Záry
vydáno 2. 3. 2012
---------------------
foto: Záry
Čabajku mám rád, segedín taky a po paprikách bych se utloukl. Pojedu tedy do Maďarska
Loňské dilema, kam na dovolenou, jsem řešil tak dlouho, až jsem to nakonec vzal přes jídlo. Čabajku mám rád, segedínský guláš taky a po paprikách bych se utloukl. Takže co řešit, jede se do Maďarska.

Zemí čabajky

Thumbnail image for /Handlers/ImagerTitulka.ashx?foto=tit_2006_22.jpg
Je sobota 14. srpna 2006, tedy datum plánovaného odjezdu k našim východním sousedům a dále pak do Maďarska. Počasí mi zrovna nepřeje, je zataženo, prší a ani předpověď nezní optimisticky, ale nakonec večer vyjíždím směrem ke slovenským hranicím, kde se ke mně přidávají ještě Mara a Martin. U kluků taky trávím svou první noc ještě v posteli.

Karambol i bez motokrosu
V neděli ráno jsem se probudil do krásného dne, kluci dolaďují poslední mouchy na svých „Huskách“ a přivazují batohy a lehce před polednem můžeme vyjet. První zastávku jsme udělali na Slovensku v Myjavě, kde mi kluci ukazují motokrosovou trať, ale s plně naloženými motorkami raději odoláme pokušení zaskákat si, otáčíme se na patě a pokračujeme dále do Piešťan. To je krásné lázeňské město, a protože do nás od rána pražilo slunko, zastavujeme se vykoupat. Po osvěžující koupeli pokračujeme dále směrem k maďarským hranicím. Noc trávíme ještě na Slovensku v nevelké vesničce, kde tři motorky způsobily docela rozruch.
V pondělí se přes hraniční přechod Šahy dostáváme do Maďarska, kde nás hned vítá pohoří Börzöny s nejvyšším vrcholem Csóyányos (939 m.n.m.), což je na Maďarsko opravdu hodně. Navštívili jsme zde městečko Nógrad se zříceninou hradu z 12. století. Tady Martinovi při otáčení Huska spadla a odnesla to spojková páčka, takže po cestě často stavíme a snažíme se domluvit opravu. S tímto handicapem musel vydržet až do města Szenmártonkáta (za tu dobu měl ruku jako opičák), kde mu majitel servisu na skútry vyrobil z páčky, kterou měl na skladě, náhradu. A to úplně zdarma a ještě po zavírací době! Popřál nám krásnou cestu a říkal že se k nám moc těší na GP do Brna. Nocujeme v městečku Orkény, kde také poprvé ochutnáváme maďarské pivo. Nic moc.

Turistický ráj Balaton
V úterý ráno míříme přes divokou přírodu národního parku Kiskunság směrem k Dunaji. Ve městě Dunajváros se necháváme převézt trajektem na druhý břeh Dunaje, za všechny jsme zaplatili 840 Ft. Komu by se nechtělo platit, může popojet asi o 10 km dál do města Dunfoldvár, kde je most a tudíž doprava zdarma, ale tím si nechá ujít parádní zážitek. Pomalu se přibližujeme k Balatonu, největšímu sladkovodnímu jezeru v Evropě. Čím jsme blíže, tím více si připadáme jak v jiném státě. Opravdu krásné silničky s přibývajícím provozem, vyzdobená města, upoutávky pro turisty a hlavně nápisy „zimmer frei“. Odpoledne dojíždíme do lázeňského města Balotontured, kde se ubytováváme v kempu na pobřeží Balatonu. Cena za stan a tři motorky je 8100 Ft. Večer trávíme prohlídkou města; zvlášť pobřežní promenáda s množstvím stánků a obchůdků je nádherná.
Ve středu ráno ještě využíváme pěkného počasí a koupeme se, takže vyrážíme až po poledni. Po cestě kolem jezera je opravdu na co se koukat, na jedné straně ohromná kvanta vody, na druhé se zvedají mohutné kopce. Severní strana Balatonu sloužila v minulosti jako obranná linie, takže je zde mnoho historických památek. Zastavujeme ve městečku Szigliget a šplháme do kopce na prohlídku zdejšího hradu. Z vrchu je nádherný výhled do okolní krajiny. Dál nás cesta vede do městečka Hévíz, kde je největší termální jezero v Evropě, bohužel přijíždíme pozdě, takže nás do areálu lázní už nepustí. Pokračujeme dále směrem k hoře Bakony, na jejímž úpatí nocujeme.

Gabčíkovo megadílo
Ráno pokračujeme dále přes Bakony. Tady si připadám jako doma na Vysočině – horší silnice, sem tam serpentina. Přes hraniční přechod Komárno se znovu dostáváme na Slovensko a nabíráme kurz k vodnímu dílu Gabčíkovo. Obrovská masa betonu s hloubkou u hráze přes 130 metrů nás uchvacuje. Elektrárna je schopna vyrábět 720 megawattů elektřiny. Nocujeme poblíž Seredě u pískových jezer napájených z Váhu.
V pátek nás budí nepříjemný vítr, který nás provází po celý den. Jedeme směrem na Bratislavu podívat se na senecká Slunečná jezera, kde je nádherná čistá voda, ale začalo se ochlazovat, takže se ani nekoupeme. Jedeme dál do Smolenického krasu. Po projetí nádherných serpentin u města Pernek vzdáváme snahu vydrápat se na motorkách k Plaveckému hradu a jedeme na vypůjčenou chatu poblíž Smolenic. U domácího vínka tam trávíme náš poslední společný večer. V sobotu ráno se loučíme. Já se vracím směrem do Čech, kluci ještě navštívit Červený hrad. Stejně jako před týdnem při odjezdu mi počasí moc nepřeje a posledních 100 km dojíždím v dešti.

Maďarsku a vínu zdar!
A co závěrem? Maďarsko není jen placka, jak mnoho lidí tvrdí, je to krásná země, kde jsme potkali mnoho dobrosrdečných a ochotných lidí. Jsou zde podobné ceny jako u nás, takže s sebou nemusíte tahat zásoby jídla z domova. Doporučuji ochutnat maďarská vína, jsou vynikající.


Další iČMN články

  • Moto Cestou Necestou 2018 – včera odstartovali!
  • Video: EXPEDICE PERU 2018
  • Velká cesta na malých strojích

Články na MotoLife

  • Motorbike 6/2022
  • Motorbike 5/2022
  • Motorbike 4/2022
  • Motorbike 3/2022
  • Šeri testuje - Ducati Monster 1100 EVO – Dlouhodobý test

Příspěvky motorkářů

Magazín Motoroute
16. června v 21:10
Indian Motorcycle představuje FTR Stealth Grey, první tovární edici speciálně navrženou pro mezinárodní trhy.
Časopis Motorbike
16. června v 21:02
Haloooo, na stáncích a pumpách už je další číslo Motorbike časáku! 🏁
Víc na www.motolife.cz/.../motorbike-6-2022-motorbike-45ed
Bikes.cz
14. června
Soužití motorkářů s řidiči aut je někdy vypjaté.
Všechny příspěvky ...