Všechno špatné je pro něco dobré

vydáno 1. 7. 2012, text Ivo Helikar, foto Jiří Podobský

Sotva se „Indi“ vrátil z Tourist Trophy, kde dojel dva závody ze tří, už zase balil. Čekal ho totiž test v týmu, s nímž se seznámil právě na Manu.

První, co mi během krátkého setkání řekl, bylo: „Asi za dvacet minut mi letí letadlo, nemám dneska moc času. Mám domluvenou spolupráci s irským týmem Crossan Motorcycles, který mi půjčil motorku pro druhý závod šestek na TT, a pojedu za ně v Irsku závod s tím, že když se osvědčím, mohl bych s nimi pokračovat celou irskou sezonu. Vlastně všechno špatné je pro něco dobré, nebýt porouchaného motoru v prvním závodě šestek na Manu, tohle by se nestalo. Uvidíme, pojedu na té trati poprvé, s oranžovou vestou jako nováček, na což se těším. Je to náročný okruh, ale zajímavý.“

Jenže my jsme se dál bavili právě o jeho třetím startu na ostrově Man, odkud se na začátku minulého týdne vrátil.


Od začátku jsme četli v tvých tiskových zprávách o problémech s motocykly před startem, co se vlastně stalo?

Celé to bylo hektické, den před odjezdem jsem nonstop balil dodávku do pěti ráno, na twinu se také ještě dodělávala nějaká elektronika, a stejně se to nepodařilo. Vyřešili jsme to až na Manu, koupili jsme tam Power Commander a tím jsme ještě dostřelili nějakých sedm koníků. Tréninky probíhaly ve výborném počasí zhruba od šesti do deseti, jedenácti večer. Na začátku jsme s dvouválcem ještě trénovali na starší gumě, neměli jsme koupenou novou a sto šedesátka nebyla tak lehce k sehnání. Nebylo to tedy nic moc, ale říkali jsme si, gumu koupíme později a pak zajedeme nějaká rychlá kola. K tomu jsme se ale po zdržení už nedostali. Jediné, co nám zbývalo, byl trénink během závodního týdne. To už jsme si twina vyladili, abychom zajeli nějaké slušnější kolo. Jenže nám, nevím proč, záhadným způsobem nezměřili rychlé kolo, kde jsem se zlepšil o nějakých 30 sekund.


Jak probíhal závod třídy Leithweight TT?

Startoval jsem tedy až jako jednačtyřicátý. Nedalo se s tím nic dělat, zvlášť potom, co jsme viděli, jaké motorky tam mají připravené někteří další jezdci. Nedalo se to srovnávat, měli tam od devadesáti do sto pěti koní, naše měla nejprve sedmdesát o tréninku a potom o těch sedm navíc. Vzhledem k tomu, že Farquhar zajížděl na twinu stejné časy jako já na šestce, bylo jasné, že se to nedá dohnat a že vítěz je u tohohle závodu vlastně určený předem. Letělo mu to, svého twina si sám vymazlil k dokonalosti. Vyměnil sice tři motory, ale pak bylo jasné, že vyhraje. On se twinům hodně věnuje a je schopný mechanik a motory si zásadně upravuje sám, to ostatní neumějí. A tím, že jde o celkem novou třídu, úpravny ještě nejsou tak známé. My jsme tedy přijali startovní pozici, jaká byla, a doufali, že se budeme zlepšovat, což se v závodě potvrdilo. Bojoval jsem asi s deseti borci po celý závod a bylo to docela dobré.


A jak probíhal první závod supersportů?

Během tréninků šestek jsme cítili, že motorka nechce na šestý kvalt moc jet, ale mysleli jsme si, že je to benzínem. Lilo se tam místních 97 oktanů, lepší benzín moc nebyl. Přisuzovali jsme to tedy tomu, že na tenhle benzín není motorka zvyklá, jinak to totiž na všechny kvalty valilo celkem dobře. Použili jsme také sériový motor, potřebovali jsme, aby hlavně vydržel. Snažili jsme se s úpravami držet při zemi. Během tréninku časy odpovídaly sérii a říkal jsem si, dobrý, nemůžu čekat, že budu někde úplně vepředu se sériovým motorem. Už před začátkem se ale při nastartování z výfuku vyvalil bílý obláček kouře. Při závodě jsem se pohyboval někde kolem třicátého místa, nebylo to tak špatné. Trochu se nám nepovedl pit stop, měl jsem totiž problém s mlžením přilby, mechanik mi to čistil a až po čase jsme zjistili, že je zamlžená zevnitř. A ve čtvrtém okruhu, když jsem přijížděl do Ramsey, motorka vypověděla službu, šla najednou na tři válce a bylo jasné, že je tam nějaký velký problém. Z motorky šel bílý kouř a nezbylo mi než zastavit. Zvenku nebylo vidět nic, až když jsme rozebrali motor, vypadalo to na nějaký ventil nebo kroužky, ještě přesně nevíme, o co šlo. Byli jsme zklamaní, ale díky sponzorům jsme mohli alespoň začít shánět nějaký motor na druhý závod.


