Z ARCHIVU ČMN 2005: Tahle auta nesou značku Jawa a na jedno z nich ti stačí papíry na skútra
CMN 2005
Sen všech puberťáků
Na střední škole jsem byl jedním z největších sociálů ve třídě. Nosil jsem flanelové košile po dětech máminých kolegyň a jediným novým kusem textilu byly džíny od "větví", samozřejmě o několik čísel větší a dole založené leukoplastí, kdybych ještě vyrostl. Hůř na tom byl pouze spolužák Veselý, který se myl mýdlem s jelenem a učil se při svíčce, neboť jeho rodiče neměli na elektřinu. Jezdit do školy autem mě tehdy nenapadlo ani v tom nejdivočejším toluenovém snu (ano, byl jsem tak chudý, že jsem neměl ani na pořádné drogy)...
vydáno 28. 8. 2015, vyšlo v ČMN 4/2005, text Přéma Vaňěk, foto Petr
Nemusíš se bát, že bychom se z motorek přeorientovali na auta. Následující test vznikl hlavně proto, že auta nesou za prvé značku Jawa a za druhé kvůli tomu, že na jedno z nich ti stačí papíry na skútra.
Před pár měsíci ( v roce 2005 – pozn. red.) začaly z Týnce prosakovat zprávy, že se Čechy kromě motorek Jawa dočkají i vozů se stejným jménem. Hodně lidí to možná překvapilo, ale s ohledem na historii na tom není nic divného. Za první republiky totiž česká značka chrlila dvoudobé Minory poháněné dvouválcovým šestikilem, vozy byly kompletně zkonstruované v Jawě a prodávaly se v té době za 16 tisíc prvorepublikových korun. Aut se dělalo kolem šesti denně a existoval i prototyp miniauta s motorem DKW o objemu 308 kubíků. Závodní Minor se objevil dokonce na slavné čtyřiadvacetihodinovce Le Mans, kde obsadil celkově druhé místo za dvanáctiválcovým Ferarri. Zatímco válku jawská auta přežila, zákeřné komunisty už ne a jejich výroba musela v padesátých letech ustoupit výrobě dílů pro letadla.
Dva v Chicu a pes
Auta se znakem Jawy se tedy objevila znovu, po více než padesátileté odmlce. S tím rozdílem, že jejich konstrukce není dílem žádného Čecha a výroba součástek také už neprobíhá za přičinění domácího proletariátu. Vozidla vznikají v Itálii, která má s tímto druhem strojů větší zkušenosti. Nejde totiž o dospělá auta, ale dvoustopá děcka, které můžeš řídit od 15 (Chic), resp. 17 let (Roadstar). Chica může prohánět každý, kdo má řidičák na skútra, a aby tomu tak mohlo být, musí mít auto výkon do čtyř kilowattů a max. rychlost do 45 km/h a pohotovostní hmotnost do 350 kg. Dvouválcová kapalinou chlazená dieselová strojovna Lombardini je uložena vpředu,stejně jako automatická převodovka.
Když chceš, aby agregát naskočil, musíš nejdřív čekat, až proběhne žhavení, a teprve pak roztočit startér. Ropák se rozkucká, chytne a na volnoběh se roztřese. Stačí mírně přidat a Lombardini se zklidní, pak už jen přesuneš "řadičku" do polohy s šipkou vpřed a Jawa Chic vyráží.
Počáteční zátah je pěkný, ale jak se dostaneš na zákonných 45 km/h, je se srandou konec a z auta se stává špunt městské dopravy, protože jako jediné dodržuje předepsanou rychlost ve městě. I když je zvenku kára opravdu miniaturní, dva lidi se do ní vejdou bez toho, že by se k sobě museli výrazně tulit a vzadu ještě zbude místo pro menšího psa. Díky rozměrům, krátkému rozvoru a kolům v rozích kastle Chic efektně rychle zatáčí, v zatáčce je neutrální, ale stabilita tunových "kolosů" mu logicky chybí.Důsledkem minirozměrů je také fakt, že vymetání děr s ním mává jako hlubinná mina s U-52 a výsledky lachtaní nemoci silničářů se v celé síle přenášejí na osádku. Přední kotoučové a zadní bubnové brzdy zpomalují auto velice účinně, akorát je škoda, že pedál jde u nového vozu ještě ztuha a nedovoluje zrovna citlivé dávkování.
Třicet do vrchu
Zatímco Chicem můžeš ohromovat spolužačky už v patnácti, Roadsterem by ses podle zákona do sedmnácti prohánět neměl. Na pohled nekompromisního sporťáka pohání benzinové šestikilo s výkonem 20 koní, posazené vzadu. Karoserii tvoří tvrzený plast, shodný s materiálem, z něhož se vyrábějí mobilní záchody ToiToi (přední a zadní kapota jsou z laminátu). Kokpit tvořící "bazének" obsahuje místo sedaček nacvaknutý prošitý textil, který si aspoň můžeš z auta vyndat a hodit do pračky. Pedály mi přišly daleko, ale ne tak malý sportovní volant, luxusně padnoucí do ruky.
