Aurora není jenom válečný křižník
vydáno 31. 7. 2017, text David M. Bodlák, foto Aurora Motorcycle
Jestliže se v Japonsku vyžívají ve čtyřválcích, v Evropě ve dvouválcích a tříválcích a v Americe frčí odjakživa V-Twiny, tak vězte, že v Austrálii a na Novém Zélandu to jsou osmiválce. A tím posledním je právě Aurora Hellfire, která se na Novém Zélandu rodila i testovala!
Vzpomínáte na legendu Drysdale? Nebo když jsme v roce 2015 v ČMN 15 psali o Cathcartově testu jedinečného PGM V8, který strčil do kapsy i ultrašílenou Kawu H2R? Takový na pohled „obyčejný“ naháč, co ho postavil jeden borec jménem Paul Maloney, pro něhož nebyl problém dostat z dvoulitru, poskládaného ze závodních komponent, výkon 334 koní! No a posledním pokusem z této části světa je pak Aurora Hellfire OZ26 V8. Už je to tedy nějaký ten pátek, co se tahle motorka odprezentovala na milánském veletrhu coby mega rarita a tvůrci slibovali na začátek pětikusovou sérii a přitom se nic neděje, jelikož i účet na facebooku této společnosti jaksi utichl minulým rokem, ovšem za pozornost tahle strojovna určitě stojí a zřejmě nám v té době nějak unikla…
Za celým projektem stojí bývalý australský superbiker, sidecar šampion a zároveň nadaný inženýr Vincent Messina, zakladatel divize Aurora Motorcycle ve společnosti Aurora Manufacturing Synergy. A ač je hlavní sídlo v Thajsku, kde se měl či má tento stroj i vyrábět, veškerý vývoj a testování probíhalo na Zélandu, čehož se mimo jiné zhostil superbiker Stephen Briggs.
Nejbizarnější na celé motorce je obrovský osmiválcový 2575kubíkový agregát se čtyřmi ventily na válec, dávající výkon 422 k@9500 a 319 Nm@7000! Udávanou maximálku přes 340 km/h by ale asi nikdo bez aerodynamických kapot zkoušet zřejmě nechtěl. Každopádně nízko položené těžiště alespoň trochu zachraňuje vcelku rozměrnou stavbu, která se jako supersport chovat nikdy nebude (rozvor 1600 mm, váha bez náplní 265 kg). Zároveň byly použity špičkové komponenty - podvozek, vpředu například řešený odpruženým ramenem Hossack Multi-Link (karbon + dural) s nastavitelnou geometrií, používá tlumiče Öhlins TTX! Stejně tak bude spoleh na brzdy – deceleraci totiž zajišťují výkonná Bremba (vpředu radiální GP4 RX s pumpou RCS, vzadu dvoupístek P234) s ABS. Ostatně chytrý management jezdci pomůže vybrat si ze čtyř přednastavených jízdních módů (Sport, Touring, City, Wet) a je tu i možnost custom nastavení, plyn je samozřejmě elektronický a jednotka Motec M1 by měla nabízet i desetistupňovou programovatelnou kontrolu trakce, takže se výkonu netřeba bát. Převodovka je pětirychlostní, sekundár je řešený kloubovým hřídelem a jelikož je řeč o velkém motoru, tak vás možná nepřekvapí, že oleje v motoru a převodovce najdete dohromady osm litrů a chladicí náplň má objem šest litrů!
Designově je motorka rozhodně zvláštní a najdou se i zajímavé detaily, třeba jako průhledné plexi nad osmi sacími rourami. Až tak radikálně ale Aurora rozhodně nepůsobí, v porovnání například s pětilitrovým osmiválcem LM847 Lazareth, čímž nechceme nijak hanit práci designéra Tima Camerona. Naopak. Jen ze zadního profilu vypadá Aurora jako přerostlý maxi skútr, a ten prvek zvednutého sedla je prostě podivný… Nic to ovšem nemění na tom, že před více než rokem veškeré aktivity okolo tohoto stroje utichly, takže hádáme, že se zatím nikdo, kdo by o tuhle raritu stál, zřejmě nenašel. Pravděpodobně je naživu asi jen ten jediný vývojový a testovací kousek, což je svým způsobem škoda.