Na konci léta tříválcová osmsetpadesátka MT-09, na podzim v Miláně potom její supermotardová verze Street Rally a hlavně tahle dvouválcová MT-07. Tyhle motorky vnesly nový život nejen do řady Monster Torque, kterou kdysi začala lokomotiva MT-01 a nyní ji okupovala sice příjemná, ale nijak zvlášť monstrózní jednoválcová MT-03, nýbrž hlavně do celého výrobního programu Yamahy. Ta už to potřebovala jako sůl, a tohle je návrat na výsluní ve velkém stylu. Temný je možná kubistický design těchto strojů, stejně jako barevná provedení, v nichž se nabízejí, ovšem z projížďky se budete vracet rozzáření jak pampelišková louka. A z MT-07 obzvlášť. Ta lehkost, ta ovladatelnost, ten živý motor, a hlavně ta CENA! Přestože jich dovozce podle svých slov objednal velmi optimistické množství, už teď jsou na ni pořadníky. Upřímně, nedivím se.
Vypadá dražší, než je
Příchod MT-07 jsem zaregistroval jen jako jeden z mnoha exemplářů na milánském veletrhu. Nic, co by mě zvlášť zaujalo. Její tvary mě sice neurážejí, ale také nijak extra nerajcují, stejně jako u MT-09 říkám, že pro samou hranu vlastně pořádně nevím, jak ta motorka vypadá. To znám jinačí missky, i v téhle kategorii. Poprvé jsem si ji pořádně prohlédl až na brněnském Motosalonu, a tady už jsem ji začal vnímat více, a když jsem si ji těsně po Motosalonu bral na test, už jsem si ji se zájmem prohlížel.
Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by tohle zrovna měla být motorka s cenovkou pod 130 tisíc. Zpracování je bez poznámek, však také na vinku vidíte, že MT-07 je vyráběná v Japonsku, a ne v Indii či kde, jak se také můžete dočíst na všemocném internetu. Jediné, co mě vysloveně rozčilovalo, je titěrný ovladač blinkrů a těsně vedle něj klakson, jinak jsem si celou dobu uznale bručel pod vous. Každý plastíček, každý držáček má nějaký zajímavý tvar, vyloženě skvěle vypadají ráfky, zubaté kotouče, líbily se mi praktické kryty osy zadního kola. A samozřejmě kyvka, která by u takhle levné motorky klidně mohla být kus jeklu a nikdo by se nad tím nepozastavoval, ale Yamaha si dala záležet a udělala skutečně parádní kousek hodný stroje trojnásobné ceny. Hele, ty jedna MT-07, ty mě začínáš zajímat!
Málo otáček, málo benzínu
Obavu jsem měl ze sedla, jeho tvar je takový prazvláštní, placatý a vpředu nahoru vytažený. Hned první nasednutí ale ukázalo, že strach má velké oči, protože sezení je v naprostém pořádku, sedátko je příjemně tuhé a dává dobrou zpětnou vazbu při odpovídajícím pohodlí. Od větších jezdců jsem slyšel, že jsou na ně moc úzká řídítka, já mám také raději širší, ale u nula-sedmičky mi nepřišlo, že by tam byla špatně.
Nad řídítky trůní poměrně velký palubní displej, který je dost daleko od předního světlometu a vzniklý prostor můžete přikrýt doplňkovým plexi, ale ve standardu je to odkryté a vůbec to nevypadá blbě. Displej samotný má ode mě pochvalu, uprostřed máte to nejdůležitější, zařazený kvalt, vpravo tachometr, otáčkoměr je graficky dole. Ten není moc výrazný, jenže u takhle pružného a vstřícného motoru ani být nemusí. Upřímně, kdyby tam otáčkoměr nebyl, vůbec nic by se nestalo, koukal jsem na něj z čiré zvědavosti. Třeba abych zjistil, že sekundární převod je příjemně krátký, při dálniční stotřicítce točíte 5500, ovšem omezovač zasahuje až o dalších pět tisíc dál!
