Pro použití v FMX žádné zvláštní vybavení a doplňky nejsou (s výjimkou pár výrobců za mořem). Skokanů je málo, z obchodního hlediska by to pro firmy nemělo význam. Skokani používají přizpůsobené motokrosové věci. Úpravy jsou přesto zajímavé a každý efemiksař má trochu jiné. Nechal jsem Petra, aby popsal vychytávky na své mašině vlastními slovy.
Motor
„Lítám na dvoudobé Kawasaki KX250. Nástup výkonu u dvoutaktu je razantnější, čtyřtakt je těžší a když ubereš, brzdí zadní kolo, což nám vadí. Občas na nich někdo skočí a vrátí se na dvoutakt. Lavici na čtyřtaktu dáš, ale vylítnout z rampy do triku je rozdíl.“
Úpravy
„Pro můj osobní pocit, aby to šlo za plynem, mám otevřenější výfuk Pro Circuit, kterej líp bere odspoda. Mám ho hlavně kvůli estetice, je chromovanej a tudíž hezkej. Koncovka je kratší, jde víc odspoda a líp troubí. Dávám o něco lehčí písty Wiseco. Liju normální Natural 95 s olejem Denicol SYN 100. Po tréninku vyjedu benzín v karbci, jinak odchází svíčka. Skokani nadávají, že jim motorky žerou svíčky. Buď to mají málo ochuzený, nebo se jim tam po jízdě usadí olej. Při FMX totiž motor nejede v ideálním režimu, při tom brblání to chčije z vejfuku a je to zahlcený. Trochu proto ochuzujeme trysky a jehlu dáme dolů, táhne to pak líp odspodu, což potřebujeme. Filtr vydrží dva měsíce bez čistění, skáčem v čistým vzduchu, málokdy se práší. Na vodě a blátě neskáčem.
Délku řadičky někdo řeší, někdo ne. Mám ji trochu výš, kvůli místu na nohu, když najíždím na rampu. Třeba Pastrana má řadičku protaženou dopředu, na jejím místě má držák, kde si zahákne nohu při backflipech, aby nevypadl.“
Práce se spojkou
„Jedu pomalu na rampu, brnknu do spojky a trochu tomu pomůžu do otáček. Přidám až na ní, hodí tě to výš, ve vzduchu máš víc času a jde to víc na zadek, což je dobrý třeba pro backflip. Za letu spojkuju jen v krizi, když potřebuju přibrzdit kolo nebo aby to nechcíplo. Když se zastaví motor v letu, snažím se dopadnout se spojkou.“
Brzdy
„Páčku předku mám zkrácenou na ukazovák. Neplete se mi pod ruku, když se chytám řídítek. Zabrzdit si předek je blbý. Občas si přibrzďujeme zadek, ale jak zastavíš přední kolo, který ti ve vzduchu plní funkci setrvačníku, letíš jak pytel kytu bez kontroly. Používám kotouče Braking, jsou zubatý, hezký a brzdí silně. Brzdy nejsou až tak důležitý, i když za dopadem bývá málo místa. Brzdím oběma hned po přistání. Liberec je dost krátkej, Sazka aréna taky, Rondo teď nebylo tak hrozný.“
Pérování
„Předek i zadek je o dost tvrdší než na motokros. Vidle používám už dlouho Marzocchi, upravený na dopady z výšky. Zadek je originál, ale dal jsem nejtvrdší pružinu od Kawy. Tonda Procházka doladil útlumový planžety. Musí pobírat líp tu tvrdou pružinu, aby se nevracela moc rychle zpátky. Měla by jít pomalu dolů i nahoru, kvůli hladkýmu výjezdu z rampy. Když „odlétáš“, zadní kolo nesmí při propružení kopnout, aby tě nerozhodilo.“
Špice, ráfky, náboje
„Mám standardní, ale hodně pevný motokrosový kola FR Wheels. Při krosu dostávají věci zabrat mnohem víc než u freestylu, takže kvalitní krosový kola jsou v pohodě.“
Gumy
„Jezdím Mitas, ty různobarevný jsou zase spíš na ozdobu, při krosu by nevydržely jako klasický černý. Gumy nejsou tak důležitý, hlavně nesmí klouzat rampa. Většinou používáme motokrosový dezény na tvrdý povrchy.“
Řídítka
„Mám značku TAG. Vždy by měly být vyšší než standardní a nejlíp bez hrazdy, kvůli místu na nohy.“
Rozeta
„Někdy se s převodama laboruje, záleží na délce skoku. Do rampy jedeš většinou na dvojku, někdy je o dva metry blíž, někdy dál. Moje rozeta JDC má zpravidla o zub, někdy o dva míň (49-50 zubů), takže je lehce do rychla. Jednou měníme rozety, jindy posunujeme rampy, podle potřeby.“
Tlumič řízení