Jak to dopadlo?

Nachomýtl jsem se ke známému týmu Crossan, kterému se tam válely dvě R šestky, a borec mi řekl, jestli to chceš ve středu zkusit, jednu si vezmi, nikdo na nich nejede. Naházeli jsme na ni nějaké své věci, podvozek a tak, měli jsme ho nastavený. Mechanik pracoval do pěti ráno, a ve středu jsme tak mohli nastoupit do druhého závodu. Odpálil jsem a po dvaceti mílích jsem byl ze čtyřicátého místa sedmnáctý. Motorka letěla neuvěřitelně, motor měl zhruba 140 koní, pak jsem ale přijel do Ramsey a přilba se znovu zamlžila. Neviděl jsem už vůbec nic. Okamžitě jsem spadl na šestadvacáté místo a začalo to nanovo. Nikdy předtím se mi to nestalo. Ještě jsme se také zdrželi na pit stopu, protože se nám nepodařilo otevřít víčko, které se otevíralo jinak, a stál jsem tam minutu a půl místo třiceti sekund. Závod jsme nějak dojeli a věděli, že kdyby mě nepotkaly problémy, určitě bychom byli v TOP 10, bez nadsázky.


Jaké to je, zvládnout tenhle cirkus psychicky?

Je to náročné, zvlášť když se stanou věci, které vás normálně nepotkávají. Mlžení přilby, kterou používám bez problémů dva roky, nebo vybuchlý sériový motor. Navíc do závodního týdne nastoupilo špatné počasí, déšť, vítr, slunce, a pořád se to točilo. Místo v deset ráno jsme nastoupili k závodu v šest večer. To tam potom běháte připravený po celý den v nervu.


Pak jsi dostal nabídku odjet i Senior TT?

Tým Crossan byl spokojený a rozhodl se mi půjčit Aprilii RSV, zkusil jsem to a z posledního místa jsem se kvalifikoval. Jenže do cesty nám skočilo počasí a senioři byli zrušeni.


Jak to jde po loňském zranění, je nějaký větší psychický tlak?

Už jsem na trati, kde se mi to stalo, letos jednou startoval, a tak jsem tam raději pro sebe udělal takovou tlustou čáru a řekl si, tady to končí a jedu dál. Uvědomil jsem si, že se u toho musí trochu víc přemýšlet a nesmím si to připouštět. Pokud je člověk zdravý, musí valit dál.


Díky za rozhovor a zlom vaz do dalších závodů.



Další iČMN články

  • Obdivuhodný výkon Jakuba Kornfeila ve Velké ceně Nizozemí
  • Filip Salač: "Dnes to byl nejlepší den z celé sezóny"
  • Velká cena Velké Británie prostě uplavala

Články na MotoLife

  • Motorbike 5/2022
  • Motorbike 4/2022
  • Motorbike 3/2022
  • Šeri testuje - Ducati Monster 1100 EVO – Dlouhodobý test
  • Blood Ridaz

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
před 5 dny v 15:12
Keďže motoristický šport sledujem od svojich piatich rokov, konkrétne od roku 1979, spomínam si na rôzne zásahy funkcionárov počas totalitného režimu do práv pretekárov, pričom jednou z najsilnejších spomienok je pre mňa zavedenie tzv. komerčných stykov, cez ktoré povolili vybraným jazdcom reprezentovať, ale tí si to museli tvrdo platiť a nesmeli bodovať do domáceho šampionátu… Že ešte aj po viac ako 30 rokoch dýcha zastrešujúca organizácia duchom totality je však pre mňa k neuvereniu…
Magazín Motoroute
před 6 dny ve 22:26
Nepropásni svátek příznivců značky Ducati ❗️
DUCATI DEN se uskuteční ve středu 8. června 2022 od 9 do 18 hodin v areálu Autodromu v Mostě.
Časopis Motorbike
6. května v 15:50
Květnový Motorbike je na stáncích! Víc se dovíš  na www.motolife.cz/.../motorbike-5-2022-motorbike-45ec
Bikes.cz
28. dubna
Informace, které nejsou začátkem sezóny na škodu...
Všechny příspěvky ...