Jak se dělá olej?

vydáno 5. 4. 2012, text Jan Rameš, foto Mogul

Odpověď jsme hledali v kolínském závodě společnosti Paramo, výrobce olejů značky Mogul.

Mogul od loňska nabízí zbrusu novou řadu vysoce kvalitních motocyklových olejů Mogul Moto (oleje do čtyřtaktů splňují specifikaci API SM, do dvoutaktů API TC, tedy v současnosti ty nejvyšší) a já jsem měl to štěstí, že mými průvodci po továrně byli jak Ing. Luboš Krejčík, projektový manažer a vedoucí oddělení podpory prodeje, tak Ing. Miroslav Malý z vývoje, který tyto oleje přímo naformuloval. Pan Krejčík mě sice dopředu varoval, že toho k vidění moc není, jen samé obří zásobníky a nekonečný spletenec trubek a různých čerpadel, nicméně i když měl částečně pravdu, protože na pohled výroba oleje vážně žádná akční podívaná není (vše je řízeno strojově a ukryto v zmiňovaných zásobnících), následný důkladný popis a odhalování mnoha pro mě tajemných záhad olejářské výroby to s přehledem kompenzovalo.

Celá problematika má nádech mystična a je důkladně zašifrována jazykem, kterému rozumějí jen premianti z VŠCHT, ačkoli se mi oba pánové snažili vysvětlit, že je to „jen“ obyčejná chemie a ke cti jim je nutno přičíst, že na mě mluvili v maximální možné míře lidsky (to když viděli, že se mi na tváři střídají výrazy údivu a zděšení). Až jsem chvílemi litoval, že podobný přístup neměla před lety moje profesorka chemie, dneska jsem mohl vyvíjet oleje do motorek a výrazy jako „rozvážu molekuly a nasytím vazby“ by mi nezněly jako hlášky z Hitchcockových hororů.


Ta správná část ropy

Na úplném začátku každičkého oleje, ať do dvoutaktů, nebo do čtyřtaktů, minerálního, či syntetického, je ropa. Černé zlato, tvořené pravděpodobně rozloženými zbytky prehistorických živočichů a rostlin, které když máte pár kilometrů pod svým pozemkem a dokážete ho dostat ven, tak vám a zhruba padesáti následujícím generacím vašich potomků zajistí celkem bezstarostný život - v zemích, kde není nic než písek a horko, si třeba postaví lyžařskou sjezdovku v nákupním středisku.

My takhle obdarovanou zemí nejsme, takže se k nám ceněná tekutina dostává dvěma ropovody, a sice známou Družbou ze středního Ruska plus k nám jde arabská ropa ropovodem TAL, resp. IKL z italského Terstu. Obě „žíly“ končí v centrálním úložišti ropy v Nelahozevsi u Kralup nad Vltavou (Družba má ještě odbočku do pardubického Parama) a nás pro účely článku zajímá ta ropa, která potom putuje do rafinérie v Litvínově. Tam ji prostřednictvím postupů, které byste nepřáli ani svému největšímu nepříteli (atmosférická a vakuová destilace, hydrokrakování, což je štěpení uhlovodíků s dlouhými řetězci pomocí vodíku…), rozdělí na jednotlivé tzv. frakce, kdy nahoře jsou ty nejlehčí plynné uhlovodíky, jako methan, a jde to k těžším přes benzín, petrolej, naftu až po oleje a nejtěžší asfalt. A potom se vezme hydrokrakovaný olej a po železnici převeze do Kolína.


Základový olej

V Kolíně si na surovinu, která jim přijde, tzv. hydrokrakát, pěkně posvítí. V takových vysokých píšťalách se opět destiluje (zní to slibně, jenže místo švestek tady jsou ty krakované uhlovodíky), odstraňují se tuhé parafíny, protože jinak by byl olej téměř tuhý, a sype se tam adsorpční hlinka, která váže zase jiné sajrajty, pak se to celé přefiltruje… Prostě danou tekutinu čistíte tak dlouho, až vám zbyde něco, čemu se říká základový olej. Těch je několik a liší se podle viskozity (laicky – jak je olej hustý) a viskozitního indexu (jak moc se mění, resp. v ideálním případě nemění viskozita s měnící se teplotou). Základové oleje se ještě dělí do tří různých skupin podle kvality, která je dána procentuálním množstvím nasycených uhlovodíků a síry plus viskozitním indexem. Skupina I je „nejméně“ kvalitní, tyto základové oleje vznikly jen „obyčejnou“ rozpouštědlovou rafinací. Skupinu III potom tvoří ty nejlepší hydrokrakované oleje, které jsou mnohdy srovnatelné s polyalfaolefiny.

S čím? S polyalfaolefiny alias PAO. Výše uvedené totiž platí pro základové oleje minerální (nad tímto označením se oba pánové dost kroutili, protože i skupinu III lze dle určitých principů považovat za syntetické oleje a rozdělení na minerální a syntetický olej je jenom v rozdílném zpracování základní vstupní suroviny, která je pro všechny skupiny stejná – ropa). PAO řazené do skupiny IV se z ropy získávají jinou cestou, a sice složitou úpravou a zkapalněním dříve plynného etylénu. Nerozumíte? Nevadí, prostě to berte tak, že u minerálních olejů se od počátku počítá s tím, že z nich bude olej, a potom se fyzikální cestou čistí, zatímco syntetické vznikají tak trochu oklikou chemickými zásahy do struktury molekuly. Tím se jim dá „nařídit“ takové chování, které oleje minerální nikdy mít nemohou (viskozitu 0W z minerálu prostě neuděláte), nicméně ekonomicky je to nesrovnatelně náročnější.