Jako správná formule nemá Roadster dveře a už nastupování v tobě probudí pocity Fittipaldiho. Nasoukáš se do kokpitu, sevřeš "závodní" volant a nastartuješ svého pekelníka. Na stroji, který jsme si půjčili, byl laďák, který po zažehnutí agregátu vypustil hrubý drsný zvuk a vytvořil pocit, že na motoru jsou minimálně dvě turba.
Dvacetikoňový motor není žádný zabiják, ale na to, abys jakž takž držel tempo s městskou dopravou, stačí (na rozdíl od Chica, který v kopcích sípal rychlostí 30 km/h).
Dveřma napřed
Když nasadíš laxní výraz, budeš budit dojem, že s "monopostem" jen tak zevluješ a kdybys chtěl, samozřejmě vykostíš všechny, jen se ti teď prostě nechce. Z kopce se jawská formule dokáže rozhulákat až na 110 km/h a Štěpán se po příjezdu vytahoval, že předjel Avii, tedy soupeře, na jehož akcelerační schopnosti může Chic pouze závistivě koukat. U Roadstera docela škodí dlouhé odstupňování a být kvalty kratší, zařádili bychom si víc.
Podvozek sporťáku by klidně snesl přitvrzení, ale jeho sériové nastavení má zase výhodu v tom, že tě auto na dírách neumlátí. Předek auta je dost lehký, a tak se v zatáčkách chová nedotáčivě. Abys docílil efektu "dveřma napřed", musíš před zatáčkou na chvíli sešlápnout spojku, utrhnout zadek ručkou a okamžitě dát přes spojku plný plyn. Na mokru se tak dají vyčarovat dlouhé drifty a pocity, jaké zažíval Ari Vatanen na závodě Pikes Peak.
Vůbec největší sranda je, jakou poutá Roadster ve městě pozornost. Každé druhé auto zpomaluje a osádka kouká, co to vedle nich jede za zjevení. Projíždět se naštvaně vyhlížejícím minisporťákem po městě je velká show a pochybuju, že existuje sedmnáctiletý fracek, který by o něčem podobném nesnil.
Není většího hrdiny
Z pohledu někoho, kdo se pár let prohání v dospělých vozech, nemůže Chic nebo Roadster vzbudit větší nadšení. Ale to není hlavní myšlenka strojů Jawa. Když si představím, že bych se Chicem přiřítil na vyučování prvního ročníku střední školy (navíc s ohledem na úvod článku), žádný z nedostatků stroje ve srovnání s dospělými auty bych neřešil. Za prvé je to v souvislosti se zákonem danými předpisy pro tento druh vozidel blbost a za druhé by mi to bylo stejně jedno – přijel jsem v patnácti do školy autem a to se počítá. Stát se to, byl bych rázem idolem drtivé většiny spolužaček (zbytek by tvořily intošky a lesby), pro které by bylo svezení v Chicově kabině celoživotním snem. V momentě, kdy by si nějaká do vozidla sedla, bylo by vyhráno, protože sedačky jsou pohodlné, vnitřek vypadá dospěle, v zimě navíc topí a frajer za volantem má na nedobytné buchty dvě bezkonkurenční zbraně. Jakmile patnáctiletý hejsek jakoby s nezájmem aktivuje elektrické ovládání oken či zapne docela kvalitní audio, není prakticky žádná možnost, že by s vedle sedící roštěnkou neskóroval.
A přijet po dvou letech Roadsterem, měl bys o slečny postaráno už nadobro a bez ohledu na tvůj fyzický, inteligenční či jiný stav by na střední nebylo většího hrdiny...
Pak je tu také v souvislosti s výše uvedeným "bezvýznamný" efekt, spočívající v tom, že když děcko bydlí s rodiči někde mimo dosah MHD, dostane se do školy stejně a rodiče se nemusí starat o jeho dopravu na nejbližší zastávku.
Technické údaje Jawa Chic
motor čtyřdobý vznětový kapalinou chlazený řadový dvouválec
objem 505 cm3
výkon 4 kW (5,4 k)
točivý moment neudán
kompresní poměr neudán
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka automatická
karoserie ocelová samonosná
brzdy vpředu kotoučové
vzadu bubnové
rozměry d x š x v 2,8 x 1,5 x 1,5 m
pohotovostní hmotnost 349 kg
Technické údaje Jawa Roadstar 500
motor čtyřdobý zážehový kapalinou chlazený řadový dvouválec
objem 500 cm3
výkon 15 kW (20 k)
točivý moment neudán
kompresní poměr neudán
plnění motoru vstřikování
startér elektrický
převodovka pětistupňová
karoserie polyethylenová
brzdy vpředu kotoučové
vzadu kotoučové
Článek vyšel v tištěných ČMN 4/2005