Svým způsobem DJ nahrazuje v nabídce léta oblíbenou Agility. Ta sice zůstává, ovšem postupem času „povýšila“ v hierarchii a navíc stopětadváca už se nabízí jen na šestnáctkách kolech. Když se na dýdžeje kouknete pozorným okem (případně jednu postarší Agility máte v rodině, takže můžete přímo srovnávat), zjistíte, že spousta dílů je vlastně společná. Tím líp, aspoň nebudete mít problém s náhradními díly, až to někde rozštípete.
Stejně jako Agility, i DJ je prostě malý skútr. Je to městské žihadlo, žádný cesťák, a tady jde hlavně o rozměry. Přeci se nebudete mezi auty proplétat Karosou. Pro větší lidi to moc není, na mých 174 čísel byl skútr tak akorát. Nicméně metrákový a téměř dvoumetrový David se na něj taky vešel, a dokonce dozadu na sedátko spolujezdce, lidi říkali, že nám to moc sluší… Posaz je klasicky „záchodový“, řídítka nízko, sedátko je celkem prostorné, ale žádné ultra křeslo to není. Kolena schováváte za úzký přední plast, který dává dojem, že se vejdete úplně do každé skulinky.
A tak to zkoušíte a zjišťujete, že se vejdete opravdu i tam, kam by vás to nenapadlo. Na jiných strojích se vám do toho kolikrát nechce, i když víte, že by to mělo být na pohodu, DJ ale vysloveně ponouká. Máte pocit, že sedíte na koloběžce, u které se navíc počítá i sem tam s nějakou tou odřeninou. Plácnout s luxusním skútrem za sto, to si rozmyslíte, ale tenhle dělňas za čtyři pětky se tváří, že mu to bude buřt.
Jako by nic nevážil
Klíčem k zmíněné hravosti je nízká hmotnost. V papírech najdete 112 kilo v plné polní, subjektivně byste řekli maximálně tak devadesát. To dělá ten kratičký rozvor a hlavně malá dvanáctipalcová kolečka. Na nich by byl ovladatelný i Gold Wing a pro takhle lehký skútřík je to pocitově dvacet kilo dolů. Chápu, že někdo chce jen a pouze skútr na šestnáctkách, protože mu malá kola nevyhovují kvůli menšímu komfortu při zdolávání nerovností (jako by v Česku na silnicích nějaké byly…), já je mám ale naopak radši, pro mě jsou jedním z typických znaků městských skútrů. Dýdžej je navíc obutý do pneumatiky značky Sava, žádná asijská stlačená tma, za což má u mě malé bezvýznamné plus.
Podvozek je sice z kategorie rozpočtových, nicméně je schopen se ctí zvládnout provoz sólo při zatížení jezdcem kategorie ultralight, stejně jako nějakých 170 kilo živé jateční váhy dvou nejmenovaných redaktorů. Kymca bývají spíše tvrdší, DJ však vykazuje i jakýsi náznak komfortu. Trochu mě zklamaly brzdy, které tahle značka mívá často až přehnaně účinné, u dýdžeje jsou „jen“ průměrné.
Jako píchlý včelou
Paradoxem je, že motor je papírově docela chcípáček. Nemá v koních to, co jiné stopětadvacítky v kilowattech, a přece… Nevěřte papírovým údajům, dokud se sami nesvezete. Tohle je ještě motor ze staré školy, úplně cítíte, že to není žádný ten novodobý uhlazený metrosexuál. A jede. Rve se o své místo na slunci neuvěřitelně statečně. Podle výrobce jeho top speed činí 90 km/h, tachometrových šel pod kopec skoro 120, kilo je běžná cestovka i ve dvou. Nahoru na Prosek po magistrále ve dvou devět pětek, to nedá leckterý silnější konkurent.
Za všechno může skvěle nastavená rozjezdová spojka i průběh variátoru. Z místa má dýdžej takový odpich, že musíte zastavit a zkusit znovu, jestli se vám to nezdálo. Tohle vás nepřestane bavit, díky téhle vlastnosti se drze nacpete před kohokoli, a pokud nenarazíte vysloveně na Porsche nebo M3, máte naději hraničící s jistotou, že jste za křižovatkou dřív, než běžný autař při rozjezdu pustí spojku. Ani bych se nedivil, kdyby si majitelé DJ chodili večer zajezdit na parkoviště, takové to prudké brždění, otočit na pětníku a plný knedlík. Dynamika z nuly je vážně skvělá.
Co se spotřeby týče, určitě nebude problém dostat se pod tři a půl litru. Já jsem jezdil přes čtyři, jenže taky to bylo pořád na plný plyn, často ve dvou a po dálnici. Nenechte se vystresovat ukecaným palivoměrem (spolu s tachometrem jediné dva budíky na přístrojovce, pak už je tam akorát počítadlo kilometrů a digitální hodiny), i když ukazuje už rezervu, nedostanete do šestilitrové bandasky více než čtyři litry.
Pankáč v montérkách
Dýdžej je levný skútr, stojí bez pár kaček čtyřicet tisíc, což je skvělá nabídka. Jasně, čínu seženete ještě levněji, jenže jak neustále omíláme, Tchaj-wan není Čína. Je totálně prakticky udělaný, žádná zbytečná cingrlátka, prostě kola, motor, sedlo, za sedlem nosič, pod sedlem prostor na helmu (i menší integrálku), tím veškerá výbava hasne. Tím mě vlastně hrozně bavil. Nehraje si na lva salónů, je to kluk v montérkách, s potetovaným ramenem, čírem na hlavě, cigárem v hubě a s rukama od šmíru, s kterým je prostě prča, a přitom se umí opřít do práce.
Kymco DJ S 125
Objem 125 cm3
Výkon 6,9 kW/9,4 k@7500
Točivý moment 9,1 Nm@6500
Hmotnost 112 kg (provozní)
Cena 39 990 Kč (2012)
Motor: čtyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec, OHC/2, vrtání × zdvih
52,4 × 57,8 mm, kompresní poměr 9,6:1, elektrický i nožní startér, variátor
Podvozek: ocelový rám, vpředu teleskopická vidlice, zdvih 80 mm,
vzadu kyvná vidlice s jedním tlumičem s nastavitelným předpětím,
zdvih 80 mm, brzdy vpředu kotouč pruměr 180 mm, jednopístkový třmen,
vzadu buben, pneu Sava vpředu 120/70-12, vzadu 130/70-12
Parametry: délka 1935 mm, šířka 695 mm, výška 1130 mm, sedlo 800 mm, rozvor
1320 mm, nádrž 6 l, olejová náplň 0,9 l, užitečná hmotnost 150 kg,
max. rychlost 90 km/h