Tam se ale ocitáte velmi zřídka, protože tenhle motor navzdory svému malému objemu nabízí tolik síly už ve spodním a středním pásmu, že nějaké vytáčení do omezovače je jen zbytečným plýtváním paliva. V téhle oblasti dokáže být dvouválec vůbec velmi vstřícný, dílky na palivoměru ubývají pomalu a ukazatel okamžité a hlavně průměrné spotřeby dokáže spořivému člověku vyloudit spokojený úsměv na tváři. Já se za celý test pohyboval v rozmezí 3,8 až 4,3 litru na sto, přičemž hodně kilometrů bylo najeto v příměstském hustém provozu, ale nezanedbatelná část po okreskách ve svižném tempu. Dálnice a těžká ruka na plynu průměr dostanou nad pětku, ale když zrovna nemusíte jezdit pořád sto padesát, kdy už to mimochodem fakt dost fouká, tak vám výplata vydrží dost dlouho. Anebo kapesné od maminky, MT-07 si totiž můžete pořídit seškrcenou na 35 kW a řídit ji s á-dvojkou od osmnácti. A nenapadá mě moc jiných motorek, které bych mlaďochům doporučil raději.
Radost až na kost
Pojďme ale zpátky k motoru. Panenko skákavá, že já vám vlastně ještě neřekl, co je to zač? Pamatujete, jak jsme vám v minulém roce přinesli špionážní fotky neznámého dvouválce Yamaha, které unikly z nějakého uzavřeného setkání v rámci značky? Tak to je on. Úplně nové jádro, řadový dvouválec o objemu necelých sedm set kubíků, velmi kompaktní. Válce jsou posunuty lehce mimo osu klikovky, což snižuje tření a tím i spotřebu, která byla jedním z klíčových cílů při vývoji. Vyvažovací hřídel je prý jedním z nejlehčích v současných motorech, přesto však svoji funkci plní na jedničku s hvězdičkou, o vibracích se u MT-07 skoro nedá mluvit. A již tradičně nemůže chybět přesazení ojničních čepů o 270*, jako to už kdysi dávno zavedla TDM850 a později převzala Super Ténéré a ve čtyřválcové formě R1. Yamaha to dnes nazývá „Crossplane Philosophy“, proto také na motoru najdete zkratku CP2. Oproti motoru s pravidelným zapalováním by měl být motor lépe kontrolovatelný a řidič by měl mít lepší odezvu a cit pro to, co se děje na zadním kole.
Tenhle konkrétní rozestup intervalů zapalování má také devadesátistupňový motor V2, a tahle konfigurace vždycky platila za pořádného siláka ve středním pásmu. Dvouválec MT-07 není výjimkou, jenže on má síly dost tak nějak všude. Výhodou malých objemů je, že se velmi rády a lehce vytáčejí, a přesně tohle je i nula-sedmička. Řekněte tříletému děcku, že pojedete na celý den do zábavního parku plného houpaček a prolézaček, a i když bude mít velkou radost, pořád to bude málo proti tomu, jakou má radost motůrek MT-07, když otevřete plyn. Dva tisíce otáček je takový limit, pod kterým není dobré dvouválec trápit, městskou padesátku zvládnete na pětku, šedesát už se ale dá jet v pohodě na šestku při dvou a půl tisících. Od téhle hranice není problém naplno akcelerovat, a když budete prohánět mimochodem opravdu skvěle odstupňovanou převodovku, vystačíte si s rozmezím od tří do maximálně šesti tisíc otáček a budete se tlemit od ucha k uchu. Občas si to drbnete přes spojku na zadní, jindy se rozhodnete, že dnes se neřadí a necháte tam čtyřku, a takovýchto zábavních programů si s MT-07 vymyslíte spoustu.
