Dr. Frazier a jeho cestování po Vietnamu

Cestování na motocyklu ve Vietnamu byl jeden složitý kvíz. Nejdříve ze všeho se musíte zbavit egocentrického přístupu, že bez velkoobjemového motocyklu není pořádné cestování možné.

Ve Vietnamu žije 85 000 000 lidí a téměř polovina z nich vlastní motocykly, které mají objem 125 cm3 nebo menší. Je to dáno faktem, že ve Vietnamu dlouhá léta platilo omezení dovozu silnějších kubatur, a tak v půjčovnách motocyklů najdete také jenom tento typ motorek. Stejně tak je omezena možnost cestovat na vlastním stroji přes Vietnam, pokud nezapadá do této objemové skupiny.

Samozřejmě jako všude i zde existují výjimky. Viděl jsem tam nového Gold Winga, Harley-Davidson, několik BMW a mnoho Hond a Uralů. Některé se tam dostaly přes diplomatické kruhy, jiné jejich prostřednictvím. Další zase přes návštěvníky jako jsou politici, úředníci, kterým se podařilo získat povolení. Pár jich fungovalo jako policejní vozidla, několik se podařilo propašovat přes hranice.

V roce 2007 Harley-Davidson oznámil, že podepsal dohodu s vietnamskou vládou, že bude importovat motocykly HD do Vietnamu. Nicméně v průběhu roku 2008 ještě nedovezl ani jeden. Nejpravděpodobnější cestou, jak se motorky s větším objemem dostanou do Vietnamu, je přes sousední Kambodžu. Tam je prodává použité obchodník ze Singapuru, který má dostatečný přísun použitých mašin – v Singapuru je nyní velmi drahé provozovat tyto motorky a tak se jich majitelé rádi zbavují za velmi nízké ceny.

Jiný podnikatel z Ameriky se rozhodl, že bude cestovat na svém BMW z Laosu do Vietnamu a Kambodže. Stálo ho mnoho peněz a úsilí, aby získal správné dokumenty, které mu dovolily cestovat do Vietnamu. S obavami, že to nevyjde, přijel k vietnamským hranicím a jaké bylo jeho štěstí, když ho po několika hodinách a procedurách celníci pustili do Vietnamu. Jeho štěstí ovšem netrvalo dlouho. Při odjezdu ze země předložil tytéž dokumenty a motocykl mu byl zabaven, protože neměl povolení na jeho export, ale pouze na import. Trvalo pak několik měsíců, spoustu hodin práce, velké množství peněz a energie, než se mu podařilo získat povolení k vývozu jeho vlastního motocyklu.

Někteří motorkáři se snaží projet se sfalšovanými údaji v dokladech nebo to řeší výměnou označení motorky. Ale to jsou spíše občasné úspěchy.

Já jsem se rozhodl pro nejjednodušší cestu – jel jsem na motocyklu Minsk 125 a čínské kopii Hondy (110 cm3).

Cena pronájmu motorky se pohybuje od pěti do deseti dolarů na den, ceny za opravy jsou mírné, oba motocykly běžely bez problémů. Obecně se jejich technický stav může velmi lišit – od téměř nového kusu až k velmi používanému a zastaralému.

Druhý velký problém, se kterým musíte počítat ve Vietnamu, je jazyk. Když vyjedete z velkých měst, angličtina je téměř nepoužívaná, dohovoříte se vietnamsky nebo s obtížemi francouzsky. Ubytovací a stravovací zařízení byly vcelku snesitelné, jediné, čím jsem si nebyl jistý, byl jeden nebo dva obědy. To hovězí či vepřové maso spíše chutnalo tak nějak zvláštně – moc bych za to nedal, že jsem si pochutnal na nějakém hafíkovi. Funguje zda také náhražka kuřecího masa – maso z hada je mu velmi podobné.

Ubytování v levnějších no name hotelích se cenově pohybovalo od patnácti na venkově do čtyřiceti dolarů ve velkém městě jako je Hanoi.

Jezdit na motorce ve vietnamských městech je hlavně o velké dávce koncentrace na neskutečně chaotický provoz. Nejhorší jsou křižovatky, kde se setkává 5 hlavních silnic ve městě, nejsou tam žádné semafory, policista, kdokoliv nebo cokoliv, co by dopravu usměrňovalo a vy tím chcete projet bez karambolu či jiné tělesné újmy.

Protože zde nefunguje ani pravidlo přednosti zprava, jediné, které se všichni snaží dodržovat, je pravidlo vyhnout se nárazu. Když už se skoro zdálo, že auta do sebe vrazí, řidiči najednou zpomalili a zastavili, a pak začali řešit, jak se z této situace dostanou. Nikdy se nestalo, že by docházelo ke slovním potyčkám, ukazování zdviženého prstu atp, nicméně klaksony se používaly ostošest od ranního kuropění až do soumraku.