Z ARCHIVU ČMN 2007:
Mrštný sportovec
Naši nejbližší západní sousedé jsou vyhlášení svým neomezeným vytvářením slov složením z několika jiných. Například die Selbstbedienungsladen (sámoška) zná asi každý Čech. Méně známé, ale o to výraznější je jejich pojmenování Foglarova létajícího kola ve vojenské úpravě pro Luftwaffe: Spezialvolksturmfahrradjägerraketentriebwerkagregatt. BMW G 650 Xmoto je také takovou složeninou, ukrývá v sobě kus mrštného sportovce a každodenního městského dříče, je to takový "mrštný sportovní městský motocykl", prostě das Flinksportstadttäglichmotorrad.
vydáno 26. 2. 2018, vyšlo v ČMN 22/2007, text Petr Pour, foto Jim
Bavorské motocykly byly vždy vnímány jako robustní stroje, které dojedou kamkoliv a po čemkoliv, ale hlavně ať je to hodně daleko. Jenže nová doba si žádá nové činy a lidé už nechtějí jen cestovat. Čím dál víc se chtějí bavit. Bavoři tento trend pochopili, čímž vzniklo třeba enduro HP2 a posléze i motard Megamoto a loni (v roce 2006 - pozn. red.) se představily úplně nové modely F800 s řadovým dvouválcem, ze kterých vyzařuje silný sportovní duch. No a aby toho nebylo málo, pro letošek spatřila světlo světa řada G 650 X. To jsou lehké motocykly bez ambicí požírat kilometry, které ale o to více chtějí přinášet svému majiteli radost, třeba i z kličkování zacpaným městem cestou do práce.
Zastavení první: přejímka
O tom, že to v Mnichově se sportovnějším zaměřením mysleli vážně, jsme se s Honzisem přesvědčili hned v první chvíli při přebírání motocyklu. Nemá druhé stupačky, jak se dostaneme zpět do redakce? Jde to, ale moc bych to tu nerozváděl. Každopádně, sedlo poskytuje prostor pro dva, na rámu jsou i díry pro připevnění držáků na druhé stupačky a v techničáku je vozidlo otypované jako dvoumístné. Ale druhé stupny tam nejsou.
Pracoviště pilota doznalo jednu základní změnu. Ovládání blinkrů se soustředí pouze na levačku, po vzoru italských strojů. Člověk si tak nemusí zvykat na ovládání oběma rukama, ale zezačátku si občas zatroubí, protože tlačítko klaksonu je v místech, kde japonské stroje mají právě přepínač blinkrů. Palubka udává, kromě standardních údajů, ještě jednu hodně užitečnou informaci - napětí baterie. Naopak trochu postrádám otáčkoměr. U takto drahého stroje bych očekával i nastavitelné páčky spojky a brzdy. Ale to je takový celosvětový trend. Asi jsou nedostupné.
Rám je, pro BMW, úplně nová konstrukce, totiž kombinace trubkového ocelového a hliníkových profilů. To slibuje velkou pevnost a zároveň málo kilogramů. Ostatně konstruktérům se podařilo stlačit suchou hmotnost pod 150 kilo, což je na bavorské poměry, kde vždy vládly tupláky a "šnicly mit knédln", slušná váha.
Agregát je starý známý už z modelů F. Na první pohled je prakticky totožný, sáhlo se do něj jen minimálně, ale i přesto se podařilo při zachování stejného objemu a při splnění emisní normy Euro 3 vyloudit další tři koníky navíc. Ke spuštění slouží pouze elektrický startér, nakopávačky už nejsou v módě. Nicméně čtyřventilový DOHC jednoválec plněný stříkačkou chytá v pohodě. I díky automatickému sytiči.
Zastavení druhé: u Vorlíčků
Možná, že někde mají hospodu "U Vorlíčků", ale já mám na mysli motardovou trať Petra Vorlíčka v Milovicích. Když už testujeme takový motocykl, byl by hřích ho na závodní trať nevzít. A máme štěstí, přistihli jsme pár jezdců při tréninku, takže můžeme okoukat jejich styl a shodnout se, že jsou to blázni.
BMW, i když se tváří hodně sportovně (o čemž svědčí štíhlá stavba a třeba i kovové enduro stupačky), je proti závodním speciálům vyšší, širší a nepoddajnější. Hodně by pomohla jiná řídítka (širší a vyšší), ale přece jen iksko, ač dost lehké, působí na trati, kde se pohybují stroje o 40 až 50 kilo lehčí, neomaleně. Kdo chce, může si štelovat zadní i přední tlumení a dokonce pomocí vodováhy nastavit ideální polohu těžiště v závislosti na váze jezdce.
