Z ARCHIVU ČMN 2005: Na jaké úrovni dokážou postavit motorku v zemi, která kdysi vyráběla Jawy
CMN 2005
Na čem jezdí budhisté?
Po čínské vlně, která motorizovala nezanedbatelnou skupinu skútristů a ostatních drtičů malých kubatur, zde máme motorky od Indů. Zajímalo nás, na jaké úrovni dokážou vyrobit motorku v zemi, která kdysi vyráběla v licenci Jawy.
vydáno 18. 9. 2015, vyšlo v ČMN 15/2005, text Přéma Vaněk, foto Radek Jim Holan
Jméno Kinetic nevypadá nijak honosně, ale v Indii je to uctívaný pojem ze světa jedné stopy. První moped značky Kinetic vznikl v roce 1974 a šlo o první indický skútr s automatickou převodovkou. Po deseti letech se jméno firmy rozrostlo na Kinetic Motor Company a důvodem přejmenování bylo sbratření s japonskou Hondou. V první fázi Japonci a Indiáni společně vyráběly skútry, ale dnes už to taková sláva není a hondisté už jen sem tam přicmrdávají s technickou výpomocí.
Kromě země vycházejícího slunce probíhala v 70. a 80. letech spolupráce se švýcarskými a západoněmeckými firmami, až nastal rok 1996 a kooperace Indů se začala ubírat jihokorejským směrem. Nejprve přišel na řadu Hyundai a následně stále známější Hyosung. Ve spolupráci s ním vznikají hlavně motorky nad stopětadvacet kubíků, například právě GF 125, silnější GF 175 a dále dvěstěpadesátka Aquila. Ta je kompletně shodná s cruiserem Hyosungu, stejně jako naháč GT 250 nebo GT 650 Comet s příhradovým rámem, kapalinou chlazeným véčkem a obrácenou vidlicí (tu má i GT 250). A aby bylo úplně jasno, tak Hyosung zase kooperuje se Suzuki, takže kolem a kolem je Kinetic něčím jako licenční Suzou.
Lešení navíc
Do příchodů Hyosungů 250 a 650 byla stopětadváca jednou z nejnadupanějších indických mašin. V indických testech se například psalo: "Výkon dvanácti koní je adekvátní síla na získání respektu u většiny motocyklistů" nebo "zvuk výfuku je zvukem, který lze těžko přebít."
Jenže Indie je od nás daleko předaleko a co si o Kineticu myslí Indové, je jedna věc, a jak obstojí ve srovnání s u nás prodávanou japonskou a čínskou konkurencí, je věc druhá. Už z designu je znát, že kolaborace s Hyosungem (přes něj potažmo se Suzuki) má něco do sebe. S přivřeným okem se GF vzdáleně podobá suzučímu GS 500, hlavně kvůli rámu, který se stejně jako u GSa konstrukcí a barvou profilů snaží vypadat jako hliník. Motor se na oko taky netváří jako sbírka šrotu, ale o něco víc práce si mohli dát Indové s jeho lakováním.
Vzhledem k evropským požadavkům ohledně množství chromu by nevadilo ani odmontování několika lesklých doplňků, hlavně co se týče padáku a lešení vlevo pod sedlem. To má jistě svou nezastupitelnou funkci, ovšem pouze v případě, že Indka nasedla v dlouhé sukni či typickém bílém hábitu. Oba druhy oděvů v našich končinách poslední dekády už tolik neletí, a tak by absenci lešení nikdo neoplakal.
Spojka pro děti
Jinak je GF moc pěkná stopětadvacítka, všechno na ní vypadá dospěle a podsedlová kapota s dvěma kulatými světly je součástkou, která by nehyzdila ani nějakou pouliční stavbu.
Vyvedený je i výfuk, který je na sériovou motorku správně dravý a částečně se mu daří zakrýt objem agregátu. Ten se dokáže probrat i bez sytiče a potřebuje minutu dvě na rozehřátí, jinak se mu jet nechce. Jeho síla se pohybuje v běžných mezích patnáctikoňových stopětadvacítek a jestli něčím vyniká, tak plynulostí záběru a vyrovnaností průběhu. Na zrychlení se dá motor použít tak od pěti tisíc a nejvíc radosti ti jednoválec přinese kolem devíti, kde je výkon na vrcholu a řetězem se v tu chvíli prohání stádo dvanácti indických koní.
Výborně udělaná je spojka, podle toho, jak jde měkce, mají Indové sílu možná tak na roztržení mokrých novin. Běžnému Evropanovi stačí na páčku jeden prst a řazení je taky bez problémů. O dost víc síly je potřeba na brzdu, která podobně jako u čínských konkurentů nemá zrovna sílu na rozdávání a když ti začne u zadku hořet koudel, je potřeba vzít za páčku celou rukou.
Ostudu neudělá
Celkově vzato se mi na Kineticu nejvíc líbila jeho stavba, která měla spíš než do stopětadvacítky blízko do velké motorky, hlavně ergonomií. Zatímco na některých dvácách sedíš jako pověstná vosa na bonbónu, na GF máš nejen dost prostoru, ale taky pocit, že řídíš motorku, a ne přerostlého fichtla. Dospěle se chová i podvozek, přední vidlici sice trocha tuhosti chybí, ale jinak je stabilní a pohodlná.
Sport v nabídce chybí, ale za padesát klacků nemůžeš čekat zázrak. A kdyby si přece jen chtěl zkusit, co GF předvede v zákrutách, přezuj si předtím gumy. Na sériových začne motorka ve větším náklonu pochodovat ven, ale naštěstí poklidně a kontrolovaně, nemusíš se bát, že by si pneu hvízdly a ty si ležel dřív než řekneš fanfrpál. Ale každá mince má dvě strany a výhodou indických gum je fakt, že je jen tak nesjedeš a jejich výměna spadne možná až na tvoje děti.
Kinetic je za svou cenu dobrá motorka, která se kvalitou zpracování blíží spíš japoncům než cenově srovnatelným číňanům. Vzhledem k ceně se dá logicky čekat, že bude mít pár chyb. Ale co se týče důležitých věcí, je na tom GF víc než dobře, hlavně kvůli tomu, že svoje peníze dostaneš dospělou motorku, která ti před kámošema neudělá ostudu, ať už jde o zvuk, nebo o design.
Technické údaje Kinetic GF 125
motor čtyřdobý vzduchem chlazený jednoválec, OHC/4
objem 124 cm3
vrtání x zdvih 57 x 48,8 mm
výkon 8,6 kW (11,6 k)/8500 ot./min.
točivý moment 10 Nm/7000 ot./min.
kompresní poměr 9,9:1
plnění motoru karburátor
startér elektrický
převodovka pětistupňová
brzdy vpředu jeden kotouč, dvoupístkový třmen
vzadu buben
rozvor 1292 mm
hmotnost 125 kg
nádrž 13,7 l
Článek vyšel v tištěných ČMN 15/2005