Modely Suzuki 2016 na vlastní kůži + NOVÉ VIDEO

Nejdřív jsme si mysleli, že půjde o testování nového SV650, ale když jsme dorazili do maďarského Zsámbéku, ležícího kousek na severozápad od Budapešti, spadla nám brada. Šestnáct strojů od dvanácti modelů, samozřejmě včetně očekávaného esvéčka, ovšem žádné volné vožení se po silnicích nebo okruhu, nýbrž bohatý program rozdělený do čtyř sekcí!

Místem, které nás hostilo, byl Driving Camp Zsámbék. Obrovský areál, kde se testují motorky i auta a kde probíhají všemožné zdokonalovací kurzy. Dvanáct hektarů plochy, šest různých modulů, asfaltových i offroadových, s povrchem skvělým i kluzkým. Mají tady i své vlastní instruktory, kteří nám přichystali pěknou kličkovanou. Původně jsem se podivoval, proč jedeme do Maďarska kvůli avizovaným zhruba dvěma hodinám ježdění na motorce, ale můžu říct, že jsem toho za ty dvě hodiny měl fakt plné brejle. Teda ne, ty nenosím, ale řádně propocené úplně všechno. Hodinka v rychlejším programu, rozděleném na dvě sekce, a druhá hodinka v pomalejším a opět ve dvojím provedení. A na každou úplně jiné stroje.

Naše grupa česko-slovenských novinářů začínala tou rychlejší částí. Bylo úplně jedno, co jste si vzali za motorku, po chvíli jsme se stejně prostřídali, takže každý jel na všem. Já si bohužel až úplně na konci uvědomil, že jsem zcela minul možnost svézt se zase po letech na Hayabuse, ale jinak jsem to střídal jak fusekle: nové SV650, další letošní novinka GSX-S1000 (sice se prodávalo už loni, ale je to model L6), GSX-R1000 a litrový V-Strom. Čistě na rozježdění jsme si dali testík ABS, jimž byly všechny stroje vybaveny. Rozjezd tak na 80 km/h a prudké brzdy, ovšem na zvláštním povrchu, kde asfalt střídaly pruhy natřené kluznou vrstvou (na celistvé kluzné ploše se testují auta, ta prý pro motorky není). Rodeo to bylo pěkné a vůbec elektronice tuhle "prasárnu" nezávidím, kdy to fakt chvíli klouže moc a chvíli zase vůbec. Ale dobrý, s lehkým pohopkáváním to zvládly všechny stroje, a že jsem je fakt vůbec nešetřil, rozjížděl se fest a brzdovou páčku drtil jak za peníze. Potom přišel na řadu slalom a vyhýbací manévr - nic, co bychom už neznali z aktuálně platných testů pro autoškoly. S malou výjimkou, byl tam i slalom s hodně velkým offsetem a šněrovat to tam na GSX-R1000, zejména když kužely stály ani ne půl metru od trávy, bylo docela krušné. Nakonec jsem si uřízl pěknou ostudu, když jsem si u jednoho kužele zašlápl v nulové rychlosti GSX-S, a i když jsem rychle dal nohu dolů, už jsem to neudržel a rozplácl se jak široký, tak dlouhý. Naštěstí škody žádné, jen zmáčknutý prstík od brzdové páčky a pošramocené ego...

Závěr první hodiny patřil jakémusi improvizovanému okruhu. Krátká rovinka, kde však šlo dosahovat i silně nezákonných rychlostí, ostrá vracečka, vingl přes horizont, další horizont, zase vracák, prostě technická záležitost, a to mám moc rád! Jelikož jsem jezdil v džínách a kožené bundě, na GSX-R jsem se moc necítil a i GSX-S byl spíš soupeř než parťák, ale na SV650 jsem si to užil bohatě a úplně nejlepší byl litrový V-Strom. Tahle motorka funguje fakt skvěle, přitom je taková nenápadná. Jako první letěl "guide" na Hayabuse, která se pod ním zmítala jak v agónii, za ním Carlos na GSX-R, od jehož sliderů lítaly jiskry, a za nimi já v jízdní pozici spokojeného výletníka, vyrušovaný jen občasným škrtáním stupaček o zem. Pevnost podvozku a síla brzd je u V-Stroma fakt zarážející!

Druhá část programu už byla pomalejší a byla to taková pěkná motogymkhana. Také jsme měli úplně jiné motocykly: skútry Address 110, Burgman 200 a královský Burgman 650, malého V-Stroma 650, kapotovanou malou Inazumu 250F, letošní novinku Van Van 200 a ďábelský Intruder M1800R ve výhružné matné šedé. Když jsem viděl, co nás čeká za trať, okamžitě jsem si zabral malý Address, ovšem instruktor nám ukázal, že to s prstem v nose dá i na tom Introšovi. Tak jsem to zkusil taky a málem z toho byl druhý karambol dne. Doleva v pohodě, otočil jsem se i v tom vymezeném prostoru, který byl snad menší než chodba v paneláku (aspoň mi tak připadal), ovšem doprava jsem narazil na svoje fyzické limity - i když už jsem neseděl na sedle, nýbrž až na nádrži, s řídítky v plném rejdu jsem prostě nedosáhl na spojku.

Závěrečná část motogymkhany už byla rychlejší a odehrávala se zčásti na velkém asfaltovém kruhu, kde jste se mohli pěkně položit do náklonu. Tady už byl Intruder o něčem jiném, i když dřel snad úplně vším. Pod kůži se mi rychle dostal největší Burgman a já si zase osvěžil, jak neskutečně dobrý tenhle praotec maxiskútrů je. Náklony až na ucho, pevný podvozek, a ta síla velkého dvouválce! Největší prča ovšem byla, když jsme si dali opět další "race" s Carlosem, vybaveni Inazumou a Van Vanem. Právě Van Van v letos novém provedení 200, které však záhy zmizí do propadliště dějin, neboť neplní normu Euro 4, mi v paměti utkvěl snad nejvíce. Tahle motorka mě prostě baví. Smějete se, jen co nasednete. Tohle plážové vozítko s obrovskými pneumatikami totiž ve dvoukilu už solidně upaluje, a i když ho na silnici drtíte do nesmyslů, vůbec neprotestuje. Motorka pro toho, kdo má smysl pro humor!