Brzdy obstály parádně ve všech situacích, přední čtyřpístek vás zpomalí přesně podle potřeby a zadek se u těchto motorek používá minimálně (už jen se naučit ten drift). Zato motor je spíše než sportovně naladěn na pohodlí. Není z něj cítit žádna zdravá agrese. Jako kdyby si říkal: "Já tě tu budu vozit třeba do aleluja, ale nečekej, že se kvůli tobě uženu." Stejně tak "pohodlná" je i převodovka. Té se z pohledu běžného uživatele nedá nic vytknout, kvalty padají tam, kam mají, a to včetně neutrálu, jenže na trati potřebujete řadit opravdu rychle a s tím už si skříň moc dobře neporadí.
Shrnuto podtrženo, s Xmotem se určitě na trati vyřádíte, ale pouze při splnění dvou podmínek. Zaprvé: nesmíte mít přehnané závodnické ambice, ale pouze chuť se pobavit. A zadruhé: nesmíte mít porovnání s ostrým motardem. To, co je pro Xmoto vrchol, je pro ostrý stroj slabší střed. Oproti konkurenčním sériovkám je plusem nízká hmotnost a výkonný motor.
Zastavení třetí: zpátky ve městě
Vracím se po dálnici zpět do Prahy, takže si rovnou zkusím, kam až sahají rychlostní hranice této štiky. Překročit maximum našich dálnic není problém. Dokonce není problém se přehoupnout i přes 160 km/h. Musím to upřesnit, problém to není pro motor. Ten sám osobě by šel klidně přes 170 km/h. Ale to už bude nelibě snášet řidič a podvozek. Coby pilot musíte sedět až daleko vzadu a nalepit se na nádrž (teda ona to nádrž není, ale jiné motocykly ji tam běžně mívají). Jinak na vás bude působit nesnesitelný odpor vzduchu. Ostatně boční rázy do vás budou bušit stejně, takže bacha na předjíždění kamionů. Také se rozlučte s realitou ve zpětných zrcátkách, ostrý obraz vystřídají akvarelové čáry.
Podvozek je při takovém trapu hodně citlivý na pohyb a stačí málo, aby vám to pěkně zamávalo s řídítky. Taková příčná nerovnost ještě při mírném náklonu vám nažene strach pod kůži a pot do trenek. Tohle není cestovní dálniční typ, i když, jestli je stroj cestovní, nezáleží ani tak na něm, jako na míře řidičova šílenství.
Konec dálnice předznamenává začátek kolon, všemožného proplétání a také utažených zatáček. Tady všude se konečně projeví přednosti tohoto stroje. Sedíte vysoko nad ostatními, takže máte parádní přehled a hlavně díky nádrži pod sedlem se těžiště opět o něco posunulo níž. Jet krokem a nešněrovat přitom není pro Xmoto žádný problém. Cesta do práce se tak stane opravdovou zábavou. Na to ale pozor, protože někdo by vám mohl závidět váš úsměv pod helmou. A ještě víc se nasmějete, až při tankování zjistíte, že nemáte co dolejvat. Nádrž je sice jen na devět a půl litru, jenže Bavor si vezme tak mezi třemi a čtyřmi na sto (tedy pokud zrovna neblbnete u Vorlíčků).
Tento motocykl, ač se tváří hodně sportovně, je víc civilní. Jeho služby oceníte nejvíc ve městech, kdy díky němu nebudete stát v žádné frontě. Když to nepůjde mezi, projedete bokem přes obrubník. Jenže za to musíte zaplatit svým pohodlím. Na úzkém sedle se moc dlouho v kuse vydržet nedá. Výhodou je protiskluzový potah, který drží vaši zadnici tam, kde ji odložíte. Výška sedla možná někoho odradí, ono to není dvakrát příjemné, trnout na každé křižovatce na špičkách. Naštěstí opravdu výtečná ovladatelnost v minimálních rychlostech slibuje, že nohy ze stupaček moc dávat nebudete.
BMW G 650 Xmoto
motor čtyřdobý, kapalinou chlazený jednoválec, DOHC/4
objem 652 cm3
vrtání x zdvih 100 x 83 mm
výkon 39 kW (53 k)/7000 ot./min.
točivý moment 60 Nm/5250 ot./min.
kompresní poměr 11,5:1
plnění motoru vstřikování
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu kotouč * 320 mm, čtyřpístkový třmen
vzadu kotouč * 240 mm, jednopístkový třmen
rozvor 1500 mm
výška sedla 880 - 900 mm
hmotnost 147 kg (suchá)
nádrž 9,5 l (2 l rezerva)
cena 241 600 Kč (v roce 2007)
Článek vyšel v tištěných ČMN 22/2007