Z ARCHIVU ČMN 2007: Počátky Hondy XR 125 L sahají hluboko do osmdesátých let
Přecpané silnice ve městech, úzká pěšina k rybníku nebo rozlehlý pozemek s pastvinami pro ovce. To vše má jedno společné. Pro snadnou a rychlou dopravu je zde vhodnější motocykl než auto. A když motocykl, tak ať je lehký a moc nežere.
vydáno 30. 10. 2017, vyšlo v ČMN 15/2007, text Petr Pour, foto Radek Holan
Počátky tohoto motocyklu sahají hluboko do osmdesátých let, malý čtyřtakt v offroadovém provedení pro lidové masy má u Hondy obrovskou tradici a tyhle stopětadvacítky se houfně prodávaly v západní Evropě i v USA. Úspěšný model XLR 125 ale na prahu nového tisíciletí skončil kvůli novým normám, s čímž pravděpodobně většina teenagerů z celého světa nesouhlasila. Konstruktéři Hondy nezaháleli a v roce 2003 spatřilo světlo světa inovované malé "soft" endurko splňující všechny "ekologické" požadavky. Významnou změnou je i design, který je kultivovanější a naznačuje, že doménou tohoto stroje nebudou lesy a hájky, ale spíše město. Aby se to nepletlo, přehodila Honda písmeno "L" z druhé pozice až na konec názvu, tam, kde bývalo v 80. letech.
Každodenní přibližovadlo
Honda u své XR řady často mění v modelových ročnících jen barvu polepů, podobné je tu i u této XR 125 L, za čtyři roky nového modelu se měnilo a rozšiřovalo pouze barevné provedení. A tak páteř stále tvoří ocelový trubkový rám, do kterého je vsazen jednoválcový, vzduchem chlazený čtyřdobý motor.
I když jde o endurko s vyššími zdvihy pérování než u cesťáků, vpředu 180 mm, vzadu 160 mm, není to stroj pro dlouhány. Stupačky jsou sice více vpředu, což je celkem pohodlné, ale poskládat se na relativně drobný stroj bude snadnější spíše pro jezdce ještě ve vývinu. Blinkry, světla, klakson, vše se ovládá standardním způsobem. Také analogový rychloměr je v této kategorii běžný. Standardem se dnes také stává rušení "nakopávaček". Nakopnout motor tak jde pouze pravým palcem, což je dalším předznamenáním, že spíše než do terénu se japonské křídlo zaměřuje na každodenní přibližovadlo do práce, na houby a konec konců i do školy.
Pro bezpečnější přepravu jsou namontována kulatá zpětná zrcátka, která slouží svému účelu tak, jak mají, to znamená, že je v nich vidět opravdu to, co je potřeba. Dalším nadmíru užitečným prvkem (který u XLR chyběl) je nosič, který slouží i jako madla pro spolujezdce a na kterém jsou "caplíky" pro uchycení síťky.
Zbytečně nespěchat
Startování za studena vyžaduje dodržet přesný postup: sytič, nastartovat a sytič vypnout, jinak se motor ulejvá a zhasíná. Po zahřátí ale motor běží plynule, až téměř sterilně. Občas to připomíná sousedovu novou sekačku.
Rozsah použitelných otáček není moc široký. Podtočený ani přetočený motor skoro netáhne a akorát trpí. Chce to včas řadit jako u všech malých objemů, ale ať si mladí zvykají. Navíc malé "iksero" řadí pěkně, kvalty drží a ze spojky taky zánět šlach nebude. I neutrál je dobře k dohledání.
Motorka se dá rozpohybovat až na stokilometrovou rychlost, ta ale není moc příjemná. Všechno se klepe a brní. Chvílemi máte pocit, že motor odejde jinam, než zrovna jedete. Slušná cestovní rychlost, která vás povozí sice bez emocí, ale i bez nešvarů, je osmdesát kilometrů v hodině. Což do města bohatě stačí a na nějaké delší expediční cestování stroj stejně stavěn není. Při vyšších rychlostech se při jízdě po nerovnostech stroj rozvlní jak užovka v říji. I dvouproudá silnice se pak může zdát jako úzké prkno, po kterém máte přejet rybník.
Přední brzda má celkem slušný účinek, jenom se nevyplácí brzdit moc razantně. Brýle neudrží všechny síly, které při tom vznikají, a motorka se začne stáčet doprava. V dnešní době nebudí moc dobrý dojem jen bubnová brzda na zadním kole.
Do lesa na houby
Vhodnost pro terén je značně omezená. Nízké stupačky budou často o něco drhnout, zdvih předních vidlí i zadní kyvky si i při menších skocích sáhne na úplné dno a vy poznáte, jaké to je potopit motorku až na dorazy. Sériově montované pláště také nejsou zárukou adheze, obzvlášť na mokré hlíně, i když to se dá samozřejmě napravit jinou volbou obutí. Nicméně nízká hmotnost stroje a devatenáctipalcové přední kolo přece jen nějaké ambice do terénu mají: polňačky, silnice třetí třídy a městský terén, který spravuje "enduro klub správy silnic a komunikací". Do težších akcí se s malým XR raději nepouštějte.
Pro koho tedy XR 125 L je? Pokud vlastníte studentský průkaz nebo rybářské povolení a k tomu samozřejmě řidičské oprávnění A1, jste těmi pravými adepty pro koupi tohoto soft endurka, které svými výkony a jízdními vlastnostmi není sice na špici ve své třídě, ale jedno ohromné plus si připsat může - při slušném zacházení vás na ty ryby bude vozit od studentských let až do důchodu.
Technická data Honda XR 125 L
motor čtyřdobý, vzduchem chlazený jednoválec, OHV/2
objem 124 cm3
vrtání x zdvih 56,5 x 49,5 mm
výkon 8,3 kW (11,3 k)/8500 ot./min.
točivý moment 10 Nm/7000 ot./min.
kompresní poměr 9,5:1
plnění motoru karburátor průměr 22 mm
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu kotouč průměr 240 mm, dvoupístkový třmen
vzadu buben průměr 110 mm
rozvor 1358 mm
výška sedla 820 mm
hmotnost 119 kg (suchá)
Článek vyšel v tištěných ČMN 15/2007