašemu tělu do značné míry přizpůsobí – krátké rukávy nebo nohavice vytáhnout nedokážete, ovšem je-li vám kombinéza třeba těsná přes stehna, žádný strach, po pár projížďkách povolí. O dobře padnoucí kombinéze kolikrát ani nevíte, když ji na sobě máte. Tedy, mluvím o situaci, když sedíte na motorce. Naopak při procházce po městě je to slabší, neboť kůže má snahu držet svůj původní tvar, pro který byla navržena, a pozorovat shrbené jedince v závodních kombinézách bývá humorné.
Pokud rádi na projížďkách zastavíte a jdete se někam cournout, bude pro vás možná lepší textil. Tenhle druh oblečení je podstatně vzdušnější než kůže (v té se prostě v teple pečete, pokud nemáte perforaci, kterou zase proklínáte, když je chladno) a mnohem poddajnější. Jenže kvůli tomu, že jeho rozměry jsou dané a neměnné, není možné textilní věci udělat přesně na tělo (textil nepovolí) a musí se vyrobit trochu volnější, což s sebou přináší hned dva neduhy: zaprvé, chrániče logicky nedrží tak dobře na svých místech, a zadruhé, při jízdě se textil všelijak třepotá, což je zejména při vyšších rychlostech hodně otravné. Tohle se výrobci snaží řešit různými stahovačkami a zipy, ale nikdy to nebude tak dokonalé jako přesně padnoucí kůže.
Zásadní rozdíly panují v odolnosti proti vodě. Nejhůře je na tom textil samotný, to jste durch hned. Jenže výhodou textilu je, že jde pomocí klimamembrán (páru ven pustí, vodu dovnitř ne) udělat prakticky stoprocentně nepromokavý. To se řeší dvěma způsoby, buď máte membránu integrovanou, nebo vyjímatelnou, to jsou potom takové ty „trojobaly“, kdy kromě svrchní části máte ještě jednu teplou vložku a jednu klimamembránu. Ideální řešení neexistuje, někdo preferuje první variantu, jiný druhou. Kůže vydrží nápor vody poměrně dlouho, však ji také předtím nosilo nějaké zvíře, které se v dešti také nerozmočilo, jenže jakmile to překročí určitou mez, kůže kapituluje. Nasákne se, stane se z ní hadr a musí se nechat pomalu vyschnout a následně promazat.

Jak se starat
A tím se dostáváme ke kapitole zvané „údržba“. Také tady se nároky kůže i textilu výrazně odlišují, i když nutno říci, že ani v jednom případě vás nečeká nic dramatického. Z kůže se doporučuje sem tam otřít navlhčenou houbičkou rozpláclé mušince, a když ji dvakrát do roka omyjete vlažnou vodou a mýdlem, necháte oschnout a následně namažete nějakým tím voňavým voskem či speciální chemií, rozhodně jí uděláte dobrou službu.
Textil je na údržbu vůbec nenáročný. Tady jde jen o to, abyste nevypadali jako utečenci ze skládky a nesmrděli na sto honů. V každém textilním motooblečení najdete běžné symboly, které vám poradí, jak na čištění. Pokud se vám to nechce luštit, vězte, že nic nezkazíte, když vyndáte chrániče a vložky a oblečení necháte odmáčet ve vodě s běžným pracím prostředkem (ano, s tím otloukánkem, proti kterému brojí v reklamách všechny značkové prací prášky), následně to v ruce trochu vydrbete, vypláchnete a necháte bez ždímání či přehnaného kroucení vyschnout. Nic náročného, co byste svému oblečení v zimní pauze nemohli dopřát.

Zajímavé tipy/novinky a názory lidí z branže na motocyklové oblečení najdete v nejnovějších ČMN č. 11. Právě na stáncích.