Pro každý den a každého pilota
Co by ale byl motor bez adekvátního podvozku a vlastně celé motorky? Lehkost z ní úplně čiší, ono když vám něco váží pod 180 kilo i s plnou nádrží, tak to prostě poznáte hned. Posaz je vzpřímený, rozhodně více městský než sportovní, což je další plus pro ovladatelnost a zásadní záležitost v otázce pohodlí. Přitom na sedle máte dost místa na pohyb a není problém měnit pozici podle toho, jestli chcete jet v klidu a narovnaní, nebo vás chytne rapl a budete potřebovat měnit zatížení. Zdánlivá prkotina, ale jsou motorky, které vám nadiktují jediný způsob jízdy a máte smůlu, buďto trpíte při pomalé jízdě, nebo se bojíte při svižné.
Odpružení sice ukazuje, kde se šetřilo, přední vidlice není nastavitelná vůbec, vzadu ladíte pouze předpětí, ale nevidím v tom zádrhel. Svým charakterem je podvozek středně tvrdý až měkčí, takže nejste po 100 km po těch našich asfaltových motokrosových tratích příliš vydrncaní a po tužších útlumech zatoužíte až na rychlých a opravdu hladkých asfaltových úsecích. Ovšem na Dubou nebo Buchláky si tuhle motorku stejně nikdo kupovat nebude, takže já osobně fandím tomuto spíše komfortnějšímu ladění.
Výrobce překvapivě zvolil na zadní kolo širokou stoosmdesátimilimetrovou pneumatiku, ovšem MT-07 je tak lehká a má tak dobře umístěné těžiště, že bych přísahal, že tam bude maximálně stošedesátka, na ovladatelnost to nemá sebemenší vliv. A aspoň máte opravdu hodně velkou styčnou plochu, kterou silný motor jen tak nepřepere.
Brzdová soustava je odpovídající určení téhle motorky. Tradiční yamahácké čtyřpístky, které si získaly pověst kdysi na prvních er-jedničkách (tehdy s typickými modrými zátkami), svou účinností nezklamou, proti dnešním radiálním monoblokům jim sice chybí ta ultimativní citlivost a zákus, ovšem to by u téhle motorky bylo spíše na škodu. Přeci jen MT-07 je motorka pro každý den a pro každého pilota, a taková kombinace začátečník/déšť a 5 *C by s nějakými ultra kusadly byla dost kritická. Takhle je to fajn, na brzdy je spoleh, a za dvacetitisícový příplatek můžete mít i verzi s ABS. I s těmi dvěma desítkami Palackých navrch je MT-07 pořád skvělá nabídka.
I kdyby stála víc…
Možná je to škoda, že se v případě nula-sedmičky tak důrazně omílá cenovka. Jasně, těch 129 990 Kč člověka prostě praští do očí. Jenže Yamaha MT-07 je po čertech dobrá motorka a byla by jí, i kdyby stála třeba 170 tisíc. Ultra zábavná, úsporná, přiměřeně komfortní, dobře vypadající (i přes mé soukromé výhrady), koncepčně moderní. V Kawasaki asi manažeři vzteky ohryzávají tužky, protože jejich ER-6n dostala pořádnou ránu do zad, je totiž o nechutných 25 kg těžší a i se současnou agresivní cenovou politikou českého dovozce o třicet tisíc dražší (a to ještě za model 2013, letošní o další desítku víc). Jenže MT-07 si tak trochu kálí i do vlastního hnízda, vsadím se, že se na podzim budou rozprodávat plné sklady čtyřválcových XJ6 – dražších, těžších a neporovnatelně méně zábavných motocyklů než nula-sedmička.
Pro mě osobně je MT-07 už takhle zkraje roku kandidát na Překvapení sezony, a jelikož je to také první cena pro hlasující v anketě Motocykl roku, jdu obvolat příbuzenstvo, ať všichni okamžitě hlasují. Třeba to nakonec bude v jistou dobu jediná MT-07 dostupná v Evropě. Hlad je po nula-sedmičce oprávněný.
Technické údaje Yamaha MT-07