Barman koktejl míchá…

Ať syntetický, nebo minerální, zkrátka máte před sebou základový olej. Tedy ne před sebou, nýbrž v některém z obrovských zásobníků, a že jich v Kolíně je. Tady si neodpustím malou vsuvku, prý kdybych měl štěstí, mohl jsem v areálu vidět cisternu konkurenční olejářské značky zaměřené na motocykly, kterak tankuje základový olej Mogul – inu, globalizace, a když máte kvalitní produkt…

Nyní přichází čas pro mísírnu. To je středně velká hala, v případě kolínského Mogulu s letos zbrusu novým vybavením za mnoho milionů, kde se jde do finále. Řečeno hospodskou hantýrkou, tady jste „na baru“. Mají zde dva mísicí zásobníky (takové obrovské mixéry), jeden na deset, druhý na třicet tun, přičemž oba jsou uchyceny na vahách, takže vždycky přesně víte, kolik které ingredience jste dovnitř napustili. A barman v řídicím centru může začít míchat koktejl 10W40 podle přesně dané receptury dodané vývojovým oddělením.


Přidat aditiva!

Finální motorový olej tvoří základový olej a různá aditiva, jichž může být až 20 % i více. Některých se používá hodně a jsou tudíž do mísicího zásobníku přiváděny „potrubní poštou“ přes úžasnou rozdělovací aparaturu, jiných naopak jen naprosto stopové množství (pár kilo ve třiceti tunách, co to je), takže je dovnitř sypete ručně. Něco se předehřívá, něco se chladí, něco je v barelech, něco v pytlích, něco v podobně velkých zásobnících kdesi v areálu…

K aditivům se váže jedna velice zajímavá informace – na světě existují čtyři velcí výrobci, kteří nabízejí portfolio aditiv, a od nich nakupují všechny olejářské firmy. Jestliže si jen některé vyrábějí svůj vlastní základový olej (jako že Mogul ano), tak aditiva komplet všechny nakupují a dostávají je dokonce i s typickou recepturou na ten který druh oleje! A je jen na výzkumnících, v jakých poměrech je do finálního oleje nakombinují. Klidně se tedy může stát, že si koupíte dva úplně stejné oleje od dvou různých výrobců, protože mají oba stejnou formulaci. A to se nebavíme o situaci, kdy si koupíte ten samý olej vyrobený v té samé mísicí nádobě, akorát s jinou etiketou…


Několikanásobná kontrola

No, a máme hotovo. Tedy vlastně nemáme. Z každého hotového oleje se odebere vzorek a ten jde na kontrolu do laboratoře. Na důkladnou kontrolu, sluší se říct, vlastně se finální produkt rozebere na prvočinitele a zkontroluje, jestli odpovídá dané receptuře. Pravděpodobnost, že je olej správně namíchán, se prý blíží 100 %. „Všechno je pod několikanásobnou kontrolou,“ vysvětluje mi pan Malý. „Základový olej je zkontrolovaný, aditiva od výrobce přijdou s atestem. Pracovníci v řídicím centru vše řídí počítačem, dávkování je velice přesné, nemůže se stát, že by se něčeho dalo moc, nebo by se na něco zapomnělo, či by se dokonce dalo jiné aditivum. Čistě teoreticky by mohlo dojít k velice mírné odchylce od receptury v případě, že by třeba koncentrace určité látky v aditivu byla na nějaké spodní hranici, neboť vše má své určité rozmezí, a přístroj by toho potom také dal minimální předepsané množství. Ale jak říkám, to je jen teoreticky…“

Celá hotová náplň je zatím přečerpána do jiného zásobníku, aby nepřekážela a mohl se míchat další olej, a až po potvrzení z laborky, že je vše OK, se může začít plnit do nádob. To probíhá na automatické lince, olej se stočí, flaška zazátkuje, etiketa nalepí – a z ropy máte olej!



Další iČMN články

  • 50 let řadových čtyřválců Honda
  • 15 ročník výstavy přestaveb Bohemian Custom Bike
  • MOTO VÝSTAVA LIBEREC 2019

Články na MotoLife

  • Motorbike 5/2022
  • Motorbike 4/2022
  • Motorbike 3/2022
  • Šeri testuje - Ducati Monster 1100 EVO – Dlouhodobý test
  • Blood Ridaz

Příspěvky motorkářů

Moto.cz
před 4 dny v 15:12
Keďže motoristický šport sledujem od svojich piatich rokov, konkrétne od roku 1979, spomínam si na rôzne zásahy funkcionárov počas totalitného režimu do práv pretekárov, pričom jednou z najsilnejších spomienok je pre mňa zavedenie tzv. komerčných stykov, cez ktoré povolili vybraným jazdcom reprezentovať, ale tí si to museli tvrdo platiť a nesmeli bodovať do domáceho šampionátu… Že ešte aj po viac ako 30 rokoch dýcha zastrešujúca organizácia duchom totality je však pre mňa k neuvereniu…
Magazín Motoroute
před 5 dny ve 22:26
Nepropásni svátek příznivců značky Ducati ❗️
DUCATI DEN se uskuteční ve středu 8. června 2022 od 9 do 18 hodin v areálu Autodromu v Mostě.
Časopis Motorbike
6. května v 15:50
Květnový Motorbike je na stáncích! Víc se dovíš  na www.motolife.cz/.../motorbike-5-2022-motorbike-45ec
Bikes.cz
28. dubna
Informace, které nejsou začátkem sezóny na škodu...
Všechny příspěvky ...