„Výborná věcička, mám namontovanej W.E.R. Na některý triky si ho povolím, na některý přitvrdím, záleží na typu skoku. Motorka je s ním klidnější a dopady bez držení bezpečnější.“
Šmirgly
„Při některých tricích se držím nohama, proto ty šmirglpásky na plastu a zespoda na řídítkách. Aby mi neuklouzla bota. Tabulku mám chycenou stahovací páskou, aby se nehýbala. Nic na motorce nesmí být měkký a moc uhýbat, když se toho chytneš. Šmirgl mám taky na podsedlovým rámu, kde se chytám při seat grabech.“
Sedlo
„Dělal jsem si ho sám. Kdo lítá na Kawách, předělá si buď sedlo, nebo podsedlovej rám. Originál sedlo nemá spodek vodorovně s rámem, to je nežádoucí, špatně by se ti chytalo. Někdo nechá originál sedlo a přizpůsobí trubky pod ním, já to mám opačně. V polstrování mám dvě podélné drážky, kam mi zapadne palec. Je potřeba vyřezat díry do podsedlovejch plastů, aby ses mohl chytat za rám. Držíš se hlavně za trubky, nikdy jenom za sedlo.“
Stupačky
„Mám teď origoš. Dřív jsem je upravoval a dělal trochu širší a vyšší, nebylo to špatný. Ale motorku s těma stupačkama mi šlohli. Když jsem si později musel rychle zvyknout na klasický, už jsem to neřešil. To bylo ještě na starým modelu, u modelů od roku 2003 mi stupny pasují a nepředělávám je.“
Kryt motoru
„Pod motorem mám duralovej kryt TAG. Má význam, když jsi někdy kratší a posadíš to na hranu. Bez krytu se to zakousne rámem do hlíny a hodně zbrzdí. To bývá problém, sem tam křupne ruka nebo noha. S krytem se sklouzneš a většinou odjedeš. Kryt samozřejmě chrání i motor a rám, protože celkem často reješ drážky podvozkem.“
Trénink
„Nejlíp se skáče hned po ránu, v létě ještě není vedro a fouká míň než odpoledne. Jsi odpočatější než po celém dni, a taky nemáš slunce proti. Pokud vyjde počasí a nálada, skáču denně. Musím se na to cítit, FMX není duševní relax, je třeba se při tom dost soustředit a nabudit mozek na to, co jdu zrovna dělat. Někdy se dám do klidu rychle, občas to trvá dýl. Dělám tři až čtyři série po patnácti, maximálně dvaceti skocích. Nemá cenu lítat naráz půl hodiny, ztrácíš pak koncentraci a seš otupělej. Skáču dvacet minut až hodinu a půl, podle nálady. Je taky rozdíl, učit se něco novýho, nebo jen pilovat triky. Před skákáním nejím. Ptal ses, jestli hulím trávu. Nehulím, ani před jízdou, ani po ní. Nevím o tom, že by si někdo u nás dával brko před jízdou. V Americe možná jo, když se díváš, co ty kluci dělají občas za zvěrstva. Jo a při tréninku vždy musíš mít s sebou někoho s telefonem, kdyby něco.“
Fyzická a psychická kondice
„Fyzická příprava je klasická, fitko a ostatní věci. Při soutěžích skoky rychle navazují, když skáčeš dvě minuty nepřetržitě, je to náročný jak na tělo, tak na mozek. Kolikrát si nevzpomeneš, co chceš jet, tak si někteří kluci píšou na řídítka seznam skoků a ten dodržují. Improvizovat nemůžeš, na rampě už musíš přesně vědět, co chceš skočit a štelovat se do správný polohy. Chybuješ většinou ztrátou koncentrace. Soutěže moc neprožívám, víc mi sedí akce, kde mám dost času.“
Rampy
„Převzali jsme americkej model, stačí na asi třiadvacetimetrový skoky. Lítá se i dál, ale z trochu jinejch ramp. Ve vzduchu jsi dvě a půl až tři vteřiny. Moje mobilní rampy jsou zase jiný, z nich skáču kratší skoky, ale lítám vejš. Rošt je z tahokovu, dělají se z něj nájezdy, vidíš to v myčkách a tak. Měl by mít větší díry, hrubší „struhadlo“. Některý rampy mám zinkovaný, ale nejlepší je, když to trochu zrezne. Povrch je hrubý a neklouže.“
Další úpravy
„Blatníky zkracujeme, abychom o ně nezakopávali. Rám ani kyvka upravené nejsou. Gripy mám rád půl na půl, svrchu holý pro co nejrychlejší chytnutí, drážky zespodu. Ale jde spíš zas jen o zvyk. Mám je fest přilepený a přidrátkovaný, ale to je běžný.“
Pokud byste se rádi dozvěděli o FMX něco víc, třeba o jednotlivých skocích, mrkněte na Kuchtovy stránky www.kuchta.cz.